Soběslav

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Soběslav
Kostel sv. Víta, v pozadí kostel sv. Petra a Pavla
Kostel sv. Víta, v pozadí kostel sv. Petra a Pavla
Znak obce SoběslavVlajka obce Soběslav
znakvlajka
Lokalita
Status město
LAU (obec) CZ0317 553131
Kraj (NUTS 3) Jihočeský (CZ031)
Okres (LAU 1) Tábor (CZ0317)
Obec s rozšířenou působností a pověřená obec Soběslav
Historická země Čechy
Katastrální výměra 20,00 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 6 968 (2019)[2]
Nadmořská výška 405 m n. m.
PSČ 392 01
Zákl. sídelní jednotky 14
Části obce 5
Katastrální území 3
Adresa městského úřadu Městský úřad Soběslav
nám. Republiky 59/1
392 01 Soběslav
Starosta Ing. Jindřich Bláha[1]
Oficiální web: www.musobeslav.cz
E-mail: bryll@musobeslav.cz
Soběslav
Soběslav
Geodata (OSM): OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Tento článek je o jihočeském městě. O rodném mužském jméně pojednává článek Soběslav (jméno).

Soběslav (německy Sobieslau) je historické město v okrese Tábor v Jihočeském kraji, 18 km jižně od Tábora, na soutoku Lužnice a Černovického potoka. Žije zde přibližně 7 000[2] obyvatel. Město je přirozeným regionálním centrem Soběslavských blat. Leží na dálnici D3 z Prahy do Českých Budějovic a Lince, městem prochází Čtvrtý železniční koridor. Na jihozápadním okraji města je veřejné vnitrostátní letiště. Soběslav si zachovala svůj historický půdorys, včetně středověkých valů městského opevnění i přes několik tvrdých architektonických zásahů do zástavby městské památkové rezervace.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Archeologické nálezy z okolí města a z blízkého hradiště Svákov dokládají, že toto místo a blízké okolí bylo osídleno již v raném středověku. První nepřímá písemná zmínka pochází z roku 1293, kdy hrad a okolní obec byla v majetku rodu Rožmberků. Městská práva obdržela Soběslav v roce 1390. O čtyři roky později byl na místním hradě vězněn král Václav IV. V průběhu husitských válek bylo město v letech 1421 a 1435 vypáleno. V 16. století byla Soběslav sídelním městem Petra Voka z Rožberka a jedním z nejvýznamnějších měst rožmberského panství. Představovala hospodářské centrum jižních Čech s vazbami na Bavorsko a Rakousko. Ve městě byla založena Rožmberská škola, které Petr Vok v závěti odkázal významnou Rožmberskou knihovnu. K přenesení knihovny do Soběslavi ale nikdy nedošlo.[3] Tato nejvýznamější etapa v historii města je patrná v četných historických stavbách na území města dodnes. Po smrti Petra Voka z Rožmberka získávají město Švamberkové.

Město znovu utrpělo za třicetileté války i za válek napoleonských. Pošta zde byla zřízena dne 9. 1. 1850.[4] V roce 1871 byla otevřena železniční trať vedoucí přes Soběslav, a to úsek Dráhy císaře Františka Josefa (KFJB) z Českých Velenic do Prahy. Roku 1900 měla Soběslav 442 domů a 3800 obyvatel, byly zde tkalcovny hedvábí, pivovar a další.[5] Po vzniku Československa vznikla v Soběslavi společnost Lada, která se stala významným světovým výrobcem šicích strojů.[6] Mezi zavedené a dodnes existující společnosti patří Jitona nebo Rašelina Soběslav. Historické jádro města je navzdory vážnému narušení severní strany náměstí novou zástavbou (mezi Smrčkovým domem a obchodním domem) městskou památkovou zónou.

Po komunálních volbách na podzim 2018 pokračuje ve funkci dlouholetého starosty města Jindřich Bláha (ODS), místostarostou je Pavel Lintner.[7]

