Oldřich Král

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tento článek je o českém sinologovi a překladateli. O českém pěvci pojednává článek Oldřich Král (zpěvák).
Oldřich Král
Narození 13. září 1930
Praha
Úmrtí 21. června 2018 (ve věku 87 let)
Alma mater Pekingská univerzita
Povolání sinolog, komparatista, překladatel, pedagog
Zaměstnavatel Univerzita Karlova
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Oldřich Král (13. září 1930 Praha21. června 2018) byl český sinolog, překladatel a teoretik překladu. Ač se k sinologii dostal vlastně náhodou, stal se jednou z nejvýznamnějších postav v české historii oboru. Zabýval se především starou čínskou literaturou, filosofií a uměním.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Oldřich Král se hlásil (1949) na FF UK původně na dvojobor anglistika a komparatistika. Komparatistika však byla pod vlivem komunistické ideologie coby „buržoazní pavěda“ zrušena. Musel si najít k anglistice jiný doplňující obor. Volno bylo na sinologii u profesora Jaroslava Průška. Během krátké doby Král pod Průškovým vlivem sinologii propadl, stala se jeho hlavním oborem a předmětem celoživotního úsilí.

Po dokončení studií Oldřich Král zůstal na FF UK jako pedagog. Roku 1954 vstoupil do KSČ. Vědecká aspirantura v Orientálním ústavu Akademie věd i stáž na univerzitě v Pekingu byly zaměřeny na studium a překlad klasického čínského románu Žu-lin waj-š´ (Literáti a mandaríni). Po absolvování vědecké aspirantury u prof. Průška (1954-57) v Orientální ústavu se v roce 1958 vrátil na FF UK jako odborný asistent. Společně s tehdejším docentem Karlem Petráčkem vypracoval projekt Katedry věd o zemích Asie a Afriky. V roce 1969 vystoupil Král z KSČ a od té chvíle nesměl z politických důvodů přednášet, nedostával plat, bylo pozastaveno jeho habilitační řízení, byl vydán zákaz publikační činnosti. Oldřich Král se proto živil jako dělník na Nákladovém nádraží Žižkov.

V roce 1972 byl Oldřich Král za přispění Lubora Hájka, K. Petráčka a V. Křístka přijat do Sbírky orientálních umění Národní galerie, a to na místo kurátora malířství a kaligrafie. Během působení v NG připravil řadu výstav a katalogů, většinou ve spolupráci s L. Hájkem. Průběžně pracoval na literárních a filosofických překladech, některé menší vyšly samizdatově (Mistr Čuang, Mnich Okurka, Tribunová sútra Šestého patriarchy, Shánění krávy - Deset obrazů hledajícího ducha), pod krycím jménem Josefa Fasse vyšlo v Odeonu Starožitné zrcadlo. V polovině osmdesátých let dokončil překlad Snu v červeném domě a Odeonu bylo dovoleno tento překlad klasického čínského románu vydat ve třech svazcích, počínaje rokem 1986. Poslední svazek vyšel v roce 1988 a posléze získal cenu Odeonu za nejlepší překlad roku 1988. Poté následovala vydání dalších překladů.

Po pádu socialismu se Oldřich Král vrátil na FF UK a v letech 1990-1998 vedl Katedru (později Ústav) Dálného východu. Zároveň na FF UK založil Centrum komparatistiky, které též několik let vedl. V roce 1990 byl na základě habilitační práce odevzdané v roce 1969 jmenován v obnoveném docentském řízení docentem. V roce 1993 byl jmenován profesorem sinologie a srovnávací literatury Univerzity Karlovy a do roku 2000 působil jako ředitel Centra komparatistiky. V roce 1997 založil při Univerzitě Karlově „Chiang Ching-kuo International Sinological Center“ (CCK-ISC), sponzorované tchajwanskou Chiang Ching-kuo Foundation for Scholarly Exchange, jehož úkolem je rozvoj čínských studií v evropském a zvláště středoevropském regionu. 1994 zorganizoval v Praze pravidelný kongres Evropské asociace čínských studií (EACS), jejíhož komitétu byl dlouholetým členem. Krátce, v letech 2000-2001 byl rektorem Literární akademie v Praze. Po roce 1990 působil na řadě zahraničních univerzit, účastnil se mezinárodních konferencí. V letech 2006-2012 byl předsedou Pražského lingvistického kroužku.

V posledních letech žil v Lásenici u Jindřichova Hradce, překládal a dále spolupracoval s FF UK. Své práce svěřoval v posledních letech k vydání zejména soukromému nakladatelství své manželky, redaktorky Evy Králové.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

Odborná literatura[editovat | editovat zdroj]

Odborná literatura Oldřicha Krále z oblasti sinologie a teorie překladu je rozeseta po sbornících, časopisech a interních tiscích ústavů, v nichž působil. Bibliografie omezená na několik posledních let je uvedena na webu FFUK, viz níže Externí odkazy.

Nejucelenějším dílem je zřejmě následující titul:

Překlady[editovat | editovat zdroj]

Překlady Oldřicha Krále jsou specifické tím, že většinou obsahují velmi poctivě zpracovaný a zajímavý poznámkový a komentářový aparát. Objasňuje nesinologům souvislosti textu, které by laikům zůstaly utajeny.

Mezi nejdůležitější překlady patří:

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]