Adolf Born
Adolf Born | |
---|---|
Adolf Born (22. listopadu 2007) | |
Narození | 12. června 1930 České Velenice Československo |
Úmrtí | 22. května 2016 (ve věku 85 let) Praha Česko |
Místo pohřbení | Olšanské hřbitovy |
Alma mater | Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy (1949–1950) Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze (1950–1953) Akademie výtvarných umění v Praze (1953–1955) |
Povolání | filmový režisér, scenárista, spisovatel, malíř, kreslíř poštovních známek, animátor, scénograf, grafik, ilustrátor a karikaturista |
Děti | Erika Bornová |
Ocenění | zasloužilý umělec (1988) medaile Za zásluhy 1. stupeň (2003) Řád umění a literatury Zlatý střevíček (2015) |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
citáty na Wikicitátech | |
Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Adolf Born (12. června 1930 České Velenice – 22. května 2016 Praha) byl český malíř, kreslíř, ilustrátor, animátor, karikaturista a kostýmní výtvarník. Byl znám svými monarchistickými postoji.[1][2]
Život
[editovat | editovat zdroj]Narodil se v Českých Velenicích, kde se mluvilo česky i německy. V letech 1949–1950 studoval výtvarnou výchovu na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy, později přešel na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou (atel. prof. A. Pelce 1950–53) a na Akademii výtvarných umění (1953–55) v Praze, kde u prof. A. Pelce absolvoval. Během studií ho ale nejvíce ovlivnil František Tichý. Adolf Born sdílel jeho fascinaci cirkusy a varieté. Tehdejší filmové týdeníky v něm vzbudily náklonnost k exotice a zájem o individuality, jako byl etiopský císař Haile Selassie I. nebo Čankajšek. Literárně Borna nejvíce ovlivnili autoři bajek Krylov, La Fontaine a Ezop, z českých spisovatelů Bohumil Hrabal, Karel Poláček a Jaroslav Hašek.[3]
Patřil k zakládajícím členům tvůrčí skupiny Polylegran, kterou v roce 1959 založil s dalšími karikaturisty, sdružujícími se okolo časopisu Mladý svět.[4] Pravidelně se účastnil společných výstav této skupiny.
Od roku 1960 byla jeho díla vystavena po celém světě a získal za ně mnoho cen. Jeho doménou je grafika – suchá jehla, lept a především litografie. V roce 1962 se oženil a v roce 1964 se mu narodila dcera Erika Bornová. Jeho nejznámější díla zahrnují ilustrace knih od Miloše Macourka (Mach a Šebestová, Žofka), Julese Verna (Trosečník z Cynthie), A. Dumase staršího (Tři mušketýři), Vojtěcha Steklače (série Boříkovy lapálie) a jiné. Je také autorem kostýmů a dekorací k opeře Antonína Dvořáka Čert a Káča inscenované v Národním divadle, dále inscenace hudební fakulty HAMU – opera V studni Viléma Blodka.
Jeho animace vtipně glosují děj i ve filmové sérii o básnících (Jak svět přichází o básníky, Jak básníci přicházejí o iluze, Jak básníkům chutná život), a nechybějí ani v závěrečném dílu Jak básníci čekají na zázrak, který byl uveden do kin měsíc před jeho smrtí.[5]
Jeho scénografická činnost představuje výtvarnou spolupráci s Miroslavem Horníčkem v Divadle J. K. Tyla v Plzni a výpravy pohádek pro Divadlo Jiřího Wolkera v Praze.[6]
Nedílnou součástí Bornovy tvorby jsou poštovní známky; s Českou poštou spolupracoval od roku 1992. Zhotovil návrhy známek např. k 500. výročí objevení Ameriky (1992), k 740. výročí narození cestovatele Marca Pola (1994), navrhl poslední známku druhého tisíciletí a první známku třetího tisíciletí či vánoční a velikonoční známky.[7]
Zemřel 22. května 2016 ve věku 85 let.[8] Poslední rozloučení s umělcem proběhlo ve velké obřadní síni strašnického krematoria 27. května 2016.[9]
Ocenění
[editovat | editovat zdroj]Roku 1974 byl na světové výstavě v Montréalu jmenován karikaturistou roku. 1. května 1988 mu salonní akademie kresleného humoru udělila čestný titul HUDr. (Doctor Humoris Causa); ve stejném roce byl jmenován zasloužilým umělcem.[10] V roce 2003 získal Medaile Za zásluhy 1. stupně.[11] V roce 2013 získal na Anifilmu cenu za celoživotní přínos animovanému filmu a na sedmém ročníku ceny Muriel byl za svůj přínos komiksu uveden do Síně slávy českého komiksu.[12][13] V roce 2015 získal na Zlín Film Festivalu ocenění Zlatý střevíček za mimořádný přínos kinematografii pro děti a mládež.[14] Born byl také rytířem francouzského Řádu umění a literatury.
