Týr

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tý, Týr
(Týr, Ziu, Teiws, Tīw)
Nákres Týra a Fenrira z nálezu germánského brakteátu nedaleko švédského města Trollhättanu, období Stěhování národů
Nákres Týra a Fenrira z nálezu germánského brakteátu nedaleko švédského města Trollhättanu, období Stěhování národů
Symbol meč, chybějící ruka,
Runic letter tiwaz.svgruna teiwaz
Rodiče Hymi, Hrod (Poetická Edda)
Ódin (Prozaická Edda)
Tento článek je o germánském bohovi. O hudební skupině pojednává článek Týr (hudební skupina).
Tento článek je o germánském bohovi. O starověkém městě pojednává článek Týr (město).

(u starých Germánů) nebo spíše znám jako Týr (u Seveřanů, runově Tyr-runes.svg), je bůh z germánské a severské mytologie. Byl bohem nebes, války a práva, ručitel a ochránce smluv a přísah.[1] U starých Germánů byl nejvyšším božstvem, dokud jej v pozdějším období nenahradil Ódin. V severské mytologii vystupuje už jen pouze jako bůh války.[2] Známé období uctívání je od 500 př. n. l. do přijetí křesťanství. Jeho synonyma jsou Ti, Tir, protogermánsky *Tīwaz, u starých Germánů Tig, Tiu, gótsky Teiws u Gótů, staroanglický Tīw u Anglosasů či starohornoněmecky Ziu nebo Ziw. Římané ho ztotožňovali se svým bohem války Martem a latinsky mu říkali Tius, Tio nebo Mars Thincsus.

V germánských jazycích je podle něj pojmenováno úterý (anglicky Tuesday, staroanglicky tíwesdæg, staroseversky týsdagr, starofrísky tîesdei, starohornoněmecky zîestag, podle dialektů alemanského a švábského Zieschdig/Zeischdig).

Centry kultu byly posvátné háje se svatyněmi na různých místech osídlených Germány. Uměleckými památkami jsou reliéfy v kameni a kovu. Literární prameny lze najít v Germánii (římský historik Tacitus), Mladší Eddě, runových nápisech aj.[3]

Indoevropský původ[editovat | editovat zdroj]

Římský oltář věnovaný Martovi Thincsovi

Zřejmě nejstarší a původní germánský bůh. Jeho jméno etymologicky souvisí s výrazem bůh, dieus, u jiných indoevropských národů. Podobně je tomu i u ostatních indoevropských nebeských božstev (Zeus, Jupiter, Djaus Pitar, Sabazios, Dievs, Svarog, Teutates), základem jejichž jmen je indoevropské slovo znamenající nebe, a často obsahují i variaci přídomku pitar, ve významu otec. Odkazují k původnímu indoevropskému nebeskému božstvu Djausovi (Nebe). Původně ho Germáni uctívali jako hlavní božstvo, postupně však jeho funkce převzal Ódin, nakonec ho severská mytologie počala uvádět jako Ódinova syna. Na kopích a mečích germánských válečníků se někdy zobrazovaly runy ve tvaru k nebesům ukazující šipky, jež ho symbolizovaly, pravděpodobně aby je ochraňoval v boji.

Existuje i celkem rozšířená hypotéza, že se z něho později oddělil a vznikl bůh Thor a to nejen u Germánů, hypotéza vznikla na základě toho, že Thorova etymologicky i významově ověřitelná obdoba se vyskytuje jen u některých indoevropských národů (Taranos (keltsky), Perun (slovansky) a Perkunas (baltsky)). V římském a řeckém náboženství si naopak Thorovy atributy podržel Jupiter a Zeus (obdoby Tyra). Také v řečtině Diův přídomek hromovládný etymologicky souvisí s baltským a slovanským pojmenováním pro Thora (Perkunas, Perun).

Týr v severské mytologii[editovat | editovat zdroj]

„Týr krmí Fenrira“ , (Louis Huard, 1891)

Týr je severský bůh války, odvahy a nebojácnosti. Je Ódinovým synem, pravděpodobně adoptivním. Jen on se nebál krmit rostoucího vlka Fenrira a tak je zván pěstounem vlka. [4]Přes svou čest a schopnost přímého jednání musí Týr křivě přísahat, když dojde ke spoutání Fenrira. Za trest jej vlk připraví o pravou ruku.[5] S tím souvisí rituál vstupu do Týrova posvátného háje, kdy si návštěvníci nechávali svázat ruce a nohy. Jemu zasvěceným dnem je úterý. Týr představuje právo a řád a je rozhodně čestnější a spravedlivější soudce než nevyzpytatelný Ódin. Přísaha složená v jeho chrámu měla nejvyšší pečeť neporušitelnosti. Týrovou runou je Teiwaz, tuto runu ve tvaru šipky (zvanou též oštěpovou runu) si válečníci ryli z obou stran čepele na zbraně, nebo dokonce do masa na vnitřní stranu pravého předloktí, aby jim zajistila po smrti přímý vstup do Valhally. Týr je nejstatečnější z božské rodiny Ásů.

Týr v umění[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  1. SOBEK, Jakub. Odin, Thor a Týr. www.youtube.com [online]. [cit. 2019-01-15]. Dostupné online. 
  2. VIKINGSKÁ MYTOLOGIE. www.pohanstvi.net [online]. [cit. 2019-01-15]. Dostupné online. 
  3. Bůh Týr v germánském náboženství. is.cuni.cz [online]. [cit. 2019-01-15]. Dostupné online. 
  4. YouTube. www.youtube.com [online]. [cit. 2019-01-15]. Dostupné online. 
  5. Jednoruký bůh Týr [online]. Pohanský kruh, 2012-03-25 [cit. 2019-01-15]. Dostupné online. (česky)