Jama (hinduismus)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Jama je védským a hinduistickým bohem smrti, vládcem podsvětí a ochráncem jihu. Jama je synem boha Vivasvána a bohyně Saranjú, kteří zplodili jeho ženský protějšek Jamí. Sourozenci spolu měli zplodit dítě a stát se prapředky lidstva, Jama však incest odmítl, ač Jamí s ním souhlasila. Později se stal prapředkem lidstva Manu, syn Vivasvána a Savarny, dvojnice jeho manželky. Jama byl zároveň prvním člověkem který obětoval bohům a prvním smrtelníkem. Za odměnu vládl po své smrti nad říší mrtvých ve třetím, tedy nejvyšším nebi, kde panuje radost a veselí.[1][2][pozn. 1]

V pozdějším pojetí Jama obývá hrozivé peklo zvané Naraka, kde sídlí ve městě Jamapuri ve svém paláci a soudí hříšníky. Pro svou nestrannost je ztotožňován se samotnou dharmou. Je zobrazován se kulhavý, zelenou či černou pletí, rudým rouchem, na černém buvolu a ozbrojený smyčkou a kyjem. Jeho písařem je Čitragupta, který ve své knize vyhledává dobré a špatné činy zemřelého, a jeho pomocníky, kteří přivádí mrtvé do podsvětí, jsou jamadútové taktéž ozbrojení smyčkou, jeho pomocníky jsou i holub a sova věštící blízkou smrt. Vchod do podsvětí je hlídán hrozivými čtyřkokými psi zvanými Sáraméjové.[2][3]

Jamovým íránským protějškem je mytický král Jima, který však přes řadu společných rysů hraje odlišnou úlohu, v indické epické literatuře je z něj nejspíše odvozen král Jajáji z Mahábháraty a Vasu Uparičara z téhož díla . Motiv prvního smrtelníka a zároveň boha smrti se objevuje i u irského Donna. Jamovo jméno lze vyložit jako „dvojče“, čímž odpovídá prvotním bytostem z indoevropských mytologií jako je severský Ymi, germánský Tuisto či římský Remus, které jsou doprovázenou bytostí zvanou „člověk, muž“ jako je védský Manu, germánský Mannus nebo římský Quirinus-Romulus. Podle Jaana Puhvela v původní verzi mýtu bylo Dvojče obětováno Člověkem, který se stal prapředkem lidstva.[2]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Do říše mrtvých tvořené pastvinami Jama pluje po velkých vodních tocích, stejně tak král Jima ukrývá vybrané lidi a zvířata v podzemní skrýši tvořené travnatými a vodními plochami. Tento motiv souvisí s indoevropskou představou podsvětí jako pastviny vyjádřené řeckým Élysionem nebo slovanským Velesem – bohem stád a mrtvých.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ZBAVITEL, Dušan; MERHAUTOVÁ, Eliška; FILIPSKÝ, Jan; KŘÍŽKOVÁ, Hana. Bohové s lotosovýma očima. Praha: Vyšehrad, 1986. S. 66, 73, 204-206. 
  2. a b c PUHVEL, Jaan. Srovnávací mytologie. Praha: Lidové noviny, 1997. ISBN 80-7106-177-8. S. 83, 131-134, 215, 325-330. 
  3. FILIPSKÝ, Jan. Encyklopedie indické mytologie. Praha: Libri, 2007. ISBN 978-80-7277-348-0. S. 75-76.