Západní Vitorazsko
Západní Vitorazsko | |
---|---|
![]() Kostel Nanebevzetí Panny Marie ve Dvorech nad Lužnicí | |
Geografie | |
Hlavní město | České Velenice |
Status | region |
Souřadnice | 48°49′ s. š., 14°55′ v. d. |
Rozloha | 113 km² |
Obyvatelstvo | |
Jazyk | čeština |
Národnostní složení | Češi |
Náboženství | křesťanství |
Správa regionu | |
Stát | ![]() |
Nadřazený celek | Česko |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Západní Vitorazsko, dnes známé spíše pod názvem Vitorazsko, je region v jihovýchodní části Jihočeského kraje v Česku, při hranici s Rakouskem. Oblast Západního Vitorazska o rozloze 113 km² představuje jen malou část původního Vitorazska, které nejdříve patřilo k Čechám, ale už od konce 13. století celé náleželo k Dolním Rakousům.[pozn. 1] Toto území v okolí Českých Velenic bylo připojeno k Československu od Rakouska na základě Saint-germainské mírové smlouvy k 31. červenci 1920. Jednalo se o jedno ze tří území přičleněných z Rakouska k Československu.
Z hlediska katolické církevní správy spadalo Západní Vitorazsko nejprve pod pasovskou diecézi a od roku 1785 pod diecézi St. Pölten. Po připojení k Československu se stal apoštolským administrátorem Západního Vitorazska českobudějovický biskup Šimon Bárta. V roce 1937 se území, členěné do čtyř farností, stalo součástí českobudějovické diecéze.
Původní správní a katastrální členění do roku 1920[editovat | editovat zdroj]
Správní a soudní začlenění Západního Vitorazska se v době, kdy bylo součástí Dolních Rakous, opakovaně měnilo. Od 31. srpna 1868[1] do 30. září 1899 bylo toto území rozděleno mezi okresy Waidhofen an der Thaya a Zwettl, přičemž k okresu Zwettl patřily v té době ze západovitorazských obcí ty, které byly začleněné do soudního okresu Weitra (Höhenberg, Nakolice, Trpnouze a Vyšné), zatímco do okresu Waidhofen an der Thaya patřily obce začleněné do soudního okresu Schrems (Brand, Česká Cejle, Gmünd, Halámky, Krabonoš, Kunšach, Německé, Nová Ves nad Lužnicí, Rapšach, Tušť, Velenice).
K 1. říjnu 1899 pak na základě vyhlášky ministerstva vnitra č. 123/1899 ř. z.[2][3] vzniká okres Gmünd, jehož součástí bylo celé území až do roku 1920. Na dva soudní okresy se celá oblast členila až do 30. září 1908. K 1. říjnu 1908 vzniká na základě vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 203/1908 ř. z. ze dne 25. září 1908[4][5] z části území soudních okresů Schrems a Weitra nový soudní okres Gmünd, jehož součástí se podle nařízení ministerstva spravedlnosti ze dne 22. února 1907, č. 40/1907 ř. z.,[6][7] z výše uvedených obcí staly obce České Velenice, Halámky, Krabonoš, Nakolice, Německé, Nová Ves nad Lužnicí, Trpnouze, Tušť a Vyšné. Zřejmě pro jejich jazykovou nevyhraněnost volili c. k. úředníci pojmenování některých nových osad podle názvů velkoměst, blízko obce Rapšach (Rottenschachen) např. Nový York, Paris, London či Bosna.
sídlo | česká | německá |
---|---|---|
Gmünd | 17 | 2411 |
Česká Cejle (Böhmzeil)[pozn. 2] | 176 | 1328 |
Josefsko (Josefschlag) | 5 | 399 |
Dolní Velenice (Unterwielands) | 997 | 1169 |
Horní Velenice (Oberwielands) | 12 | 330 |
Ehrendorf | 6 | 162 |
Nagelberg | – | 991 |
Halámky (Witschkoberg) | 41 | 455 |
Höhenberg[pozn. 3] | – | 181 |
Reinpolz | – | 102 |
Krabonoš (Zuggers) | – | 490 |
Kunšach (Gundschachen) | 57 | 238 |
Nakolice (Naglitz) | 8 | 279 |
Německé (Beinhöfen) | 576 | 99 |
Nová Ves nad Lužnicí (Erdweis)[pozn. 4] | 57 | 667 |
Žofina Huť (Sofienwald) | 1 | 265 |
Rapšach (Rottenschachen)[pozn. 5] | 1002 | 1003 |
Obora (Thiergarten) | 2 | 108 |
Trpnouze (Tannenbruck) | 158 | 88 |
Tušť (Schwarzbach)[pozn. 6] | 512 | 219 |
Vyšné (Weißenbach) | 2 | 360 |
V následujícím přehledu jsou uvedeny i ty obce (a katastrální území), které do poválečného Západního Vitorazska zasahovaly třeba jen nepatrnou částí svého tehdejšího území:
- část území obce Česká Cejle (celé k. ú. Josefsko, část k. ú. Česká Cejle)
- část území obce Velenice (části k. ú. Dolní Velenice, Horní Velenice, zanedbatelná část k. ú. Ehrendorf)
- zanedbatelná část území města Gmünd (zanedbatelná část k. ú. Gmünd)
- část obce Brand (část k. ú. Nagelberg)
- celá obec Halámky (k. ú. Halámky)
- část území obce Höhenberg (část k. ú. Höhenberg, část k. ú. Reinpolz)
- část území obce Krabonoš (část k. ú. Krabonoš)
- celá obec Kunšach (k. ú. Kunšach)
- celá obec Nakolice (k. ú. Nakolice)
- celá obec Německé (k. ú. Německé)
- téměř celé území obce Nová Ves nad Lužnicí (téměř celé k. ú. Nová Ves nad Lužnicí a k. ú. Žofina Huť)
- část obce Rapšach (část k. ú. Rapšach)
- celá obec Trpnouze (k. ú. Obora, k. ú. Trpnouze)
- celá obec Tušť (k. ú. Tušť)
- celá obec Vyšné (k. ú. Vyšné)
Části první tří výše zmíněných obcí se po připojení k Československu spojily do obce České Velenice.
Období po připojení k Československu[editovat | editovat zdroj]
Po vzniku obce České Velenice se území Západního Vitorazska členilo na následující obce a katastrální území:
- město České Velenice (z počátku k. ú. Česká Cejle, Dolní Velenice, Horní Velenice, Josefsko; později sloučeno do jednotného k. ú. České Velenice)
- obec Halámky (k. ú. Halámky)
- obec Krabonoš (k. ú. Krabonoš)
- obec Kunšach (z počátku k. ú. Kunšach 1 a Kunšach 2, později sloučeno do jednotného k. ú. Kunšach)
- obec Nakolice (k. ú. Nakolice)
- obec Německé (k. ú. Německé)
- obec Nová Ves nad Lužnicí (k. ú. Nová Ves nad Lužnicí)
- obec Rapšach (k. ú. Rapšach)
- obec Trpnouze (k. ú. Obora, Trpnouze)
- obec Tušť (k. ú. Tušť)
- obec Vyšné (k. ú. Vyšné[pozn. 7])
obec | 1921[9] | 1930[10] | ||
---|---|---|---|---|
česká | německá | česká | německá | |
České Velenice | 2627 | 772 | 4379 | 227 |
Halámky | 429 | 10 | 373 | 2 |
Krabonoš | 91 | 284 | 142 | 255 |
Kunšach | 213 | 29 | 160 | 4 |
Nakolice | 13 | 188 | 29 | 181 |
Německé | 577 | 3 | 541 | 1 |
Nová Ves nad Lužnicí | 204 | 622 | 272 | 507 |
Rapšach | 1725 | 141 | 1626 | 10 |
Trpnouze | 234 | 78 | 252 | 54 |
Tušť | 615 | 7 | 595 | 5 |
Vyšné | 32 | 269 | 110 | 225 |
Po svém připojení k Československu území Západního Vitorazska tvořilo v rámci Čech nejprve zvláštní správní území Vitorazsko, poté bylo k 5. prosinci 1925 podle vládní vyhlášky ze dne 14. listopadu 1925 č. 243/1925 Sb. z. a n., „kterou upravují se obvody zastupitelských, soudních a politických okresů, obvody finančních a školských okresů na Vitorazsku“,[11] rozděleno, přičemž menší jihozápadní část (dnes náležející do okresu České Budějovice) připadla k soudnímu okresu Nové Hrady v politickém okrese Kaplice; zatímco většina území (dnes náležející k okresu Jindřichův Hradec) připadla k soudnímu okresu Třeboň ve stejnojmenném politickém okrese. Z hlediska soudnictví však takto bylo Západní Vitorazsko rozděleno fakticky už od roku 1920.
Od roku 1938 do konce druhé světové války[editovat | editovat zdroj]
Po podpisu Mnichovské dohody zabralo nacistické Německo téměř všechny obce Západního Vitorazska. Zábor byl uskutečněn ve dnech 7. října až 10. října 1938. Dodatečně, a to 24. listopadu 1938, byly k nacistickému Německu připojeny také obce Halámky a Rapšach, takže nakonec zůstaly součástí Československa jen části katastrů obcí Tušť a Německé (dnes Dvory nad Lužnicí). V případě Tuště se jednalo o větší část katastru včetně intravilánu; naopak jižní část katastru obce, s místní částí Na Primárně, skončila v záboru. V případě obce Německé nebyla zabrána jen menší severní část katastru, zahrnující několik osaměle stojících domů. Zabraná část Západního Vitorazska byla z počátku součástí Sudetoněmeckých území, k 15. dubnu 1939 pak byla připojena k Zemskému hejtmanství Dolní Podunají, které bylo později přeměněno v Říšskou župu Dolní Podunají, přičemž západní hranice této župy zde probíhala po linii, která do roku 1920 tvořila hranici mezi Čechami a Dolními Rakousy.[12]
Od konce druhé světové války[editovat | editovat zdroj]
V roce 1945 byli občané, kteří byli proti své vůli v roce 1920 připojeni k Československu, a Češi, kteří se po roce 1938 přihlásili k německé národnosti, vyháněni do Rakouska. (Za „národní zradu“ a přihlášení se k Němcům v roce 1938 bylo v květnu 1945 divoce popraveno 12 sedláků z Tuště a dvě místní ženy.) Po zásahu mocností československé úřady povolily tři měsíce po odsunu Vitorazanům vrátit se domů, jejich selské usedlosti však už zabrali pro sebe revoluční gardisté, partyzáni a novoosídlenci.[13]
Na území Západního Vitorazska dnes existují následující celá katastrální území:
- České Velenice
- Dvory nad Lužnicí
- Halámky
- Krabonoš (součást obce Nová Ves nad Lužnicí)
- Nová Ves nad Lužnicí (součást obce Nová Ves nad Lužnicí)
- Nakolice (součást města Nové Hrady)
- Obora u Vyšného (součást města Nové Hrady)
- Rapšach (součást obce Rapšach)
- Vyšné (součást města Nové Hrady)
a části katastrálních území:
- Tušť (součást města Suchdol nad Lužnicí) – téměř celý katastr, jelikož původní západní hranici katastru tvořily zasypané meandry původního neregulovaného koryta řeky Lužnice,
- východní část katastrálního území Hranice u Nových Hradů – jedná se o bývalé k. ú. Trpnouze,
- Suchdol nad Lužnicí – zanedbatelná část katastru, jelikož původní východní hranici katastru tvořily zasypané meandry původního neregulovaného koryta řeky Lužnice.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Katastrální mapy z jeho území proto používají stejnou zobrazovací soustavu, kterou používají i katastrální mapy z Moravy a Českého Slezska – soustavu Svatoštěpánskou, zatímco zbytek Čech používá soustavu Gusterberskou
- ↑ Dnes rozděleno mezi města Gmünd a České Velenice.
- ↑ Včetně osady Fischerhäuseln (Fischerovy Chalupy).
- ↑ Včetně osad Fischbachhäuser (Rybné), Mooshäuser (Záblatí) a Waldhäuser (Lesní Chalupy).
- ↑ Včetně osad Abrand (Spáleniště), London, Wochuska (Ochůzky) a části osady Paris.
- ↑ Včetně osady Nový York a části osady Paris.
- ↑ Bohužel nejsou k dispozici informace o pozemcích připojených k obci od obce Höhenberg.
- ↑ Pouze československých státních příslušníků. Cizozemců žilo např. v Českých Velenicích ještě v roce 1921 celkem 1290, později k roku 1930 už jen 247.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ moravské vydání říšského zákoníku pro království a země v říšské radě zastoupené, vydané v češtině, ročník 1868, částka XI, str. 276
- ↑ německé vydání říšského zákoníku pro království a země v říšské radě zastoupené, ročník 1899, částka XLIX, str. 321
- ↑ moravské vydání říšského zákoníku pro království a země v říšské radě zastoupené, vydané v češtině, ročník 1899, částka XLIX, str. 271
- ↑ německé vydání říšského zákoníku pro království a země v říšské radě zastoupené, ročník 1908, částka XCIV, str. 733
- ↑ moravské vydání říšského zákoníku pro království a země v říšské radě zastoupené, vydané v češtině, ročník 1908, částka XCIV, str. 733
- ↑ německé vydání říšského zákoníku pro království a země v říšské radě zastoupené, ročník 1907, částka XXI, str. 280
- ↑ moravské vydání říšského zákoníku pro království a země v říšské radě zastoupené, vydané v češtině, ročník 1907, částka XXI, str. 280
- ↑ Gemeindelexikon der im Reichsrate vertretenen Königreiche und Länder I. Niederösterreich. Wien, 1903, str. 50–54, 58–60. Dostupné online. Archivováno 5. 9. 2021 na Wayback Machine. (německy)
- ↑ Statistický lexikon obcí v republice Československé I. Čechy. Praha: Ministerstvo vnitra a Státní úřad statistický, 1924, str. 329–330, 355–357. (česky)
- ↑ Statistický lexikon obcí v republice Československé I. Země Česká. Praha: Ministerstvo vnitra a Státní úřad statistický, 1934, str. 142–143, 366–367. (česky)
- ↑ Sbírka zákonů a nařízení státu československého, ročník 1925, částka 104, str. 1183
- ↑ Mapa třetího vojenského mapováni 1:75 000, list Gmünd
- ↑ Vitorazsko – oblast, kterou semlely komplikované dějiny 20. století. ČT24 [online]. Česká televize, 2014-08-09 [cit. 2022-11-30]. Dostupné online.