Výstavy
[editovat | editovat zdroj]- 1959 – Galerie Fronta, Praha
- 1961 – Dům spojů Vinohrady, Praha
- 1962 – Galerie Fronta, Praha
- 1963 – Kulturní dům, Náchod
- 1965 – Club der Kulturschaffenden, Berlín
- 1966 – Hollar, Praha
- 1967 – Club Voltaire, Frankfurt nad Mohanem
- 1967 – Théatre de l'Atelier, Ženeva
- 1969 – Hollary, Praha
- 1971 – Kulturní dům, Kroměříž
- 1972 – Galerie Fronta, Praha
- 1973 – Stadtbücherei, Heilbronn
- 1974 – Pavilon humoru, Montreal
- 1974 – Dalhousie University Art Gallery, Halifax
- 1974 – Hogarth Galleries, Sydney
- 1975 – Malá galerie spisovatele, Praha
- 1976 – Divadlo hudby, Olomouc
- 1977 – Dům pánů z Kunštátů, Brno
- 1978 – Galerie výtvarných umění, Cheb
- 1979 – Galerie Wiegand, Kolín nad Rýnem
- 1980 – Galerie Eppendorf, Hamburk
- 1981 – Galeria Slavia, Brémy
- 1982 – Oblastní galerie, Karlovy Vary
- 1983 – Divadlo hudby, Olomouc
- 1984 – Galerie Albatros, Praha
- 1985 – Galerie Ambiance, Lucern
- 1986 – Městské muzeum, Hameln
- 1987 – Kaunicův dům, Uherský Brod
- 1988 – Oblastní galerie v zámku, Vsetín
- 1989 – Galerie Nev, Istanbul
- 1990 – Zámecká galerie, Buchlovice
- 1991 – Parken Galeri, Bergen
- 1992 – Filmhaus, Saarbrücken
- 1993 – Galerie Justiz, Praha
- 1994 – Galerie Dílo, Liberec
- 1995 – Albin-Upp Galeri, Oslo
- 1996 – Galerie Orlí hnízdo, Liberec
- 1997 – Galerie Groll, Naarden
- 1998 – Galerie Antik, Slaný
- 2000 – Galerie ART, Chrudim
- 2010 – Galerie Moderna, Praha
- 2013 – Galerie Moderna, Praha
- 2014 – Galerie V, Poděbrady
- 2015 – Galerie Moderna, Praha
- 2017 – Museum Kampa, Praha
- 2018 – Galerie Moderna, Praha
Památka
[editovat | editovat zdroj]- Park Adolfa Borna – park v Praze 4-Braníku
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ JIRKŮ, Irena. Nostalgický monarchista Adolf Born. iDNES.cz [online]. 2003-02-05 [cit. 2013-09-01]. Dostupné online.
- ↑ ŘÍHOVÁ, Klára. Adolf Born: Ženské jsou hnací motor světa. Novinky.cz [online]. Borgis, 2012-01-04 [cit. 2013-09-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-09-20.
