Bečov nad Teplou

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Bečov nad Teplou

hrad a zámek v Bečově nad Teplou
Znak obce Bečov nad TeplouVlajka obce Bečov nad Teplou
znakvlajka
Lokalita
Status město
LAU (obec) CZ0412 554995
Kraj (NUTS 3) Karlovarský (CZ041)
Okres (LAU 1) Karlovy Vary (CZ0412)
Obec s rozšířenou působností Karlovy Vary
Pověřená obec Toužim
Historická země Čechy
Katastrální výměra 19,81 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 950 (2017)[1] (e)
Nadmořská výška 532 m n. m.
PSČ 364 64
Zákl. sídelní jednotky 3
Části obce 3
Katastrální území 3
Adresa městského úřadu nám. 5. května 1
364 64 Bečov nad Teplou
Starosta Oľga Haláková
Oficiální web: www.becov.cz
Email: info@becov.cz
Bečov nad Teplou v rámci okresu a obvodu obce s rozšířenou působností
Bečov nad Teplou
Bečov nad Teplou
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bečov nad Teplou (německy Petschau) je městoKarlovarském kraji. Historické jádro města je městskou památkovou zónou. V místním zámku je umístěn relikviář svatého Maura, podle některých zdrojů druhá nejcennější (movitá) památka v Česku. Žije zde necelý tisíc obyvatel (v roce 2011 jich bylo 1021).

Historie[editovat | editovat zdroj]

Počátky Bečova[editovat | editovat zdroj]

Vznik Bečova byl podmíněn existencí křižovatky dvou důležitých komunikací, jedna vedla z Plzně do Lokte, druhá spojovala klášter v Teplé s tržišti v Poohří. Falzum z 15. století zmiňuje Bečov již v roce 1214, první doložená zmínka je ale spojena až v souvislosti se vznikem hradu počátkem 14. století za pánů z Rýzmburka. Bečov byl tehdy osadou, kde se zřejmě nacházela celní stanice, hrad jako centrum panství a těžba drahých kovů v okolí však přispěly k růstu jeho významu.

V roce 1387 se Bečov připomíná jako městečko, privilegium pánů z Rýzmburka z roku 1399 dokumentuje postavení Bečova v té době. V 15. století byl Bečov majetkem pánů z Plavna, kteří ale panství několikrát dali do zástavy různým rodům (Šternberkové, Šlikové). Jindřich III. z Plavna potvrdil v roce 1481 Bečovu stará privilegia a o rok později si u Vladislava Jagellonského vymohl povýšení na město s právem opevnění (1482).

Město v 16.–19. století[editovat | editovat zdroj]

Mohutného rozvoje se Bečov dočkal za vlády Pluhů z Rabštejna (1492–1547), kteří z něj učinili hlavní sídlo rozsáhlého panství. Tehdy také kulminovala těžba cínu v okolí Horního Slavkova a vysoké zisky umožnily Pluhům rozsáhlou přestavbu bečovského hradu. Kašpar Pluh z Rabštejna byl přední osobností stavovského odboje v roce 1547 a poté musel odejít do exilu. Zároveň mu byl zabaven majetek a Bečov byl začleněn do korunního majetku. Ferdinand I. zastavil Bečov krátce opět pánům z Plavna, za dalších zástavních majitelů Šliků bylo panství zadluženo a v roce 1597 je převzala městská obec v Horním Slavkově.

Horní Slavkov se zapojil do českého stavovského povstání v letech 1618–1620 a Bečov byl poté zkonfiskován. K panství tehdy patřilo město a hrad Bečov, dvanáct vesnic, pivovar, ovčín, tři hospodářské dvory a dva železné hamry. Za 60 000 kop grošů míšeňských celý tento majetek koupil v roce 1624 Gerhard z Questenberka, jehož potomci zde vládli více než sto let. Za třicetileté války došlo k úpadku těžby drahých kovů, začala se ale rozvíjet řemesla pro potřeby armády (tkalcovství, kloboučnictví), na odumírající těžbu cínu navazovalo dočasně také cínařství. Questenbergové do značné míry podporovali rozvoj městečka (1662 potvrzení starých městských privilegií), na druhou stranu nekompromisně prosazovali protireformaci, během níž byl mimo jiné zlikvidován hrob Kašpara Pluha z Rabštejna v kostele. Kromě požáru v roce 1621 postihly Bečov dvě morové epidemie (1632, 1679), na konci třicetileté války obsadili město a hrad Švédové. V roce 1680 se bečovští zapojili do nevolnického povstání a šest místních měšťanů bylo za účast ve vzpouře odsouzeno k trestu smrti.

