Umění války

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Umění války

Umění války (孫子兵法), neboli Vojenská strategie rodiny Sun, je válečnické dílo sestavené legendárním čínským vojevůdcem Sun-c'. Jedinečnost díla spočívá v nadčasovosti uváděných taktik a strategií, s celospolečenskou působností a přenosem také do civilního života.

Kapitoly[editovat | editovat zdroj]

Kniha obsahuje 13 kapitol (někdy se uvádí 14) seřazených v tomto pořadí:

  • Plán
  • Příprava války
  • Plánování útoku
  • Bojová situace
  • Válečná síla
  • Prázdné a plné
  • Válečné střetnutí
  • Devět proměn
  • Pohyb vojska
  • Povaha krajiny
  • Devět krajin
  • Útok ohněm
  • Užití zvědů
  • (Devět postavení a dvě otázky)

Pojetí a principy vojenských spisů rodiny Sun[editovat | editovat zdroj]

Spis Umění války lze posoudit z hlediska několika důležitých momentů, na které zaměřuje svou pozornost, a to:

  • Válka jako nejdůležitější úloha státu
  • Podrobné zpravodajství, analýza, plánování
  • Strategické cíle a postupy

Co se týče problematiky velení, řeší následující témata:

  • Velitel
  • Výběr jednotek, výcvik a velení
  • Psychologie Či

Ohledně válečnických postupů a strategie se zabývá aspekty:

  • Lstivost a beztvarost
  • Typy terénu
  • Strategická síla
  • Neobvyklé a obvyklé

Z hlediska taktiky se soustředí na:

  • Základní opatření
  • Relativní síla a odpovídající taktika
  • Formace

Ukázka[editovat | editovat zdroj]

Chceš-li, aby nepřítel sám o své vůli přišel k tobě, nabídni mu snadný zisk. Chceš-li zabránit nepříteli, aby k tobě přišel, ukaž mu nebezpečí, do jakého by se vydal.
— kapitola 6 - Prázdné a plné

Ohlasy v umění[editovat | editovat zdroj]

Švédská metalová skupina Sabaton, pojmenovala svoje páté album The Art of War (2008) a některé písně začínají citacemi z knihy.

Textem se také nechal inspirovat náš básník Jiří Kolář a vytvořil jeho nápaditou adaptaci Mistr Sun o básnickém umění, v níž Sunova pravidla strategie zobecňuje na zásady poezie.

Česká vydání[editovat | editovat zdroj]

V češtině existují dvě hlavní verze překladu tohoto textu. První je pořízena kolektivem překladatelů z angličtiny a vyšla těsně po druhé světové válce (z hlediska sinologie ji revidoval Jaroslav Průšek), je psána málo srozumitelným archaizujícím jazykem a odborníci ji často kritizují pro nepřesnost. Druhou pořídil Oldřich Král přímo z čínského originálu.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Slovník spisovatelů - Asie a Afrika 2., Odeon, Praha 1967, str. 272

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]