Helena Johnová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Helena Johnová
Narození 22. ledna 1884
Soběslav
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 14. února 1962 (ve věku 78 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolání sochařka
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Helena Johnová (22. ledna 1884, Soběslav[1] - 14. února 1962, Praha) byla česká sochařka, keramička; profesorka Vysoké školy umělecoprůmyslové v Praze.

Život[editovat | editovat zdroj]

Studovala na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, byla žačkou Jakuba Schikanedera, ve studiu pokračovala (1909-1911) ve Vídni na uměleckoprůmyslové škole v ateliéru profesora Michaela Powolného. V porcelánce ve Waldenburgu absolvovala praxi a v roce 1912 začala pracovat v dílně Slovenské keramické společnosti v Modré.

Již v roce 1908 se podílela na založení uměleckého družstva Artěl (to působilo až do r. 1934); české umělkyně sdružené s několika mladými umělci zaujímaly významné postavení v družstvu, jehož aktivity zasáhly do více oblastí lidského života a měly „oživit smysl pro výtvarnou práci a vkus v denním životě“, svou prací usilovalo o obnovení umělecké hodnoty řemesla a vytvoření vlastního stylu dekoru. Johnová stála také u založení (1911) keramické dílny ve Vídni.

Po roce 1918, již v ČSR, se Uměleckoprůmyslové škole nepodařilo docílit požadovaného postavení „Vysoké školy dekorativního umění“, ale i tak posílila svou autonomii. Pražskou UPŠ vedl rektor a do pedagogického sboru přišly nové umělecké osobnosti (např. Pavel Janák, František Kysela, Jaroslav Horejc a k nim patřila také Johnová, která zde (1919) založila ateliér keramiky - „speciálku keramiky“) a byla také jmenována profesorkou.

Tvorba[editovat | editovat zdroj]

V počátku své tvorby se nechala ovlivnit jak lidovou keramikou, tak soudobou vídeňskou keramickou tvorbou, vycházející ještě z geometrické secese. Později se sloh jejích prací změnil ve smyslu větší tvarové kázně a po roce 1925 se více věnovala monumentální plastice a sochařskému portrétu a používala výraznou barevnou glazuru. Práce Heleny Johnové také dokládají úspěchy žen v oblasti designu a módy, tj. v oborech, které bývají mimo sféru „vysokého“ umění.

Z díla[editovat | editovat zdroj]

  • Fontána s vodotryskem v zahradě Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. Modelována byla jako originál v letech 1938-1939 a byla zde umístěna při příležitosti výstavy „Za novou architekturu“ roku 1940.
  • Nové Město nad Metují - práce na novém interiéru zámku: např. sošky, kachlová kamna, velký zelený krb ( kolem roku 1910).
  • Keramické práce v rezidenci pražského primátora.
  • V depozitářích Centra dokumentace Uměleckoprůmyslového muzea v Praze je uloženo mnoho cenných písemných pramenů i obrazového materiálu.
  • Její velký keramický Betlém pro chrám sv. Víta v Praze zůstal nedokončený (r. 1938).

Připomínání[editovat | editovat zdroj]

  • V roce 1987 byla uspořádána (Janou Hornekovou) v Praze „Monografická výstava Heleny Johnové“.
  • Antonín Novotný: Helena Johnová, (vyd. 1941, Praha, naklad. V. Žikeš)
  • První dáma české keramiky, kniha nakladatelství Měsíc ve dne, 2016

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost Soběslav

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]