Stará radnice a kostel sv. Víta
Rožmberský dům

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Soběslavi.
  • Monumentální děkanský kostel svatých Petra a Pavla na centrálním náměstí Republiky, založený kolem 1280, rozšířen po roce 1380 a zaklenut v letech 1486–1501. Dvojlodní síňová stavba se sklípkovou klenbou na dva štíhlé osmiboké sloupy a s barokními bočními kaplemi. Na hlavním oltáři je obraz sv. Petra a Pavla od B. Kamarýta, na bočním oltáři socha Madony z roku 1492. Barokní chórové lavice a cínová křtitelnice z roku 1501. 68 metrů vysoká městská kostelní věž z roku 1487 je dnes symbolem Soběslavi.
  • Rozlehlé náměstí Republiky leží uprostřed historické části města, v původním středověkém půdorysu. Nachází se zde nejvýznamější památky města. Střed zdobí starodávná kamenná kašna se sochou sv. Floriana, patrona města. Poblíž kašny, s pohledem na Smrčkův dům, stojí Mariánský sloup s korintskou hlavicí a pozlacenou kamennou sochou Panny Marie. Pochází z roku 1713. Náměstí bylo v roce 2019 zrekonstruováno.
  • Gotický kostel sv. Víta, založený kolem 1380, je síňové dvojlodí, sklenuté na dva štíhlé sloupy, s pětiboce zakončeným presbytářem s vnějšími opěráky a štíhlou vížkou na střeše. Kostel roku 1712 vyhořel a byl zrušen, obnoven v letech 1936–1938. V současnosti je to jedna z nejcenějších památek české gotiky z doby Václava IV.
  • Rožmberský hrad založený ve 13. století a rozšířený kolem 1390 Jindřichem z Rožmberka představoval důležité obranné místo středověkého města. Součástí hradu je okrouhlá gotická věž Hláska se sklepením, kde byl roku 1394 vězněn český král Václav IV. Petr Vok z Rožmberka v závěti odkázal městu Rožmberskou knihovnu, který měla být umístěna v hradu, k čemž ale nikdy nedošlo. Po husitských válkách hrad zpustl, 1706 byl proměněn na pivovar a pak sýpku. Od roku 2010 je jižní křídlo hradu využíváno jako městské divadlo. Ve starém gotickém paláci vznikla moderní veřejná knihovna, umístěna v samostatném moderním skeletu. Stavba získlala za svou unikátní realizaci několik architektonických cen.
  • Smrčkův dům na náměstí (č. 107) z roku 1565 se dvěma obloučkovými štíty. Dnes je zde umístěno modernizované národopisné muzeum s expozicí Soběslavských blat. Expozice získala v roce 2018 cenu Gloria musaealis.[8]
  • Dům Petra Voka (Rožmberský dům), renesanční patrová budova z 15. století, barokně upravená. Byl přestavěn ze dvou špulířských domů, které koupil Petr Vok z Rožmberka od Václava Špulíře z Jiter pro své přechodné sídlo. V Rožmberském domě pobývala i Zuzana Vojířová. Dnes je zde umístěno přírodopisné muzeum s expozicí věnovanou Rožmberkům.
  • Bývalý hřbitovní kostel sv. Marka, raně barokní stavba se šindelovou střechou, založená roku 1650 soběslavským primátorem Zachariášem Markem Markovským. Jednotné vnitřní zařízení je raně barokní, stejně jako několik kamenných náhrobků a dva malované epitafy ze 17. století. V současné době je zde soběslavská galerie a svatební síň.
  • Zrekonstruovaná Stará radnice na náměstí z konce 15. století se dvěma barokními štíty, v přízemí je informační centrum města, v patře zasedací sál zastupitelstva města a obřadní síň.[9]

Kulturní a sportovní zařízení[editovat | editovat zdroj]

Městské koupaliště
Soběslavský hrad
Kostel sv. Marka
  • Společenské centrum Soběslavska – zrekonstruovaný multifunkční prostor využívaný jako populární kino[10] a kongresové centrum (první digitální kino v okrese Tábor).
  • Městská knihovna Soběslav – je umístěna ve zrekonstruovaném severním křídle hradního paláce.
  • Sportovní areál – fotbalový stadion, zimní stadion s celoročním provozem, tenisová hala, posilovna a multifunkční sportovní plocha.
  • Městské koupaliště, vybudované v roce 2011, venkovní plavecký bazém s brouzdalištěm, tobogány a divokou řekou.
  • Nový rybník – přírodní rezervace, v okolí je altánek nebo odpočinkové místo „Mochomůrka“ (velká betonová houba).
  • Les Svákov s kaplí Bolestné Panny Marie, se zachovalými valy slovanského hradiště, se studánkou a s altánkem. Lesem vede stará kupecká stezka, která pokračuje přes celou Soběslav. V roce 2014 byla nedaleko hradiště vybudována dřevěná rozhledna Svákov.

