Váju

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Váju jedoucí na gazele, cca 1820

Váju či Vátu je védský bůh větru. Je nazýván také Pavana „očistný“, Anila „vítr, dech“ či Satataga „ten jenž je neustále v pohybu“. Jeho íránským protějškem je Vaju. V Rgvédu je často zmiňován společně s Indrou, s kterým někdy také jede na svém voze taženém rudými koňmi. Stejně jako on je také velkým pijákem sómy.[1]

Společně s lidskou ženou Kuntí zplodil Bhímu z rodu Pánduovců, jednoho z hlavních hrdinů Mahábháraty.[2]

Slovo váju i vátu může kromě jména božstva znamenat „vítr, vzduch“ a vychází z praindoevropského *h2weh1 „vanout“, stejně jako latinské uentus, anglické wind nebo české vítr.[3]

V povédském období význam Vájua upadal. V Brhadáranjakópanišadu je počítán mezi Vasuje, jindy zas mezi pět živlů nebo je označován za ochránce severozápadu či vládce gandharvů – nebeských hudebníků. Také byl považován za krutého a svévolného, například v příběhu o tom jak se mu žádná ze sta dcer krále Kušanábhy podvolit. Proto je potrestal hrbatostí a hlavní město jejich království se tak nazývá Kanjákubdžda „kde jsou dívky zkřivené“.[4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. WEST, Martin Litchfield. Indo-European Poetry and Myth. New York: Oxford University Press, 2007. ISBN 978–0–19–928075–9. S. 264. [Dále jen West (2007)]. 
  2. PUHVEL, Jaan. Srovnávací mytologie. Praha: Lidové noviny, 1997. ISBN 80-7106-177-8. S. 97. [Dále jen Puhvel (1997)]. 
  3. West (2007), s. 263.
  4. FILIPSKÝ, Jan. Encyklopedie indické mytologie. Praha: Libri, 1998. ISBN 80-85983-52-4. S. 187. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Rgvédské hymny věnované Vájuovi

Rgvédské hymny věnované Vájuovi a Indrovi-Vájuovi