Antonín Bartušek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
PhDr. Antonín Bartušek
Narození 11. ledna 1921
Želetava
Úmrtí 24. dubna 1974 (ve věku 53 let)
Praha
Ocenění Slavnostní plaketa k výročí založení třebíčského kláštera 1101–2001
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Antonín Bartušek (11. ledna 1921, Želetava24. dubna 1974, Praha)[1], užil při vydání básnické sbírky ve Stockholmu pseudonym A.D.Martin,[1] byl český básník, muzeolog, překladatel, výtvarný kritik a historik umění se zaměřením na scénografii.[2]

Život[editovat | editovat zdroj]

Antonín Bartušek se narodil do selského stavení v Želetavě, dětsví tak prožíval na usedlosti, ale hospodářství ho netáhlo. Rodiče zvažovali, zda ho dát do učení, ale na doporučení učitelky mu umožnili studovat na gymnáziu. Zde začal mít zájem o literaturu a již od roku 1937 začal publikovat své básně časopisecky.[1]

Antonín Bartušek mezi lety 1933 a 1941 navštěvoval třebíčské gymnázium. Po složení maturitní zkoušky odešel do Prahy, kde byly uzavřeny během 2. sv. války vysoké školy a zde pracoval v letech 1941 - 1945 jako advokátní úředník. Během válečných let spolu s dalšími přáteli (František Toman z Třeště, Jaroslav a Ladislav Točíkovi a Zdena Housová z Jihlavy) začala vydávat cyklostylem množený časopis Vítr, kdy mimo jiné i v tomto časopise vyšly další básně Antonína Bartuška. Po válce spoluzakládá oblastní spolek pro podporu rodáků Vysočina, kdy ve výboru spolku je Vincenc Lesný, Bedřich Fučík a také A. Bartušek.[1]

V letech 19451950 studoval dějiny srovnávací literatury, českou literaturu, dějiny výtvarného umění (prof. J. Květ, J. Pešina) a českou historii (prof. V. Chaloupecký) na pražské filozofické fakultě. V roce 1950 obhájil doktorskou práci.[3] Při studiu pracoval mezi lety 1946 a 1948 v literárním oddělení Československého rozhlasu. Po skončení studia byl dva roky bez trvalého zaměstnání, v roce 1952 však nastoupil do Ústavu pro teorii a dějiny umění ČSAV v Praze, zde působil do roku 1955.

Od roku 1956 jako ředitel vedl městské muzeum v Třebíči, od roku 1960 do roku 1961 pak Západomoravské muzeum v Třebíči. V muzeu působil jako reformátor, kdy do města přivedl přítele Cyrila Boudu, který rozpracoval za vedení muzea Antonínem Bartuškem skicu panoramatu města Třebíče pro fresku do budovy zámku v Třebíči. V roce 1961 však byl na nátlak OV KSČ vyštván z vedení třebíčského muzea.[1] V poválečných letech básně moc nepublikoval, i přesto však v roce 1956 pod pseudonymem A.D.Martin vydal sbírku básní Atomový věk ve Stockholmu. Během působení v třebíčském muzeu vydal knihu "Třebíč, metropole západní Moravy", na kterou o deset let později navázal ceněnou knihou "Umělecké památky Třebíče".

Po svém odchodu z Třebíče pracoval v Praze: v Scénografickém ústavu v Praze (historik a teoretik scénografie, 1961–1964) a poté ve Státním ústavu památkové péče a ochrany přírody (vědecký pracovník, 1964–1974). V letech 1967–1975 vycházely jeho básně knižně i časopisecky v zahraničí (Německo, Anglie). Překládal především angloamerickou poesii (např. Frost, Crane, Cummings).[4] Po roce 1965 opět začíná se věnovat básním a v také se stává součástí skupiny autorů kolem sborníku básní Pevný bod. Během práce ve Scénografickém ústavu publikuje v odborném tisku v oblasti scénografie, dějin divadla, jevištního výtvarnictví a v dalších oblastech (časopis Acta scaenographica).[5][6]

V Třebíči po něm byla v roce 1990 pojmenována ulice Bartuškova.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Básnické dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Daleko od léta, 1941,
  • Zakletí, 1942,
  • Fragmenty, 1945,
  • Sudba, 1947,
  • Atomový věk (1956, publikováno pod pseudonymem A.D.Martin ve Stockholmu)[4]
  • Oxymorón, 1965,
  • Červené jahody, 1967,
  • Tanec ptáka Emu, 1969,
  • Antihvězda, 1969,
  • Královská procházka, 1971,
  • Období mohyl, 1975,
  • Změna krajiny, 1977.

Vědecké práce[editovat | editovat zdroj]

  • Stavební vývoj bývalého cisterciáckého kláštera ve Žďáře, 1950
  • Šternberk na Moravě. Státní hrad, město a okolí, Praha 1951 (s T. Bulionovou-Kubátovou)
  • Bítov. Státní hrad a okolí, Praha 1952 (s T. Bulionovou-Kubátovou), 2. vyd. 1956
  • Jaroměřice nad Rokytnou, státní zámek, město a okolí, 1954 (s T. Bulionovou-Kubátovou)
  • Velké Losiny : státní zámek, město a okolí, 1954 (s B. Lifkou)
  • Milotice : státní zámek a okolí, 1954
  • Santiniho stavby ve Žďáře nad Sázavou, 1956 (s B. Štormem)
  • Gotická nástěnná malba v Čechách a na Moravě I. 1300-1350, Praha 1958 (et al.)
  • Třebíč: metropole západní Moravy, 1959
  • Vranov nad Dyjí, Praha 1959
  • Umělecké památky Jihlavy, Havlíčkův Brod 1960
  • Dačice: státní zámek, město a památky v okolí, Praha 1960
  • Třebíčsko: pokladnice kulturních památek a přírodních krás, 1961
  • Telč, 1961
  • Buchlov, Praha 1962 (s M. Zemkem, K. Svobodou)
  • Zámecká školní divadla v českých zemích, Praha 1963
  • Umělecké památky Třebíče, Brno 1969 – první syntéza uměleckohistorických – movitých i nemovitých – památek, včetně dějepisných souvislostí.[1]
  • Dějiny Žďáru nad Sázavou II/2, Brno 1970 (s M. Zemkem)

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f Zejda et al., l. c., str. 6-11.
  2. A. Bartušek, Syntetické divadlo aneb dramatická krise, Řád (?), revue pro kulturu a život, 1944, s. 48-50
  3. Stavební vývoj bývalého cisterciáckého kláštera ve Žďáře, 1950
  4. a b Jiří Hanuš: Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století; CDK, Brno 2005, ISBN 80-7325-029-2 (str. 11)
  5. Ochrana a obnova památek divadelní kultury, in: Památková péče 1973, s. 177-182
  6. Zámecká a školní divadla v českých zemích, Památky a příroda 1, 1976, s. 321-334

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800-2008), Sv. 1, s. 71-72, Academia Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9
  • ZEJDA, R., HEDBÁVNÝ, M., JINDRA, P., BENDA, P., RICHTER, K. Osobnosti Třebíčska. 1. vyd. Třebíč : Akcent, 2000. 227 s. ISBN 80-7268-104-4.
  • Jiří Hanuš: Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století; CDK, Brno 2005, ISBN 80-7325-029-2 (str. 11)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]