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Josef Bertl (1866–1955), architekt, profesor pozemního stavitelství v Brně a v Praze
  • Jan Bezděk (1858–1915), mykolog, pedagog, botanik
  • Karel Bodlák (1903–1989), pedagog, básník, filozof a literární kritik
  • Jaroslav Brodský (1920–1981), pedagog, ředitel školy, „vězeň režimu“ (1950–1960), zakladatel organizace K 231, emigrant, publicista
  • Radomír Čihák (1928–2016), profesor anatomie Fakulty všeobecného lékařství, později 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze
  • Emilie Fryšová (1840–1920), pedagožka, ředitelka školy, etnografka, sběratelka zejm. blatských krojů a výšivek, spolupracovnice K. Lustiga
  • Jaromír Hořejš (1903–1961), pedagog, spisovatel a básník, dramatik a překladatel z angličtiny
  • Edmund Chvalovský (1869–1934), herec, dramatik, režisér Národního divadla, od roku 1906 žil v Soběslavi, kde silně ovlivnil místní divadelní život
  • Helena Johnová (1884–1962),česká sochařka, keramička; profesorka Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze.
  • František Kotlaba (* 1927), botanik a mykolog, vědecký pracovník Nár. muzea a Botanického ústavu ČSAV, publicista
  • Jiří Laburda (* 1931), hudební skladatel, vysokoškolský pedagog[11]
  • Karel Lustig (1856–1924), pedagog, ředitel školy a zakladatel muzea v Soběslavi, spisovatel, spolkově i veřejně činný
  • Otakar Ostrčil (1879–1935), pedagog, hudební skladatel, dirigent v ND, dlouholetý letní host Soběslavi – Mnoho let trávil skladatel své letní odpočinky v Soběslavi v pronajatém domě (U Černovického potoka, čp. 269). Zde zkomponoval nejen symfonickou báseň „Léto“ a „Křížovou cestu“, ale především „Honzovo království“ (premiéra roku 1934 v Brně).
  • Antonín Skočdopole (1828–1919), pedagog, katolický kněz, národní buditel
  • Pavel Smrž (1927- 1983), soběslavský rodák, zakladatel novodobé Severočeské botanické zahrady v Liberci (od roku 1954), kterou vedl do roku 1970.
  • František Josef Studnička (1836–1903), matematik, pedagog a organizátor vědeckého života v Čechách, zabýval se také astronomií (podílel se na záchraně přístrojů i písemností astronoma Tychona Brahe (1546–1601)
  • Jaroslav Svákovský (1847–1923), vl. jm. Alois Josef Hofman, středoškolský profesor, překladatel knih pro mládež
  • Václav Špaček ze Starburgu (1840–1912), podnikatel, velkostatkář, císařský rada; zakladatel rodu Špačků ze Starburgu
  • Donát Šajner (1914–1990), spisovatel a básník, funkcionář v čs. kulturní politice
  • Ladislav Tikal (1905–1980), československý gymnasta, olympionik,
  • Miroslav Valenta (1912–1933) básník
  • Rudolf Veselý (1884–1966), pedagog, botanik, mykolog – spoluzakladatel Čs. mykologické společnosti, publicista

Místní části[editovat | editovat zdroj]

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. POSPÍŠILOVÁ, Lenka. Soběslavský starosta se nemění. Deník [online]. 2014-11-09 [cit. 2014-11-09]. Dostupné online. 
  2. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2019. Praha. 30. dubna 2019. ISBN 978-80-250-2914-5. Dostupné online. [cit. 2019-05-04]
  3. Rožmberská knihovna byla na svou dobu zcela ojedinělá. www.rozhlas.cz [online]. [cit. 2019-11-08]. Dostupné online. (česky) 
  4. VOTOČEK, Emil. Monografie československých známek, Díl XIV. Praha: [s.n.], 1978. S. 171. 
  5. Ottův slovník naučný, heslo Soběslav.
  6. Šicí stroje LADA - tradiční šicí stroje české výroby. ladasicistroje.cz [online]. [cit. 2019-11-29]. Dostupné online. (česky) 
  7. SOBĚSLAV, Město. Město Soběslav. www.musobeslav.cz [online]. [cit. 2019-10-24]. Dostupné online. (česky) 
  8. Blatské muzeum získalo za Život na Blatech a Kozácku druhé místo. www.kulturne.com [online]. [cit. 2019-10-24]. Dostupné online. (česky) 
  9. E. Poche, Umělecké památky Čech III, str. 380–383.
  10. Kino Soběslav - program a vstupenky online. www.kinosobeslav.cz [online]. [cit. 2019-10-24]. Dostupné online. 
  11. Jiří Laburda – životopis skladatele

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ottův slovník naučný, heslo Soběslav. Sv. 23, str. 559
  • E. Poche a kol., Umělecké památky Čech III. Praha 1980.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Město Soběslav

Soběslav I • Soběslav II (Veselské Předměstí) • Soběslav III (Táborské Předměstí) • Chlebov • Nedvědice