Západní Vitorazsko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Západní Vitorazsko
Kostel Nanebevzetí Panny Marie ve Dvorech nad Lužnicí
Kostel Nanebevzetí Panny Marie
ve Dvorech nad Lužnicí
Geografie
Západní Vitorazsko (červeně) na mapě Česka
Západní Vitorazsko (červeně) na mapě Česka
Hlavní městoČeské Velenice
Statusregion
Souřadnice48°49′ s. š., 14°55′ v. d.
Rozloha113 km²
Obyvatelstvo
Jazykčeština
Národnostní složeníČeši
Náboženstvíkřesťanství
Správa regionu
Nadřazený celekČesko
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Západní Vitorazsko, dnes známé spíše pod názvem Vitorazsko, je region v jihovýchodní části Jihočeského kraje v Česku, při hranici s Rakouskem. Toto území v okolí Českých Velenic bylo připojeno k Československu od Rakouska na základě Saint-germainské mírové smlouvy k 31. červenci 1920. Jednalo se o jedno ze tří území přičleněných z Rakouska k Československu.

Oblast Západního Vitorazska o rozloze 113 km² představuje jen malou část původního Vitorazska, které původně patřilo k Čechám, ale od konce 13. století celé náleželo k Dolním Rakousům, proto katastrální mapy z jeho území používají stejnou zobrazovací soustavu, kterou používají i katastrální mapy z Moravy a Českého Slezska – soustavu Svatoštěpánskou, zatímco zbytek Čech používá soustavu Gusterberskou.

Z hlediska katolické církevní správy spadalo Západní Vitorazsko nejprve pod pasovskou diecézi a od roku 1785 pod diecézi St. Pölten. Po připojení k Československu se stal apoštolským administrátorem Západního Vitorazska českobudějovický biskup Šimon Bárta. V roce 1937 se území, členěné do čtyř farností, stalo součástí českobudějovické diecéze.

Původní správní a katastrální členění do roku 1920[editovat | editovat zdroj]

Správní a soudní začlenění Západního Vitorazska se v době, kdy bylo součástí Dolních Rakous, opakovaně měnilo. Od 31. srpna 1868[1] do 30. září 1899 bylo toto území rozděleno mezi okresy Waidhofen an der Thaya a Zwettl, přičemž k okresu Zwettl patřily v té době ze západovitorazských obcí ty, které byly začleněné do soudního okresu Weitra (Höhenberg, Nakolice, Trpnouze a Vyšné), zatímco do okresu Waidhofen an der Thaya patřily obce začleněné do soudního okresu Schrems (Brand, Česká Cejle, Gmünd, Halámky, Krabonoš, Kunšach, Německé, Nová Ves nad Lužnicí, Rapšach, Tušť, Velenice). K 1. říjnu 1899 pak na základě vyhlášky ministerstva vnitra č. 123/1899 ř. z.[2][3] vzniká okres Gmünd, jehož součástí bylo celé území až do roku 1920. Na dva soudní okresy se celá oblast členila až do 30. září 1908. K 1. říjnu 1908 vzniká na základě vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 203/1908 ř. z. ze dne 25. září 1908[4][5] z části území soudních okresů Schrems a Weitra nový soudní okres Gmünd, jehož součástí se podle nařízení ministerstva spravedlnosti ze dne 22. února 1907, č. 40/1907 ř. z.[6][7], z výše uvedených obcí staly obce České Velenice, Halámky, Krabonoš, Nakolice, Německé, Nová Ves nad Lužnicí, Trpnouze, Tušť a Vyšné. Zřejmě pro jejich jazykovou nevyhraněnost volili c. k. úředníci pojmenování některých nových osad podle názvů velkoměst, u obce Rapšach (Rottenschachen) např. Nový York, Paris, London či Bosna.

Počet obyvatel dotčených sídel
podle obcovací řeči roku 1900[8]
sídlo česká německá
Gmünd 17 2411
Česká Cejle (Böhmzeil)[pozn. 1] 176 1328
Josefsko (Josefschlag) 5 399
Dolní Velenice (Unterwielands) 997 1169
Horní Velenice (Oberwielands) 12 330
Ehrendorf 6 162
Nagelberg – 991
Halámky (Witschkoberg) 41 455
Höhenberg[pozn. 2] – 181
Reinpolz – 102
Krabonoš (Zuggers) – 490
Kunšach (Gundschachen) 57 238
Nakolice (Naglitz) 8 279
Německé (Beinhöfen) 576 99
Nová Ves nad Lužnicí (Erdweis) 57 667
Žofina Huť (Sofienwald) 1 265
Rapšach (Rottenschachen) 1002 1003
Obora (Thiergarten) 2 108
Trpnouze (Tannenbruck) 158 88
Tušť (Schwarzbach) 512 219
Vyšné (Weißenbach) 2 360

