Ódin

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ódin,
Woden, Wotan
Óðinn, Wōden, Wōtan...
vzácná středověká soška postavy sedící na trůnu s dvěma havrany, Roskildské museum, Dánsko
vzácná středověká soška postavy sedící na trůnu s dvěma havrany, Roskildské museum, Dánsko
Symbol oštěp/kopí, dva vlci, havran, Yggdrasil, valknut, chybějící oko, šibenice,
Runic letter ansuz.svgruna ansuz
Bydliště Ásgard, Valhalla
Partner Frigg
Rodiče Bor a Bestla
Sourozenci Vili a (Prozaická Edda)
Höni a Lódur (Poetická Edda)
Loki (pokrevní bratrství)
Děti Thór, Baldr, Höd, Heimdall

Ódin (staroseversky Óðinn) je jméno hlavního boha severského panteonu náležící ke skupině bohů (božského rodu) zvaní Ásové (staroseversky Æsir), avšak tento bůh byl známý a uctívaný patrně po celém území obývaném Germány. Na území dnešního horního Německa byl nazýván Wotanem a Wodenem, avšak jeho proto-germánské jméno znělo nejspíše Wōđinaz či Wōđanaz. Švédové mu říkali Oden, Anglosasové Wodan a Langobardi Godan. Nejvíce informací o něm však pochází ze severské mytologie, která se nám zachovala v ucelené podobě ve Starší a Mladší Eddě. Podle severské mytologie je Ódin synem obra Bora a obryně Bestly. Je Otcem veškerenstva, patronem básníků, bojovníků a státníků, bohem smrti, války a magie. Je také bohem extáze, extatického básnění a šamanských kouzel. Dokáže měnit podobu, ovládat mysl nepřátel, věštit a čarovat.

Mytologie[editovat | editovat zdroj]

Ódin na svém oři Sleipnim na náhrobním reliéfu ze švédského Gotlandu, 8. stol. n. l.

Jako všichni Ásové je legendárně praktický. Spolu se svými dvěma bratry (Vili a ) patří mezi stvořitele lidí, kterým dal do vínku dech a život (snad údajně i duši, která má být nesmrtelná). Obětoval se pro lidstvo, aby získal runy a za své levé oko dosáhl při pití z Mímiho pramene (či Mímiho studny) "moudrosti věků". Bývá popisován jako starší mohutný vysoký jednooký muž. I jemu byly v dávných dobách přinášeny lidské oběti. Mezi jeho rostliny patří jasan, jmelí, dub, laskavec, styrač a jilm.

Ódinovi je připisována spousta magických artefaktů. Patří mu oštěp Gungnir, který nikdy nemine cíl a má na hrotu runy zaručující právo. Jím vykonal první vraždu, která spustila válku s Vany. Dále to je kouzelný prsten Draupnir, z něhož se každou devátou noc objeví dalších osm prstenů, osminohý kůň Sleipnir, vlci Geri a Freki, havrani Hugin a Munin, kteří každou noc létají nad zemí a přinášejí Ódinovi zprávy. Jeho dnem je středa; ve staré angličtině se tento den nazýval Wódnesdæg (Ódinův den), z čehož pochází dnešní Wednesday.

Zlatý brakteát z dánského Funenu, který patrně zobrazuje boha Ódina. Celkem bylo nalezeno kolem šesti set těchto medailonů a předpokládá se, že je původně germánští vůdcové předávali svým předním bojovníkům. Je však také možné, že později nesloužily jen jako odznaky hodnosti, ale jako ochranné amulety[1]

Shromažďuje bojovníky ochotné bojovat s ním při ragnaröku a žít ve Valhalle. To umožňuje buď padnutí v bitvě nebo rituální poranění kopím, tzv. Ódinovo znamení. Ódin má tři sídla v Ásgardu. Prvním z nich je Gladsheim, rozlehlá hala, kde předsedal soudům. Jeho trůn Hlidskjalf stojí ve Valaskjálfu postaveném z pevného stříbra, což je druhá z jeho síní v Ásgardu, z něhož je vidět do všech devíti světů. Třetí je Valhalla, hala padlých, kde Ódin přijímá duše padlých válečníků. Jako vůdce armády mrtvých válečníků způsobuje noční bouře. Společně s Thórem a Týrem patří k nejdůležitějším severským (a vůbec germánským) bohům. Ve svatyni v Uppsale na území dnešního Švédska stála jeho socha společně s Thórem a Freyem.

Ódin měl dle severské mytologie několik žen a je otcem mnoha dětí. Se svou první ženou Frigg měl nejlaskavějšího syna Baldra a slepého Höda. S bohyní Fjörgyn měl dalšího syna mocného Thóra.

Ódin v umění[editovat | editovat zdroj]

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Nánosník Svatováclavské prilby, který byl zhotoven ve Skandinávii, zobrazuje Krista spoutaného.

Podle názoru některých historiků, např. Petra Sommera nebo PhDr. Anežky Merhautové se vyobrazení boha Ódina nachází na Svatováclavské prilbě – Anežka Merhautová po své analýze Svatováclavské helmy (jejiž výsledky publikovala roku 1992[2]) určila vznik helmy do 10. století smontováním jednoduché domácí přilby a čelenky severského původu s vyobrazením boha Ódina připoutaného ke stromu Yggdrasil, které bylo pro křesťanské prostředí nově interpretováno jako obraz ukřižovaného Krista.[3] Dle mytologie Ódin obětoval sám sebe, když byl po devět dní a nocí zavěšen na kmeni stromu Yggdrasil a probodnutý kopím Gungnirem, aby tak získal tajemství run, symbolu moudrosti.

V románu autora Neila Gaimana Američtí bohové je jednou z hlavních postav pan Středa, což je ve skutečnosti bůh Odin, který snaží ostatní bohy přesvědčit, aby se sjednotili a stanuli proti moderním idolům.

Ódinova jména[editovat | editovat zdroj]

Tängelgardský kámen – Ódin na Sleipnirovi, valknuty ve formě triquetry jsou vyobrazeny pod koněm
Jiný úhel pohledu na Ódinovu sošku.

Jména zmiňované v Snorriho mladší Eddě jsou zvýrazněna.

Podle vlastností:

  • Alda gautr
  • Alföðr (Otec veškerenstva)
  • Arnhöfði
  • Atriðr (Útočící jezdec)
  • Báleyg (S ohnivýma očima)
  • Biflidi (či Bilfindi)
  • Bileyg (Slabozraký)
  • Blindi (Slepý)
  • Bölverk (Zlo konající)
  • Brúnn (Ten hnědý)
  • Drauga dróttinn (Pán mrtvých)
  • Ennibrattr (Ten s rovným čelem)
  • Farmagud
  • Fengr (Chytač)
  • Fjölni
  • Gagnrád
  • Gangleri (Znavený chůzí)
  • Gautatýr
  • Göllnir (Řvoun)
  • Göndli (Ten s kouzly)
  • Grímni (Ten s kápí, Maskovaný)
  • Hanhagud (Bůh viselců)
  • Haptagud (Bůh zajatců)
  • Harbard
  • Hárr (Vysoký, Slepý)
  
  • Herjan (či Herran, Pán vojenských zástupů)
  • Hjálmberi (Ten s helmou)
  • Hnikar (Vznětlivec)
  • Hnikud (či Nikud)
  • Hropt
  • Hroptatýr
  • Jálk (či Jálg, Zbavený síly)
  • Kjalar (Jedlík)
  • Olgr (Ochránce, Sokol)
  • Óski
  • Ómi
  • Sídhött (S dlouhou kápí)
  • Sigfödr (Otec vítězství)
  • Sigtýr
  • Svidur
  • Svidri
  • Svipal (Vrtošivý)
  • Thund
  • Uðr
  • Váfud (Vítr)
  • Valföðr (Otec zabitých)
  • Veratýr (Bůh lidí)
  • Viðurr (Ničitel, Zabiják)
  • Vidri
  • Ygg (Ten strašný)

Podle zápisu:

  • Óðinn*
  • Odin
  • Odinn
  • Othin
  • Wodan
  • Wothan
  • Wuodan
  • Wuothan

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Todd, s. 131.
  2. MERHAUTOVÁ, Anežka. Der St. Wenzelshelm. Umění 40. , roč. 1992, čís. 3, s. 169-179.  
  3. Petr Sommer: "Začátky křesťanství v Čechách - Kapitoly z dějin raně středověké duchovní kultury" Garasmond (edice Historica), Praha 2001

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]