Jan Papoušek ze Soběslavi

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jan Papoušek ze Soběslavi
Úmrtí 1455
Alma mater Univerzita Karlova
Povolání utrakvistický/katolický duchovní
Znám jako 33. probošt litoměřický
Období 1453-1455
Předchůdce Jan Pluh z Rabštejna
Následovník Benedikt z Valdštejna
Nábož. vyznání Česká utrakvistická církev / římskokatolické
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jan Papoušek ze Soběslavi (latinsky Johannes de Sobieslavia) byl rektorem Karlovy univerzity a 33. proboštem kapituly sv. Štěpána v Litoměřicích.

Akademická dráha[editovat | editovat zdroj]

Vystudoval na Karlově univerzitě. V roce 1430 byl profesorem artistické (filozofické) fakulty a dvakrát, v roce 1436 a 1445, byl zvolen rektorem. Roku 1448 se stal vicekancléřem univerzity. Původně vyrůstal v utrakvistickém prostředí, ale patřil k umírněnějšímu křídlu. Toto křídlo usilovalo na základě basilejských kompaktát o smír mezi církvemi. Když utrakvisté zvolili pražským arcibiskupem Jana Rokycana v roce 1437, nepřijal tuto volbu příznivě a odmítl utrakvistické pojetí.

Duchovní činnost[editovat | editovat zdroj]

Na přímluvu papežského legáta v Praze Filiberta z Countances v Normandii byl v roce 1437 jmenován utrakvistickým týnským farářem. Zde působil do roku 1448. Jeho kázání byla velmi populární a navštěvoval je i císař Zikmund. Papouškovy bohoslužby byly z liturgického hlediska nádherné, a díky němu se řada utrakvistů vrátila zpět do římskokatolické církve. Protože stále více zdůrazňoval učení utrakvistů jako bludné, byl od nich brzy velmi nenáviděn. Král Jiří z Poděbrad tedy začal požadovat, aby byl Papoušek z Týnského kostela odvolán. Když se situace v Praze pro něho stala neúnosnou uprchl do Jindřichova Hradce pod ochranu Rožmberků, kteří byli známi silnou podporou katolíků v jižních Čechách. Papoušek se odřekl všeho, co nesouviselo s učením katolické církve (co bylo v jeho smýšlení utravistické) a přísahu věrnosti římské církvi před kardinálem Caravajalem a slíbil, že nebude mít nic společného s utrakvisty. Zároveň o svém rozhodnutí informoval svého dlouholetého přítele Aeneáše Sylvia Piccolominiho, pozdějšího papeže Pia II.

Probošt[editovat | editovat zdroj]

Zdá se pravděpodobné, že to byl právě Piccolomini, kdo požádal papeže Mikuláše V., aby ze své pravomoci jmenoval roku 1453 Papouška 33. litoměřickým proboštem. Již jako nový litoměřický probošt se 28. října 1453 účastnil korunovace Ladislava Pohrobka. Téhož roku se stal také kanovníkem svatovítským v Praze (1453-1455). Byl pravděpodobně autorem slavnostního spisu o korunovaci krále Ladislava. Po delším pobytu v Praze se však nakonec vrátil do Litoměřic. V letech svého proboštského úřadu byl nadále korespondentem Aeneáše Silvia Piccolominiho, kterému opatřil kompaktáta a další písemnosti pro jeho dílo Historia Bohemica (Historie česká). Proboštem litoměřické kapituly byl až do své smrti v roce 1455. Pohřben byl v gotickém svatoštěpánském chrámu (předchůdce současné katedrály na témže místě) v Litoměřicích. Jeho náhrobek však byl zničen při požáru. Při stavbě katedrály byly z gotického chrámu ostatky tam dosud pohřbených osob přeneseny do krypt v nové barokní katedrále.

Význam[editovat | editovat zdroj]

Patří mezi nejvýznamnější české osobnosti ve 2. polovině 15. století. Působil jako pedagog a vzdělanec, spisovatel a aktivní činitel duchovního klimatu doby. Byl filozofem, teologem, kazatelem, matematikem a obráncem katolické víry.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

33. probošt litoměřický
Předchůdce:
Jan Pluh z Rabštejna
1453-1455
Jan Papoušek ze Soběslavi
Nástupce:
Benedikt z Valdštejna