Antonín Bartušek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Antonín Bartušek
Narození 11. ledna 1921
Želetava
Úmrtí 24. dubna 1974 (ve věku 53 let)
Praha
Povolání básník, překladatel, historik, spisovatel a muzeolog
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

PhDr. Antonín Bartušek (11. ledna 1921, Želetava24. dubna 1974, Praha)[1], užil při vydání básnické sbírky ve Stockholmu pseudonym A.D.Martin,[1] byl český básník, muzeolog, překladatel a historik umění.

Život[editovat | editovat zdroj]

Antonín Bartušek se narodil do selského stavení v Želetavě, dětsví tak prožíval na usedlosti, ale hospodářství ho netáhlo. Rodiče zvažovali, zda ho dát do učení, ale na doporučení učitelky mu umožnili studovat na gymnáziu. Zde začal mít zájem o literaturu a již od roku 1937 začal publikovat své básně časopisecky.[1]

Antonín Bartušek mezi lety 1933 a 1941 navštěvoval třebíčské gymnázium. Po složení maturitní zkoušky odešel do Prahy, kde byly uzavřeny během 2. sv. války vysoké školy a zde pracoval v letech 1941 - 1945 jako advokátní úředník. Během válečných let spolu s dalšími přáteli (František Toman z Třeště, Jaroslav a Ladislav Točíkovi a Zdena Housová z Jihlavy) začala vydávat cyklostylem množený časopis Vítr, kdy mimo jiné i v tomto časopise vyšli další básně Antonína Bartuška. Po válce spoluzakládá oblastní spolek pro podporu rodáků Vysočina, kdy ve výboru spolku je Vincenc Lesný, Bedřich Fučík a také A. Bartušek.[1] V letech 19451950 pak studoval dějiny srovnávací literatury, českou literaturu, dějiny výtvarného umění a českou historii na pražské filozofické fakultě. V roce 1950 obhájil svou doktorskou práci. Při studiu pracoval mezi lety 1946 a 1948 v literárním oddělení Československého rozhlasu. Po skončení studia byl dva roky bez trvalého zaměstnání, v roce 1952 však nastoupil do Ústavu pro teorii a dějiny umění ČSAV v Praze, zde působil do roku 1955.

Od roku 1956 jako ředitel vedl městské muzeum v Třebíči, od roku 1960 do roku 1961 pak Západomoravské muzeum v Třebíči. V muzeu působil jako reformátor, kdy do města přivedl přítele Cyrila Boudu, který rozpracoval za vedení muzea Antonínem Bartuškem skicu panoramatu města Třebíče pro fresku do budovy zámku v Třebíči. V roce 1961 však byl na nátlak OV KSČ vyštván z vedení třebíčského muzea.[1] V poválečných letech básně moc nepublikoval, i přesto však v roce 1956 pod pseudonymem A.D.Martin vydal sbírku básní Atomový věk ve Stockholmu. Během působení v třebíčském muzeu vydal knihu "Třebíč, metropole západní Moravy", na kterou o deset let později navázal ceněnou knihou "Umělecké památky Třebíče".

Po svém odchodu z Třebíče pracoval v Praze: v Scénografickém ústavu v Praze (historik a teoretik scénografie, 1961–1964) a poté ve Státním ústavu památkové péče a ochrany přírody (vědecký pracovník, 1964–1974). V letech 1967–1975 vycházely jeho básně knižně i časopisecky v zahraničí (Německo, Anglie). Překládal především angloamerickou poesii (např. Frost, Crane, Cummings).[2] Po roce 1965 opět začíná se věnovat básním a v také se stává součástí skupiny autorů kolem sborníku básní Pevný bod. Během práce ve scénofgrafickém ústavu publikuje v odborném tisku v oblasti scénografie, dějin divadla, jevištního výtvarnictví a v dalších oblastech.[1]

V Třebíči po něm byla v roce 1990 pojmenována ulice Bartuškova.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Básnické dílo:

  • Daleko od léta, 1941,
  • Zakletí, 1942,
  • Fragmenty, 1945,
  • Sudba, 1947,
  • Atomový věk (1956, publikováno pod pseudonymem A.D.Martin v zahraničí)[2]
  • Oxymorón, 1965,
  • Červené jahody, 1967,
  • Tanec ptáka Emu, 1969,
  • Antihvězda, 1969,
  • Královská procházka, 1971,
  • Období mohyl, 1975,
  • Změna krajiny, 1977.

Vědecké práce:

  • Stavební vývoj bývalého cisterciáckého kláštera ve Žďáře, 1950,
  • Jaroměřice nad Rokytnou, státní zámek, město a okolí, 1953,
  • Velké Losiny : státní zámek, město a okolí, 1954,
  • Milotice : státní zámek a okolí, 1954,
  • Santiniho stavby ve Žďáře nad Sázavou, 1956,
  • Třebíč: metropole západní Moravy, 1959,
  • Umělecké památky Jihlavy, 1960,
  • Dačice: státní zámek, město a památky v okolí, 1960,
  • Třebíčsko: pokladnice kulturních památek a přírodních krás, 1961,
  • Telč, 1961,
  • Umělecké památky Třebíče, 1969 – první syntéza uměleckohistorických – movitých i nemovitých – památek, včetně dějepisných souvislostí.[1]

Zdroje[editovat | editovat zdroj]

  • ZEJDA, R., HEDBÁVNÝ, M., JINDRA, P., BENDA, P., RICHTER, K. Osobnosti Třebíčska. 1. vyd. Třebíč : Akcent, 2000. 227 s. ISBN 80-7268-104-4.
  • Jiří Hanuš: Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století; CDK, Brno 2005, ISBN 80-7325-029-2 (str. 11)

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g Zejda et al., l. c., str. 6-11.
  2. a b Jiří Hanuš: Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století; CDK, Brno 2005, ISBN 80-7325-029-2 (str. 11)