Ginnungagap

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Ginnugagap je prázdný prostor – chaos který v severské mytologii existoval před vznikem světa. Na počátku světa se v něm střetl led z Niflheimu a oheň z Múspellu a vznikl tak prvotní bytost Ymir.

Kromě prapůvodní prázdnoty se však v severských textech toto slovo objevuje jako označení pro nebe, vzdušný prostor, zemi thursů, temnotu, moře či propast na kraji světa do které padají mořské vody.[1]

Podle Vincenta Cassidyho Ginnugagap představuje nerozlišenou směs všech elementů, jejímž předobrazem. Pro takové pojetí však není znám žádný dobový doklad.[2]

Etymologie[editovat | editovat zdroj]

Slovo Ginnungagap je tradičně vykládno jako „zející jícen“ či „jícen jícnů“. Výraz gap „jícen, zvířecí tlama, otvor, propast“ je odvozeno slovesa gapa „zívat, zet“. Smysl výrazu ginnung- není zcela jasný, bývá však vykládán velmi podobně od slovesa gina či gína, taktéž ve významu „zívat, zet“.[1]

Jan de Vries naproti tomu vykládá výraz ginnung- ze slovesa ginna znamenajícím mimo jiné „provozovat magii, kouzlit“ a Ginnugagap vykládá jako „magickými silami naplněný prostor“ či „prajícen“, podle tohoto výkladu tedy není negativním jevem, ale pozitivním – naplněným tvořivými silami. Podobný názor zastával již Jacob Grimm. Sigurður Nordal zase vykládá ginnung- jako zesilující předponu a nabízí tak překlad „mocná propast“[2]

Guðbrandur Vigfússon chápal tento výraz jako „propast Ginnungů“, tedy propast hypotetických primordiální bytostí. Podle Björna Magnússona Ólsena zase jde o „Ginnungovu propast“, hypotetického Ginnunga identifikuje s Ymim.[2]

Slovem ginnungr byl také označován jestřáb, snad pro svou spojitost s nebem.[2]

Tradiční výklad však podporuje fakt že jediný dochovaný překlad, latinské inmane baratrum abyssi „nezměrná propast propastí“ z díla Adama Brémského Činy biskupů hamburského kostela z 11. století odpovídá spíše negativnímu významu slova. V severských zdrojích se také nikdy nezmiňují tvořivé síly Ginnugagapu, naopak se vypočítává co v něm vše chybí.[2]

Prameny[editovat | editovat zdroj]

Poprvé je Ginnugagap, respektive gap var ginnunga, zmiňován ve Vědmině písni ze Starší Eddy:

V úsvitu věků

jen Ymi vládl,
nebylo moře
ni mohutných vln,
nebyla země,
ni nahoře nebe,
jen pustá, bez trávy
zela propast.

[3]

Této pasáži z Vědminy písně se velmi podobá německá Wessonbrunnská modlitba z konce 8. století. Z toho lze přepokládat že toto podání o počátku světa bylo společnou germánskou tradicí.[4]

Samotné slovo Ginnugagap se vyskytuje až v Gylfiho oblouznění z Prozaické Eddy v pasáži následující výše uvedené citaci Vědminy písně a popisu Niflheimu a Múspellu. Z prvního jmenovaného pronikal do Ginnugagapu led, z druhého horký vzduch:

Jako z Niflheimu vycházel chlad a všecka nehostinnost, tak bylo vše směrem k Múspellu horké a jasné, ba i v Ginnungagapu bylo teplo jako za bezvětří. A když se horký van setkal s jíním, to počalo tát a kapat, a z kapek vody povstal silou sálajícího žáru život a vznikla bytost podobná člověku. Nazývala se Ymi, ale mraziví obři jí říkají Aurgelmi, a od něho pocházejí jejich rody – hrímtursové, jak se říká v kratší Vědmině písni.[5]

Ginnugagap je ještě zmiňován v části o stvoření světa syny BoraÓdinem, Vilim a Véem z těla mrtvého Ymira:

Odnesli Ymiho doprostřed Ginnungagapu a udělali z něj zemi – z krve udělali moře a jezera, z masa zem, z kostí skály.(...)Poté pochytali oharky a jiskry, které vyvrhovány z Múspellu létaly vzduchem, a zasadili je uprostřed Ginnungagapu vysoko i níže na nebe, aby osvětlovaly nebesa a zemi.

[6]

Populární kultura[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b STARÝ, Jiří. Dávný byl věk, kdy Ymi vládl.... In VÍTEK, Tomáš; STARÝ, Jiří; ANTALÍK, Dalibor. Řád a chaos v archaických kulturách. Praha : Hermann & synové, 2010. ISBN 978-80-87054-26-0. S. 187.
  2. a b c d e STARÝ, Jiří. Dávný byl věk, kdy Ymi vládl.... In VÍTEK, Tomáš; STARÝ, Jiří; ANTALÍK, Dalibor. Řád a chaos v archaických kulturách. Praha : Hermann & synové, 2010. ISBN 978-80-87054-26-0. S. 188.
  3. Edda. Překlad Ladislav Heger. Praha : SNKLU - Státní nakladatelství krásné literatury a umění, 1962. S. 17.  
  4. STARÝ, Jiří. Dávný byl věk, kdy Ymi vládl.... In VÍTEK, Tomáš; STARÝ, Jiří; ANTALÍK, Dalibor. Řád a chaos v archaických kulturách. Praha : Hermann & synové, 2010. ISBN 978-80-87054-26-0. S. 189.
  5. http://www.runarmal.cz/sagy/mladsi-edda/gylfaginning-gylfiho-oblouzneni
  6. http://www.runarmal.cz/sagy/mladsi-edda/gylfaginning-gylfiho-oblouzneni

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]