Mími

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Georg Pauli, Ódin stojí u Mímiho bezhlavého těla, 19. století

Mími, též Mím,[pozn. 1] je severský bůh označovaný za nejmoudřejšího z rodů Ásů. Po válce mezi rody bohů byl poslán společně s Hoenirem jako rukojmí k Vanům, těmi byl však stať a jeho hlava poslána Ódinovi, který se s ní pak radil. Kromě Mímiho hlavy byla známa také Mímiho studna u kořenů Yggdrasilu, z které Ódin pil aby získal moudrost.[1]

Prameny[editovat | editovat zdroj]

Vím dobře, Ódine,
kams oko dal.
V slavné je schováno
Mímiho studni.
Pije Mími
každé ráno
ze zástavy vládce -
Ví někdo víc?

Vědmina píseň, Poetická Edda

V Poetické Eddě je Mími zmiňován pouze několikrát a to v obratech „Mímiho studna“ a “Mímiho hlava“. Vědmina píseň kromě toho hovoří o Mímových synech, pravděpodobně Ásech, a Píseň o Sigrdrífě hovoří o mluvící Mímově hlavě v souvislosti s tajemství run, což svědčí o tom že Mími a Mím jsou jednou postavou či byli vzájemně zaměňováni. V Písni o Fjölsvinnim je zmiňován Mímameid „Mímího strom“, čímž je snad myšlen Yggdrasil.[1][2]

Snorri Sturluson zmiňuje Mímiho dvakrát: podle Gylfiho oblouznění se u druhého z kořenů Yggdrasilu, který vede k hrímtursům, nachází Mímiho studna, která ukrývá moudrost a poznání, které patří Mímimu, který z ní pije rohem Gjallarhornem. K této studni přišel také Ódin a žádal o doušek, za což musel dát v zástavu své oko. Sáze o Ynglinzích zase vypráví příběh o tom jak na konci války Ásů s Vany poslali Ásové Mímiho a Hoenira k Vanům v rámci výměny rukojmí. Hoenir se zdál vynikat v dovednostech náčelníka a Vanové jej proto pověřily těmito činnostmi. Hoenir však spoléhal ve všem na rady Mímiho a když ten nebyl nablízku na všechny dotazy odpovídal „Ať ostatní rozhodnou“. Vanové pak došli k závěru že byli podvedeni, Mímiho sťali a a jeho hlavu poslali Ódinovi, který si ji ponechal a naslouchal jejím radám.[1][2]

S Mímim může také souviset v podsvětí žijící stařec Mimingus, označovaný jako „lesní satyr“, zmiňovaný Saxem Grammaticem, u kterého hrdina Hadding získává kouzelný meč, a Míming, další kouzelný meč, který měl vykovat Vadi, otec Völunda.[2]

Etymologie a hypotézy[editovat | editovat zdroj]

Jméno je spojováno s latinským memor „dbalý, pamětlivý“, ale také se staroanglickým meotud „osud“. John Lindow v souvislosti s první etymologií nabízí výklad že paměť je něčím vysoce ceněným Ódinem, ale podceňovaným Vany.[1]

Hilda E. Davidson připodobňuje Mímiho ke Kvasimu, který je v Gylfiho oblouznění také označován za nejmoudřejšího z Ásů. Kvasir kromě toho vystupuje v jiné variantě příběhu o konci války Ásů s Vany, která je uváděna v Skáldskaparmálu, podle které na jednání o míru oba rody bohů naplivaly do sudu a z těchto slin se pak zrodil Kvasir, který byl zabit a z jehož krve vznikla medovina básnictví.[2]

Hilda E. Davidson a John Lindow také uvažují o tom že Mími, ač řazen k Ásům, mohl být nějak spjat s jotuny. Naznačuje to například jeho úzké sepětí s tajemným věděním, kouzelnými zbraněmi, Yggdrasilem a umístění jeho studny u hrímtursů.[1][2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. s koncovkou nominativu Mímir, Mímr

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e LINDOW, John. Norse Mythology: A Guide to Gods, Heroes, Rituals, and Beliefs. [s.l.]: Oxford University Press, 2002. Dostupné online. ISBN 978-0195153828. S. 231-232. 
  2. a b c d e DAVIDSON, Hilda Ellis. Norse Mythology: A Guide to Gods, Heroes, Rituals, and Beliefs. [s.l.]: Oxford University Press, 2002. ISBN 978-0195153828. S. 166–168.