Puruša
Puruša, v sanskrtu पुरुष puruṣa („muž, člověk, osoba“), je hinduistický pojem s velmi širokou škálou významů. Ve védském náboženství původně představoval prvotní bytost, jež byla obětována a prostřednictvím oběti jejího těla vznikl svět, včetně společenských tříd. Často byl také ztotožňován s postavou nejvyššího boha, nazývaného například Pradžápati či Brahmá. Podle filosofické školy sánkhja vychází stvoření z ženského principu prakrti („počáteční substance“), jejímž cílem je sloužit mužskému principu Puruša-Puman (duši), a umožnit mu dosáhnout svobody. V pozdní sánkhje, józe a většině purán je Puruša ztotožněn s Íšvarou. Podle Višnu purány je totožný s Brahmou a je částí Višnua, podle Déví Bhagaváta purány jak Puruša, tak Prakrti vznikly z brahmanu.[1]
Védské náboženství
[editovat | editovat zdroj]Puruša se poprvé objevuje v devadesátém hymnu desáté mandaly Rgvédu, jenž je zván Puruša súkta. Představuje však pravděpodobně pozdější přídavek, což je usuzováno například z faktu, že jsem v něm vyjmenovány čtyři varny – tyto sociální stavy však v době vzniku Rgvédu nejspíše ještě neexistovaly.[2][3]
Hymnus uvádí, že Puruša byl obětinou, jež bohové nabídli při svém obětním rituálu a tvrdí, že je vším, co bylo a co bude. Je popisován jako prostupující celou Zemí, tisícihlavý, tisícioký a vysoký tisíc stop. Tato oběť se pak stala základem stvoření. Ze sesbíraného tuku vznikli ptáci a divoká i domácí zvířata, dále také verše, hymny i zaříkávadla. Především však z Purušových úst vznikla varna bráhmanů, z rukou kšatrijů, ze stehen vaišjů a z nohou šúdrů. Podobným způsobem se zrodili také někteří bohové: Čandra („Měsíc“) z jeho mysli, Súrja („Slunce“) z jeho oka, Indra a Agni („Oheň“) z jeho úst a Váju („Vítr“) z jeho dechu. Takto se také zrodily části vesmíru: povětří z pupku, nebesa z hlavy a země z nohou.[4]
Hypotézy
[editovat | editovat zdroj]Mircea Eliade chápe Purušu jako boha, jenž je obětován a je zároveň bohem oběti, také jako bytost, jež je zároveň transcendentní (svět přesahující) i imanentní (ve světě obsažená), což považuje za paradox vlastní indickému myšlení. Taktéž jej považuje za hermafroditního – v hymnu je uváděno, že se z něj rodí Virádž, a Virádž zase rodí Purušu, přičemž Virádž chápe jako ženskou tvůrčí energii.[5]
David M. Knipe vykládá Purušasúktu jako vyjádření védské obětní ideologie – makrokosmická oběť Puruši bohy je analogická mikrokosmické oběti, zvané jadžňa, jež provádí kněží, která je tak opakováním stvoření a zajišťuje trvání kosmického řádu. V rámci mikrokosmu se rozdělení Puruši do tří částí pak neodráží pouze ve třech varnách, ale také ve třech částech lidského těla, později nazývaných dóša, a ve třech vlastnostech světa, později nazývaných guny, ale i v druzích ohně. Podle Knipeho tak tento trojný systém vypadá na různých úrovních bytí následovně:[6]
- Vesmírné tělo Puruši: nebe – ovzduší – země
- Tělo člověka: hlava – ruce – stehna a genitálie
- Tělo společnosti: kněz – válečník – řemeslník
- Oheň: obětní – obranný – domácí
Mimo tento systém pak stojí šúdrové, sluhové, již se zrodili z Purušových nohou a jsou tak svým způsobem z vesmíru a obřadů vyřazeni.[6]
Purušu jako prvotní bytost, z níž je stvořen svět, lze srovnat s taktéž védským Jamou a Manuem, zarathuštrickým Gajómartem, irským Lugaidem, germánským Tuistem a Mannem, severským Ymim a římským Remem.[7]
Příbuzná božstva
[editovat | editovat zdroj]Puruša je v hinduismu a jeho akademických interpertacích zaměňován s některými jinými bohy stvořiteli: Brahmou, Pradžápatim a Dakšou, přičemž i u nich se někdy objevují motivy stvoření z vlastního těla a rozdělení na mužskou a ženskou polovinu. Brahmá podle Brahmánda purány stvořil ze svých stehen asury, ze své tváře dévy, z jeho vlasů vznikli hadi a z různých částí svého těla stvořil zvířata, ze svého ochlupení zase stromy a rostliny. Poté se rozdělil na dvě poloviny, muže jménem Manu a ženu jménem Šatarupa. Také podle Manuova zákoníku se Brahmá rozdělil na dvě poloviny, přičemž ženskou polovinou je Virádž, stejně jako v případě Puruši.[1]
Dakša („šikula, zručný“) je bohem nejasné funkce, který se objevuje v kosmogonickém rgvédském hymnu 10.72, kde je o něm uváděno, že je otcem i synem bohyně Aditi („bezmezné“). Tato božstva lze chápat jako mužský a ženský prvek při stvoření.[8]
Pradžápati („Pán stvoření“) je v Rgvédu spojován se stvořením a jeho jméno užíváno pro různé jiné bohy, v bráhmanách je pak ztotožněn s Purušou. Při rituálu agničajana je opakován příběh o Purušovi, pro toho je však použito jméno Prádžapati. Taktéž je ztotožňován s Brahmou.[9]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- 1 2 DALAL, Roshen. Hinduism: An Alphabetical Guide. [s.l.]: Penguin India, 2010. Dostupné online. ISBN 978-0143414216.
- ↑ STAAL, Frits. Discovering the Vedas: Origins, Mantras, Rituals, Insights. [s.l.]: Penguin Books India, 2008. Dostupné online. ISBN 978-0-14-309986-4. S. 54.
- ↑ SINGH, Upinder. A History of Ancient and Early Medieval India: From the Stone Age to the 12th Century. [s.l.]: Pearson Education India, 2009. ISBN 978-8131716779. S. 191–192.
- ↑ The Rig Veda/Mandala 10/Hymn 90 [online]. Wikisource [cit. 2020-09-30]. Dostupné online.
- ↑ ELIADE, Mircea. Dějiny náboženského myšlení I. [s.l.]: Oikoymenh, 2009. ISBN 978-8131716779. S. 237.
- 1 2 KNIPE, David M. Hinduismus. Praha: Prostor, 1997. ISBN 80-85190-57-5. S. 51–55.
- ↑ PUHVEL, Jaan. Srovnávací mytologie. Praha: Lidové noviny, 1997. ISBN 80-7106-177-8. S. 139, 301, 326, 329.
- ↑ ZBAVITEL, Dušan; MERHAUTOVÁ, Eliška; FILIPSKÝ, Jan; KŘÍŽKOVÁ, Hana. Bohové s lotosovýma očima. Praha: Vyšehrad, 1986. S. 32.
- ↑ JONES, Constance A.; RYAN, James D. Encyclopedia of Hinduism. [s.l.]: Infobase Publishing, 2007. ISBN 978-0-8160-5458-9. S. 332.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Dílo The Rig Veda/Mandala 10/Hymn 90 ve Wikizdrojích (anglicky)