Krabicové z Veitmile

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Krabicové z Veitmile
Erb Krabiců z Veitmile
ZeměDurynskoDurynsko Durynsko, České královstvíČeské království České království
Rok založení1316 (první zmínka)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Krabicové z Veitmile (též z Weitmile, Vajtmile,[1] německy Krabitz von Weitmühl) [vajtmile] jsou stará česká vladycká rodina (původem z Durynska), která později povýšila do panského stavu. Přídomek odvozovali od tvrze VeitmileStarých Smrkovic[2] nedaleko Nového Bydžova.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Prvním doloženým předkem rodu byl Pešek, který je zmíněn v roce 1316 jako držitel vsi StřekovaÚstí nad Labem a který roku 1319 vystavěl stejnojmenný hrad. Ve 14. století se rod rozvětvil. Beneš Krabice z Veitmile († 1375) působil v letech 1359–1375 jako kanovník pražské metropolitní kapituly, od roku 1355 řídil jako třetí v historii stavbu svatovítské katedrályPraze, z podnětu Karla IV. začal psát čtyřdílnou kroniku. Do čtvrté knihy na císařovo přání zařadil i jeho autobiografii a zkrácený životopis Arnošta z Pardubic. Portrét s erbem Beneše Krabici jako významné osobnosti z císařova okolí umístil Petr Parléř do triforia svatovítské katedrály. Beneš zplodil tři syny: Beneše, Jana a Petra.

Zdislav a Beneš se usídlili na Moravě, drželi zde Žerotice (do roku 1502), Želetavu a Litovany. Později se od nich odtrhla další linie, která se vyskytovala v Alsasku.[3]

Karlštejnský purkrabí Beneš z Veitmile získal roku 1471 prostřednictvím sňatku s Bonuší, dcerou Jana Calty z Kamenné Hory, ChomutovMost. Od císaře Fridricha III. dosáhl povýšení do panského stavu, což mu roku 1475 potvrdil i král Vladislav II. Českými stavy byl přijat roku 1479. Stal se nejvyšším mincmistrem. Zemřel roku 1496. Podle rejstříku z roku 1529 patřili Veitmilové na samém počátku habsburské vlády mezi nejbohatší panské rody v Čechách. Úřad mincmistra zastával i Benešův syn Šebestián, který v letech 1542–1544 velel vojsku Ferdinanda I. a pomáhal mu tak zlomit odboj českých stavů. Oženil se s Annou Glacovou ze Starého dvoru, s níž vyženil panství Červený Hrádek. Měli spolu dva syny Jana a Kříže a dcery Magdalenu, Annu a Bonuši.

Starší syn Jan z Veitmile na Mostě a Chomutově se před rokem 1555 oženil s Kateřinou Trmickou, dcerou Mikuláše Staršího Trmického. Mladší syn Kříž († 1550 v saském univerzitním městě Freiberg) se oženil s Veronikou Šlikovou. Měli tři děti: Beneše, Uršulu a Jana Lorence (Vavřince). Jan Lorenc z Veitmile na Postoloprtech († 1584) se oženil s Alžbětou Žerotínovou, dcerou Karla ze Žerotína na Žehušicích († 1560) a Veroniky Trčkové z Lípy. Z tohoto manželství vzešli tři synové a jedna dcera. Nejmladší syn Šebestián Lorenc (Vavřinec) zemřel v roce 1600 v Padově a jím vymřela panská (původně moravská) větev Veitmilů.

Z rytířské větve pocházel Hynek Ladislav, držitel Batelova a důstojník ve službách Habsburků. Za třicetileté války se vyznamenal a v letech 1628 a 1631 dosáhl polepšení erbu a potvrzení rytířského stavu.[4]

Počátkem 18. století Jindřichem Krabicem z Veitmile rod vymřel.