V následujícím přehledu jsou uvedeny i ty obce (a katastrální území), které do poválečného Západního Vitorazska zasahovaly třeba jen nepatrnou částí svého tehdejšího území:

  1. část území obce Česká Cejle (celé k. ú. Josefsko, část k. ú. Česká Cejle)
  2. část území obce Velenice (části k. ú. Dolní Velenice, Horní Velenice, zanedbatelná část k. ú. Ehrendorf)
  3. zanedbatelná část území města Gmünd (zanedbatelná část k. ú. Gmünd)
  4. část obce Brand (část k. ú. Nagelberg)
  5. celá obec Halámky (k. ú. Halámky)
  6. část území obce Höhenberg (část k. ú. Höhenberg, část k. ú. Reinpolz)
  7. část území obce Krabonoš (část k. ú. Krabonoš)
  8. celá obec Kunšach (k. ú. Kunšach)
  9. celá obec Nakolice (k. ú. Nakolice)
  10. celá obec Německé (k. ú. Německé)
  11. téměř celé území obce Nová Ves nad Lužnicí (téměř celé k. ú. Nová Ves nad Lužnicí a k. ú. Žofina Huť)
  12. část obce Rapšach (část k. ú. Rapšach)
  13. celá obec Trpnouze (k. ú. Obora, k. ú. Trpnouze)
  14. celá obec Tušť (k. ú. Tušť)
  15. celá obec Vyšné (k. ú. Vyšné)

Části první tří výše zmíněných obcí se po připojení k Československu spojily do obce České Velenice.

Období po připojení k Československu[editovat | editovat zdroj]

Po vzniku obce České Velenice se území Západního Vitorazska členilo na následující obce a katastrální území:

  1. město České Velenice (z počátku k. ú. Česká Cejle, Dolní Velenice, Horní Velenice, Josefsko; později sloučeno do jednotného k. ú. České Velenice)
  2. obec Halámky (k. ú. Halámky)
  3. obec Krabonoš (k. ú. Krabonoš)
  4. obec Kunšach (z počátku k. ú. Kunšach 1 a Kunšach 2, později sloučeno do jednotného k. ú. Kunšach)
  5. obec Nakolice (k. ú. Nakolice)
  6. obec Německé (k. ú. Německé)
  7. obec Nová Ves nad Lužnicí (k. ú. Nová Ves nad Lužnicí)
  8. obec Rapšach (k. ú. Rapšach)
  9. obec Trpnouze (k. ú. Obora, Trpnouze)
  10. obec Tušť (k. ú. Tušť)
  11. obec Vyšné (k. ú. Vyšné[pozn. 3])
Počet obyvatel Západního Vitorazska
podle národnosti za první republiky[pozn. 4]
obec 1921[9] 1930[10]
česká německá česká německá
České Velenice 2627 772 4379 227
Halámky 429 10 373 2
Krabonoš 91 284 142 255
Kunšach 213 29 160 4
Nakolice 13 188 29 181
Německé 577 3 541 1
Nová Ves nad Lužnicí 204 622 272 507
Rapšach 1725 141 1626 10
Trpnouze 234 78 252 54
Tušť 615 7 595 5
Vyšné 32 269 110 225

Po svém připojení k Československu území Západního Vitorazska tvořilo v rámci Čech nejprve zvláštní správní území Vitorazsko, poté bylo k 5. prosinci 1925 podle vládní vyhlášky ze dne 14. listopadu 1925 č. 243/1925 Sb. z. a n., „kterou upravují se obvody zastupitelských, soudních a politických okresů, obvody finančních a školských okresů na Vitorazsku“,[11] rozděleno, přičemž menší jihozápadní část (dnes náležející do okresu České Budějovice) připadla k soudnímu okresu Nové Hrady v politickém okrese Kaplice; zatímco většina území (dnes náležející k okresu Jindřichův Hradec) připadla k soudnímu okresu Třeboň ve stejnojmenném politickém okrese. Z hlediska soudnictví však takto bylo Západní Vitorazsko rozděleno fakticky už od roku 1920.

Od roku 1938 do konce druhé světové války[editovat | editovat zdroj]

Po podpisu Mnichovské dohody zabralo nacistické Německo téměř všechny obce Západního Vitorazska. Zábor byl uskutečněn ve dnech 7. října až 10. října 1938. Dodatečně, a to 24. listopadu 1938, byly k nacistickému Německu připojeny také obce Halámky a Rapšach, takže nakonec zůstaly součástí Československa jen části katastrů obcí Tušť a Německé (dnes Dvory nad Lužnicí). V případě Tuště se jednalo o větší část katastru včetně intravilánu; naopak jižní část katastru obce, s místní částí Na Primárně, skončila v záboru. V případě obce Německé nebyla zabrána jen menší severní část katastru, zahrnující několik osaměle stojících domů. Zabraná část Západního Vitorazska byla z počátku součástí Sudetoněmeckých území, k 15. dubnu 1939 pak byla připojena k Zemskému hejtmanství Dolní Podunají, které bylo později přeměněno v Říšskou župu Dolní Podunají, přičemž západní hranice této župy zde probíhala po linii, která do roku 1920 tvořila hranici mezi Čechami a Dolními Rakousy.[12]

Od konce druhé světové války[editovat | editovat zdroj]

V roce 1945 byli občané, kteří byli proti své vůli v roce 1920 připojeni k Československu, a Češi, kteří se po roce 1938 přihlásili k německé národnosti, vyháněni do Rakouska. (Za „národní zradu“ a přihlášení se k Němcům v roce 1938 bylo v květnu 1945 divoce popraveno 12 sedláků z Tuště a dvě místní ženy.) Po zásahu mocností československé úřady povolily tři měsíce po odsunu Vitorazanům vrátit se domů, jejich selské usedlosti však už zabrali pro sebe revoluční gardisté, partyzáni a novoosídlenci.[13]

Na území Západního Vitorazska dnes existují následující celá katastrální území:

  1. České Velenice
  2. Dvory nad Lužnicí
  3. Halámky
  4. Krabonoš (součást obce Nová Ves nad Lužnicí)
  5. Nová Ves nad Lužnicí (součást obce Nová Ves nad Lužnicí)
  6. Nakolice (součást města Nové Hrady)
  7. Obora u Vyšného (součást města Nové Hrady)
  8. Rapšach (součást obce Rapšach)
  9. Vyšné (součást města Nové Hrady)

a části katastrálních území:

  • Tušť (součást města Suchdol nad Lužnicí) – téměř celý katastr, jelikož původní západní hranici katastru tvořily zasypané meandry původního neregulovaného koryta řeky Lužnice,
  • východní část katastrálního území Hranice u Nových Hradů – jedná se o bývalé k. ú. Trpnouze,
  • Suchdol nad Lužnicí – zanedbatelná část katastru, jelikož původní východní hranici katastru tvořily zasypané meandry původního neregulovaného koryta řeky Lužnice.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Dnes rozděleno mezi města Gmünd a České Velenice.
  2. ↑ Včetně osady Fischerhäuseln (Fischerovy Chalupy).
  3. ↑ Bohužel nejsou k dispozici informace o pozemcích připojených k obci od obce Höhenberg.
  4. ↑ Pouze československých státních příslušníků. Cizozemců žilo např. v Českých Velenicích ještě v roce 1921 celkem 1290, později k roku 1930 už jen 247.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ moravské vydání říšského zákoníku pro království a země v říšské radě zastoupené, vydané v češtině, ročník 1868, částka XI, str. 276
  2. ↑ německé vydání říšského zákoníku pro království a země v říšské radě zastoupené, ročník 1899, částka XLIX, str. 321
  3. ↑ moravské vydání říšského zákoníku pro království a země v říšské radě zastoupené, vydané v češtině, ročník 1899, částka XLIX, str. 271
  4. ↑ německé vydání říšského zákoníku pro království a země v říšské radě zastoupené, ročník 1908, částka XCIV, str. 733
  5. ↑ moravské vydání říšského zákoníku pro království a země v říšské radě zastoupené, vydané v češtině, ročník 1908, částka XCIV, str. 733
  6. ↑ německé vydání říšského zákoníku pro království a země v říšské radě zastoupené, ročník 1907, částka XXI, str. 280
  7. ↑ moravské vydání říšského zákoníku pro království a země v říšské radě zastoupené, vydané v češtině, ročník 1907, částka XXI, str. 280
  8. ↑ Gemeindelexikon der im Reichsrate vertretenen Königreiche und Länder I. Niederösterreich. Wien, 1903, str. 50–54, 58–60. Dostupné online. (německy)
  9. ↑ Statistický lexikon obcí v republice Československé I. Čechy. Praha: Ministerstvo vnitra a Státní úřad statistický, 1924, str. 329–330, 355–357. (česky)
  10. ↑ Statistický lexikon obcí v republice Československé I. Země Česká. Praha: Ministerstvo vnitra a Státní úřad statistický, 1934, str. 142–143, 366–367. (česky)
  11. ↑ Sbírka zákonů a nařízení státu československého, ročník 1925, částka 104, str. 1183
  12. ↑ Mapa třetího vojenského mapováni 1:75 000, list Gmünd
  13. ↑ http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/282321-vitorazsko-oblast-kterou-semlely-komplikovane-dejiny-20-stoleti/

Související články[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Západní_Vitorazsko&oldid=20578393“