Zámecký park po úpravách z 19. století

Questenberkové nakonec svým hlavním sídlem učinili Jaroměřice nad Rokytnou a Bečov zůstal stranou jejich zájmu, přesto zde v předhradí zahájili stavbu barokního zámku. Janem Adamem z Questenberka rod vymřel (1752) a panství přešlo na spřízněný rod Kouniců. Za Dominika Ondřeje II. z Kounic byl dokončen zámek a v roce 1755 se císařovna Marie Terezie definitivně vzdala lenních nároků na Bečov. Kounicové se zasloužili o vznik několika vesnic v okolí, ale protože jejich hlavní sídla se nacházela na jižní Moravě, nakonec Bečov prodali. Od Aloise z Kounic koupil Bečov v roce 1813 za téměř půl milion zlatých vévoda Bedřich Beaufort-Spontin ze starobylého belgického rodu.

Koncem 19. století měl Bečov téměř 2 500 obyvatel, byly zde dvě školy, hudební škola, okresní nemocenská pojišťovna, okresní soud, součástí velkostatku byl pivovar, dále zde byla elektrárna. V 19. století přispěla k rozvoji Bečova nová silnice PlzeňToužim, v roce 1837 byla zřízena pošta, v roce 1850 se Bečov stal sídlem soudního okresu a o rok později byla postavena budova okresního soudu. Další vývoj byl ovlivněn železniční tratí Karlovy VaryMariánské Lázně a Bečov-Rakovník (1898), na kterou navázala trať Bečov–Sokolov přes Loket (1901). Na konci 19. století bylo postaveno nádraží a v jeho sousedství luxusní hotel Central. Do podoby města zasahovali i v této době majitelé velkostatku, vévoda Alfred Beaufort-Spontin (1816–1888) skoupil domy a pozemky severně od zámku a zřídil zde park. Plánovaná přestavba hradu a zámku v novogotickém slohu podle projektů J. Zítka a J. Mockera z finančních důvodů proběhla jen v dílčích úpravách. V době první republiky fungovala v Bečově továrna na výrobu nábytku a knihtiskárna.

Bečov v roce 1899

Vývoj za druhé světové války a po roce 1945[editovat | editovat zdroj]

Připojení Bečova k Německé říši v roce 1938 přivítalo místní německé obyvatelstvo s nadšením, majitel velkostatku Jindřich Beaufort–Spontin (1880–1966) byl aktivním členem NSDAP a na zámku poskytoval azyl zraněným německým důstojníkům, mezi místními obyvateli byl však oblíben. V řadách Wehrmachtu padlo 89 mužů z Bečova, mezi nimi mimo jiné Karel Beaufort-Spontin (1918–1942), mladší syn Jindřicha Beaufort-Spontin.

Těsně před koncem války prošly Bečovem tři pochody smrti z koncetračních táborů, krátce nato došlo k osvobození. Bečovem procházela demarkační linie, takže americké jednotky se zastavily u nádraží, zatímco samotné město spadalo již do sovětské okupační zóny. Američtí vojáci odešli v roce 1947 do Německaa, zatímco sovětská armáda zůstala v Bečově až do roku 1951, v roce 1947 navštívil město maršál Koněv.

Převážně německé obyvatelstvo bylo po roce 1945 odsunuto, na základě Benešových dekretů byl zkonfiskován i velkostatek se zámkem a hradem. Z Bečova a okolí bylo během roku 1946 odsunuto přes 6 000 Němců, prokazatelných antifašistů nebo odborníků ve specializovaných výrobních procesech, kteří mohli zůstat, bylo 171. Bečov se špatným dopravním spojením a nedostatkem pracovních příležitostí nelákal k novému osídlení, takže Bečov i okolní obce zůstaly dlouho po druhé světové válce téměř opuštěné. Těžba uranové rudy v Horním Slavkově přinesla dočasně nové osadníky, v padesátých letech 20. století byli na zámku a v bývalém hotelu Central ubytováni horníci.

