Ásové
Ásové, staroseversky Æsir, jsou skupinou bohů v severské mytologii sídlící ve svět Ásgard. Jedná se o válečnická a magická božstva známá pro svou znalost run a kouzelných zpěvů jako galdra-smidir „kouzlotepci“. Druhou skupinou božstev, spojenou především s plodností a bohatstvím, jsou Vanové, kteří kdysi s Ásy vedli válku, ale posléze se smířili a tři z Vanů: Njörd, Frey a Freya, se usídlili v Ásgardu a jsou počítáni mezi Ásy.[1][2]
Praotcem Ásů je Búri, kterého na počátku času svým jazykem vysvobodila z ledu kráva Audhumla, zplodil syna Bora a ten s thursyní Bestlou tři syny: Ódina, Viliho a Véa. Ódin se svými bratry zabil prvotního obra Ymiho, stvořil lidstvo a stal se vládcem bohů. Přestože jsou Ásové svým původem úzce spjati s „obry“ - jotuny a thursy, jsou jejich hlavním nepřáteli a v poslední bitvě zvané Ragnarök se s nimi střetnou a většina jich zahyne.
Ásové jsou často zmiňováni společně s álfy, což může být částečně způsobenou potřebou aliterace, ale nejspíše také principiální podobností mezi těmito bytostmi. Společně a bez nějakého jasného odlišení se tak objevují ve Vědmině písni, Hávamálu, Grímnismálu, Lokasenně a dalších textech z Poetické Eddy.[3]
Po Ásech je pojmenován runa ansuz ve starším futharku a Ásatrú „víra v Ásy“, jedna z forem germánského novopohanství.
Seznam Ású[editovat | editovat zdroj]
Ve výčtu Ású, bohů v Gylfiho oblouznění jsou uvedeno čtrnáct bohů a čtrnáct bohyň:[4]
A zvlášť ještě dvě bohyně:
V Jazyce básnickém je uveden odlišný seznam, který některá božstva vynechává, navíc uvádí boha Hönira a bohyně Idunn, Gerd, Sygin a Nannu.[5]
Příslušnost některých těchto božstev mezi Ásy je však problematická. Njörd, Frey a Freya náleží původem mezi Vany, Freyova manželka Gerd mezi jotuny a Loki je po otci jotunem.
Etymologie[editovat | editovat zdroj]
Staroseverské označení těchto božstev zní Æsir „Ásové, bohové“, zatímco singulár zní áss „Ás, bůh“, feminimem je ásynja „bohyně“, plurál ásynjur „bohyně“. John Lindow považuje za možnou etymologii z výrazu pro „dech“ a navrhuje možné spojení těchto božstev s životem a životní silou. Jiné etymologie spojují jejich jméno se suverenitou a vázáním. Ve staroseverštině existuje též homonymum ass „nosník, trám, pilíř“ a někteří badatelé z toho důvodu shledávají souvislost jména Ású s dřevěnými idoly bohů. Termín lze nalézt již v raných runových nápisech, ze staroangličtiny je doloženo příbuzné os „bůh, božstvo“, z gótšiny latinizované anses „polobozi“. Snorri Sturluson, autor Mladší Eddy, spojil jméno Ásové lidovou etymologií s Asií a severská božstva chápal jako zbožštěný lid původem z Asie.[1]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b LINDOW, John. Norse Mythology: A Guide to Gods, Heroes, Rituals, and Beliefs. [s.l.]: Oxford University Press, 2002. ISBN 978-0195153828. S. 49-50.
- ↑ PAGE, Raymond Ian. Severské mýty. Praha: Levné knihy KMA, 2007. ISBN 80-7309-423-1. S. 64.
- ↑ ŠEINER, Jan. Álfar: Definice a charakteristika. Brno, 2012. Diplomová práce. Masarykova univerzita Filozofická fakulta. Vedoucí práce Aleš Chalupa. s. 7-11. Dostupné online.
- ↑ Runarmál - Gylfiho oblouznění [online]. [cit. 2019-08-01]. Dostupné online.
- ↑ Wikisource - Skáldskaparmál [online]. [cit. 2019-08-01]. Dostupné online.