- ↑ Hynek Glos, Petr Vizina, 2016, s. 42–44
- ↑ -MM-. Skupina "Polylegran". Mladý svět. 1960-12-12, roč. 2, čís. 50, s. 2. ISSN 0323-2042.
- ↑ ČTK, LN. Začalo natáčení šestého dílu ‚Básníků‘. Bude poslední, říká režisér Klein. Lidové noviny. 17.9.2015. Dostupné online.
- ↑ TAŠLOVÁ, Věra; VÍTOVÁ, Eva. Jevištní a kostýmní výtvarníci českých divadel 83. 1. vyd. Praha: Divadelní ústav, 1983. 69 s.
- ↑ Kolekce známek A. Borna. Colnect [online]. [cit. 2024-10-06]. Dostupné online.
- ↑ http://kultura.zpravy.idnes.cz/zemrel-adolf-born-0zm-/vytvarne-umeni.aspx?c=A160522_111017_vytvarne-umeni_aha
- ↑ HANOUSEK, Ivan. Ztráta: Adolf Born (1930 - 2016). S. 1-4, 30, 40, 48, 51. e-GAG [online]. 2016-06-15 [cit. 2024-10-06]. Čís. 2016 / 6, s. 1-4, 30, 40, 48, 51. Dostupné online.
- ↑ HANOUSEK, Ivan. Výtvarný Salon Humoru v Praze už po čtyřsté!. S. 10. e-GAG [online]. 2014-01-09 [cit. 2024-10-06]. Čís. 2014 - 1/2, s. 10. Dostupné online.
- ↑ Seznam vyznamenaných
- ↑ přehled cen na stránkách Anifilmu
- ↑ Adolf Born životopis. Databáze knih [online]. [cit. 2024-10-06]. Dostupné online.
- ↑ Zlínskému festivalu přibyli diváci, ale český film na cenu nedosáhl. iDNES.cz [online]. 2015-06-03 [cit. 2023-07-13]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Hynek Glos, Petr Vizina, Stará garda, nakl. Argo, Praha 2016, s. 42–47, ISBN 978-80-257-1881-0
- Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 1, A–M. Praha: Kdo je kdo, 1991. 636 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 72.
- Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 52.
- Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 63.
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 119.
- RYŠKA, Pavel. Karikaturisti: Polylegran a obrazový humor 60. let. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Paseka, 2018. 175 s. ISBN 978-80-7432-905-0. S. 155, 171.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Adolf Born na Wikimedia Commons
- Osoba Adolf Born ve Wikicitátech
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Adolf Born
- Adolf Born v Česko-Slovenské filmové databázi
- „Ateisty absolutně nesnáším,“ říká Adolf Born, Před půlnocí, Česká televize, 27. prosince 2012
- Adolf Born pro PL: Evropa bude převálcována, Německo islámské na Parlamentní listy
- Adolf Born, Na plovárně, Česká televize, 10. září 2002
- Adolf Born v informačním systému abART
- Vtipy Adolfa Borna Archivováno 16. 5. 2021 na Wayback Machine. a Borna + Jelínka Archivováno 16. 5. 2021 na Wayback Machine. v Dikobrazu
- Čeští malíři 20. století
- Čeští malíři 21. století
- Čeští grafici
- Čeští karikaturisté
- Čeští monarchisté
- Čeští ilustrátoři děl Julese Verna
- Výtvarníci poštovních známek
- Českoslovenští zasloužilí umělci
- Nositelé medaile Za zásluhy (Česko)
- Osobnosti na českých poštovních známkách
- Čestní občané Prahy 4
- Rytíři Řádu umění a literatury
- Výtvarníci z Prahy
- Držitelé Zlatého střevíčku
- Narození v roce 1930
- Narození 12. června
- Narození v Českých Velenicích
- Úmrtí v roce 2016
- Úmrtí 22. května
- Úmrtí v Praze
- Pohřbení na Olšanech