August Labitzky

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
August Labitzky
Ignaz Eigner: August Labitzky (1891)
Ignaz Eigner: August Labitzky (1891)
Narození 22. října 1832
Bečov nad Teplou
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 29. srpna 1903 (ve věku 70 let)
Bad Reichenhall
Německé císařstvíNěmecké císařství Německé císařství
Povolání dirigent a hudební skladatel
Některá data mohou pocházet z datové položky.

August Labitzky (22. října 1832, Bečov nad Teplou[1]29. srpna 1903, Bad Reichenhall[2]) byl český houslista, dirigent a hudební skladatel.

Život[editovat | editovat zdroj]

Plakát na koncert, na kterém byla v kontinentální premiéře uvedena Novosvětská symfonie Antonína Dvořáka za řízení Augusta Labitzkého.

Byl synem proslulého houslisty a dirigenta, zakladatele Karlovarského lázeňského orchestru. Ve třinácti letech jej otec vyslal na studia na Pražskou konzervatoř, kde již dva roky studoval jeho starší bratr Vilém. V roce 1849 se oba stali členy otcova orchestru v Karlových Varech. Se svým otcem se účastnili koncertních turné do zahraničí.

V roce 1868 převzal od otce řízení karlovarského orchestru. Bratr se cítil být přeskočen, orchestr opustil a odcestoval do Spojených států. Zatímco pod vedením otce byl orchestr zaměřen převážně na promenádní koncerty a lehčí repertoár, August rozšířil repertoár orchestru o díla světových skladatelů vážné hudby. Vedle toho se svým orchestrem převzal i roli orchestru karlovarského divadla. Od roku 1875 pak pořádal pravidelné páteční symfonické koncerty s náročnou dramaturgií. Začal německými klasiky (Ludwig van Beethoven, Felix Mendelssohn-Bartholdy, Richard Wagner) a záhy uváděl i skladby českých skladatelů, zejména Bedřicha Smetany a Antonína Dvořáka. O úrovni orchestru svědčí i článek obávaného vídeňského hudebního kritika Eduarda Hanslicka v časopise Neue Freie Presse, v němž mimo jiné uvádí: „Karlovarskému lázeňskému orchestru děkuji za poznání mnohých, ve Vídni ještě neprovedených skladeb. Při svých odpoledních koncertech v Poštovním Dvoře uvádí koncerty vysoké umělecké úrovně. Největším kladem je neobyčejně bohatý a stále se střídající repertoár, včetně nejnovějších vynikajících děl současných žijící autorů. Pro nejbližší koncerty je hlášena Brahmsova II. symfonie a Dvořákova Symfonie D-dur, ve Vídni dosud nehraná, ale v Londýně již provedená s mimořádným úspěchem pod taktovkou Hanse Richtera ...“.

Antonín Dvořák přijel do Karlových Varů v roce 1879 a byl nadšen provedením své Smyčcové serenády E-dur, takže později dal souhlas k tomu, aby se karlovarský orchestr ujal evropské premiéry Symfonie č. 9, e-moll, op. 95, „Z nového světa“. Ta se konala s velkým úspěchem 20. července 1894.

Za své zásluhy o českou hudbu obdržel Labitzky na koncertě v roce 1881 (kde byla mimo jiné uvedena jeho Třetí směs českých národních písní) vavřínový věnec s červenobílými stuhami „na důkaz úcty Čechů k věhlasnému skladateli, jenž před půl stoletím první počal klestiti cestu české písni v hudbě světové“.

O odkaz obou skladatelů, otce i syna, se dnes stará Společnost přátel J. Labitzkého, a od roku 2002 jsou v Karlových Varech pořádány tzv. Labitzkého víkendy, na kterých jsou mimo jiné uváděny novodobé premiéry jejich skladeb.

Dílo (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • Paulinen Polka op. 3 (1852)
  • Vzpomínka na vlast op. 4 (valčík, 1852)
  • Umělec na cestách op. 5 (čtverylka, 1852)
  • Salisburské valčíky op. 6 (1852)
  • La belle Russe op. 20 (polka-mazurka)
  • Hubička op. 27, francouzská polka
  • Sen pastýřky op.45
  • V chrámu sv. Zena (Ave Maria) op. 49
  • První láska (gavota, 1881)
  • Melodie pro housle
  • Hluboký žal pro housle a orchestr
  • Velkokníže Vladimír, pochod
  • Ouverture Characteristique
  • Tři orchestrální směsi českých národních písní

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Československý hudební slovník I (A–L), 1963, SHV, Praha
  • Pazdírkův hudební slovník naučný : Část osobní. II, Svazek prvý. A-K, Brno, 1937
  • Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950 (ÖBL). Band 4, Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften, Wien 1969, S. 390.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Sterbebuch (Matriční záznam o úmrtí) des Pfarramtes St. Nikolaus in Bad Reichenhall, 1903.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]