Větve rodu[editovat | editovat zdroj]

  • česká
  • moravská (později usazená v Čechách na Chomutovsku a Mostecku)
  • alsaská
  • česká rytířská
Středověký kronikář Beneš Krabice z Veitmile

Významné osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Weitmilové v České Lípě[editovat | editovat zdroj]

V České Lípě byl v roce 1389 purkmistr Hynek z Weitmile (zemřel v období 1402–1406). Kuník z Weitmile byl jeho bratr, v letech 1380–1421 byl plebánem již neexistujícího českolipského kostela svatého Petra a Pavla (shořel 1822) a v roce 1394 byl kaplanem majitele města Hynka Berky.[6]

Erb[editovat | editovat zdroj]

Základní podoba erbu pánů z Veitmile

V červeném štítě leží mlýnský kámen, tzv. žernov, který souvisí s přídomkem z Veitmile, neboli „ze vzdáleného mlýna.“ (weit – německy daleko, die Mühle – německy mlýn). Jedná se tedy o mluvící erb. Jejich erb je možno nalézt ve věži zámku Blatná, na okně Vlašského dvoraKutné Hoře, na skříni v Manské síni na Karlštejně a na nároží zámkuChomutově (s letopočtem 1520), erb je také vyobrazen na Klaudiánově mapě, nejstarší tištěné mapě Čech z roku 1518.

Příbuzenstvo[editovat | editovat zdroj]

Spojili se s Žerotíny, Šternberky, Šliky či Martinici.

Hmotné památky[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. MACEK, Josef. Jagellonský věk v českých zemích (1471–1526). Díl 1: hospodářská základna a královská moc. Praha: Academia, 1992. 344 s. ISBN 80-200-0300-2. S. 342. 
  2. SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek V. Podkrkonoší. Praha: František Šimáček, 1887. 411 s. Dostupné online. S. 326. 
  3. Krabicové z Veitmile [online]. leccos.com [cit. 2015-12-28]. Dostupné online. 
  4. MAŠEK, Petr. Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti.. Díl I. Praha: Argo, 2008. ISBN 978-80-257-0027-3. S. 493. 
  5. BOBÍKOVÁ, Lenka. Vdovy ve středověku. www.novinky.cz [online]. 2022-08-28 [cit. 2022-08-28]. Dostupné online. 
  6. PANÁČEK, Jaroslav; GABRIEL, Frqantišek. Kostel sv. Kříže na českolipském předměstí. Bezděz, vlastivědný sborník Českolipska. 1997, roč. 6, s. 19. ISSN 1211-9172. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • GUBÍKOVÁ, Renáta. Páni z Veitmile. Památky, příroda, život : vlastivědný čtvrtletník Chomutovska a Kadaňska. Chomutov: Oblastní muzeum v Chomutově, 2014, roč. 46, čís. 4, s. 18–32. 
  • HALADA, Jan. Lexikon české šlechty. Praha: Akropolis, 1992. ISBN 80-901020-3-4. Kapitola Krabicové z Veitmile, s. 81. 
  • MAUR, Eduard; ŠTOREK, Václav. K demografii české šlechty v 16. století: Hynek Krabice z Weitmile a jeho pět manželek. Historická demografie. 2002, čís. 26, s. 5–27. ISSN 0323-0937. 
  • SÝKORA, Milan. Příspěvek k poznání pozdně gotických sídel Weitmilů v severozápadních Čechách. In: RAK, Petr. Comotovia 2015. Sborník příspěvků z konference věnované 500. výročí sňatku Šebestiána z Weitmile s Annou Glacovou ze Starého Dvora a spojení panství Chomutov a Červený Hrádek (1516 – 2016). Chomutov: Město Chomutov, 2016. ISBN 978-80-86971-63-6. S. 65–88.
  • ŠTOREK, Václav. Páni z Weitmile. In: HOMOLKA, Jaromír; HRUBÁ, Michaela; HRUBÝ, Petr. Ústecký sborník historický 2003/1 (Gotické umění a jeho historické souvislosti. 2. Sborník grantového projektu Gotika v severních Čechách.). Ústí nad Labem: Muzeum města Ústí nad Labem, 2003. S. 229–244.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • z Veitmile ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích