Arkóza

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Arkóza
Arkóza z oblasti Španiej Doliny
Arkóza z oblasti Španiej Doliny
Zařazení sedimentární
Hlavní minerály křemen, živce, muskovit
Akcesorie limonit, hematit, illit
Textura psamitická
Barva(y) šedá, zelená, hnědá, růžová

Arkóza je typ pískovce s podílem nestabilních zrn (živce, muskovit, úlomky nestabilních hornin) nad 25 %[1].

Jde o zpevněnou sedimentární horninu říčního vzniku vyznačující se střední až velkou zrnitostí. Má proměnlivou barvu, nejčastěji však hnědou, žlutou nebo bílou. Arkóza má obvykle jílovitou základní hmotu a kalcitový tmel. Často je zbarvená do růžova (od růžových živců) nebo červena (od hematitu). Často obsahuje i lupínky muskovitu. Hrubozrnné arkózy se podobají žule. V důsledku krátkého transportu jsou slabě vytříděny.

Termín jako první použil A. Brongniart v roce 1823.[2]

Vznik a výskyt[editovat | editovat zdroj]

Arkóza vzniká všude, kde zvětrávají magmatické nebo metamorfované horniny bohaté na živec, například granitoidy.

Zvětralina, která tvoří klasty arkózy, zpravidla je však jen krátce transportována nebo se velmi rychle usazuje, zrna nestabilních hornin a živců, by se při delším transportu rychle rozpadla. Arkóza se tak tvoří především na okraji horských pásem ve vyšších zeměpisných šířkách. Živce totiž chemicky zvětrávají v povrchových podmínkách na jílovité materiály (kaolinizace), obzvlášť ve vlhkém a teplejším prostředí.

Arkózy se proto nacházejí spíše v sušším a chladnějším prostředí, i když to není pravidlem.[3] Podle dnešních představ vznikají arkózy přímo během nebo ihned po skončení orogeneze v neklidném prostředí. Jsou proto texturně nezralými horninami, častá je jejich hrubá vrstevnatost nebo šikmé zvrstvení. Velká část arkóz se nachází přímo v nadloží granitických hornin, typické jsou též pro deltové, říční a kontinentální prostředí. Větší tělesa arkózy tak nalezneme především v říčních plošinách na úpatích hor.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Arkóza

Ve světě jsou známy například ze sparagmitového souboru baltického štítu nebo z Německa (Sárská pánev). V Českém masivu arkózy vytvářejí polohy v karbonských a permských sedimentech, například v okolí Krkonoš nebo v blanické a boskovické brázdě.[4]

Na Slovensku jsou v Západních Karpatech známé polohy arkóz ze Starohorských vrchů, Slovenského rudohoří, ale i z obalových jednotek tatrika, např. z karbonských hornin selecké jednotky v Považském Inovci.

Použití[editovat | editovat zdroj]

Arkózy se běžně používají jako stavební kámen, případně jako příměs do betonu a jako kamenivo. V případě vysoké čistoty však mohou být těženy jako zdroj živců pro sklářský průmysl.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Arkóza na slovenské Wikipedii.

  1. Folk, R.L., 1980: Petrology of sedimentary rocks. Hemphill, Austin, 182 s.
  2. Levinson-Lessing, F. J., Struve, E. A., 1963, Petrografičeskij slovar. Gosgeoltechizdat, Moskva, s. 29
  3. PETRÁNEK, Jan. On-line geologická encyklopedie - Arkóza [online]. geology.cz, [cit. 2016-03-10]. Dostupné online.  
  4. Přehled názvů hornin [online]. geologie.estranky.cz, [cit. 2016-03-10]. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]