V letech 19481989 bylo v Bečově zbořeno přes 100 domů, přesto zůstal zachován historický ráz města a v roce 1992 bylo centrum prohlášeno za městskou památkovou zónu. Oživení turistického ruchu pomohlo zpřístupnění vzácné památky relikviáře sv. Maura v roce 2002.

Židé v Bečově[editovat | editovat zdroj]

Od 14. století existovala v Bečově židovská komunita, jíž byl vyčleněn prostor v dnešní Poštovní ulici, v roce 1662 je doložen židovský hřbitov a v roce 1688 byla postavena synagoga. Koncem 18. století čítala židovská komunita v Bečově čtyřicet rodin, později ale došlo k výraznému úbytku židovských obyvatel a v roce 1938 zde bylo již jen šest rodin. Ve 20. století zanikla samostatná židovská obec v Bečově a kvůli nedostatku finančních prostředků na opravu byla v roce 1930 zbořena synagoga. Všichni bečovští Židé opustili město ještě před druhou světovou válkou. V roce 1938 byl zcela zlikvidován židovský hřbitov, dochovaly se jen tři náhrobky z 18. a 19. století, které jsou dnes umístěny v hradním lapidáriu. Z bečovské židovské komunity dosáhla největšího významu rodina Löwy, která se v Bečově připomíná od 16. století. Bečovský rodák ing. Erwin Löwy (1897–1959) se po odchodu z Československa prosadil ve zbrojařském průmyslu a proslul jako letecký konstruktér.

Hudební škola a památný dub ve Školní ulici

Bečov jako město hudby[editovat | editovat zdroj]

Přibližně do doby třicetileté války spadají počátky hudebních tradic v Bečově, kdy ve městě a okolních obcích v několika generacích vyrostla řada nadaných hudebníků samouků. V roce 1650 se připomíná hudební bratrstvo Collegium musicum, které o století později mělo již přes 800 členů. Některé osobnosti později přesáhly význam regionu (hudební skladatel J. Labitzky, jeho syn dirigent a houslista A. Labitzky, sbormistr A. Opl). V roce 1887 byla v Bečově založena hudební škola (samotná budova školy byla postavena v letech 1900–1901). Škola vychovala řadu hudebníků pro lázeňské orchestry v Karlových Varech a Mariánských Lázních, působil zde žákovský symfonický orchestr a školu navštěvovalo přes 200 dětí. Hudební škola fungovala i za druhé světové války, po dočasném útlumu způsobeném výměnou obyvatelstva po roce 1945 obnovil její činnost místní rodák Adolf Opl. Po jednom z nejslavnějších rodáků nese škola od roku 2002 název Základní umělecká škola Josefa Labitzkého. Mezi známé absolventy školy patří například Ladislav Gerendáš.

Přírodní poměry[editovat | editovat zdroj]

Okolí města je kopcovité a hojně zalesněné. Nachází se v CHKO Slavkovský les. Poblíž řeky Teplé, na okraji Bečova, byla šlechtickým rodem Beaufort-Spontini před druhou světovou válkou vybudována unikátní botanická zahrada (Beaufortské alpinum), v současné době obnovovaná ZO ČSOP Berkut.

Necelé tři kilometry východně od města se nachází evropsky významná lokalita Bečovské lesní rybníky.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Silnice[editovat | editovat zdroj]

Prochází zde regionálně významná silnice I/20 spojující Karlovy VaryPlzeň. Silnice II/208 a II/230 napojují širší okolí města.

Železnice[editovat | editovat zdroj]

Město leží na železniční trati Karlovy Vary – Mariánské Lázně. Ve městě je jedno nádraží a dvě zastávky v dalších částech města.

Místní části[editovat | editovat zdroj]

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Bečově nad Teplou.

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • JAŠA, Luděk, DYEDEKOVÁ, Jana: Bečov. Perla Slavkovského lesa; Sokolov, 2011 ISBN 978–80–87194–30–0
  • KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl I.; Praha, 1996 s. 56–60 ISBN 80–85983–13–3

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích k 1.1.2017. Praha. 28. dubna 2017. Dostupné online. [cit. 2017-05-04]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]