Josef Labický

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Portrét Josefa Labického od Friedricha Gustava Schlicka

Josef Labický (4. července 1802 Krásno na Sokolovsku – 18. srpna 1881 Karlovy Vary) byl českým houslistou, dirigentem, ale zejména se proslavil jako skladatel tehdejší populární taneční hudby (polky, valčíky, kvapíky, čtverylky). Psal se také Labotzki, v matrice Lawitzky, v cizojazyčné literatuře a na svých dílech uváděn jako autor Joseph Labitzky.

Roku 1803 se ještě jako kojenec přestěhoval se svými rodiči do Bečova nad Teplou, kde žil dlouhá léta v domě č.p. 205.

Hudebník[editovat | editovat zdroj]

V mládi studoval u kantora Karla Veita [1] hru na violu a klavír, avšak živil se jako postřihač.

Od svých čtrnácti let hrál Labický s různými kočovnými kapelami a v roce 1820 dostal místo v orchestru v Mariánských lázních. V letech 1823–1824 působil v Mnichově a poté cestoval Německem jako koncertní houslista. V roce 1825 dal dohromady svůj vlastní orchestr, se kterým měl turné ve Vídni a ve Varšavě. V roce 1835 založil v Karlových Varech lázeňský orchestr, který řídil až do roku 1852. Labického taneční kousky se staly populárními v celé Evropě, včetně Anglie (kde byl ale zapletený do soudního procesu "Cocks vs Purday", což byl britský soudní případ v záležitosti autorských práv[2]).

Labický komponoval především taneční skladby; i když později byla jeho sláva zastíněna Johannem Straussem mladším, avšak mnozí (např. Václav Jan Tomášek) oceňují Labického talent výše, zejména při skladbě kvapíku. Ale známý je Labický především tím, že v letech 1837–1839 vydal tři taneční směsky národních písní – ovšem mnoho z nich převzal z předcházející Rittersberkovy sbírky z roku 1825. Takové směsky nejen později posloužily jako vzor např. Ferdinandu Hellerovi při komposici České besedy, ale měly velký buditelský význam v celém národním obrození.

Kromě taneční hudby byl i autorem vážné a duchovní hudby. Celkový počet jeho děl se odhaduje na 300 kousků.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

V roce 1824 se Labický oženil s Antonií Hergetovou, dcerou bečovského starosty. V Bečově se narodily i jeho děti: Eduard (architekt), August (hudebník), Wilhelm (houslista) a Antonie (operní pěvkyně). V roce 1849 dva z jeho synů absolvovali konzervatoř a časem sestavili i vlastní orchestr. Mladší z nich, August Labický, později nastoupil do otcova orchestru jako houslista a 1869 byl jmenován jeho kapelníkem; stal se přítelem Antonína Dvořáka, jehož skladby zařadil do stálého repertoáru svého orchestru, ale přesto nedosáhl popularity svého otce.

Vybrané skladby[editovat | editovat zdroj]

Portrét Josefa Labitzkého z Univerzitní knihovny Goethovy univerzity ve Frankfurtě nad Mohanem
  • A la guerre kvapík (Schlacht-Aspern-Gallopp)
  • Aurora-Walzer
  • L'adieu: Romance sans paroles for viola and piano, Op.286 (1872)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. The New Grove Dictionary of Music and Musicians By Sadie, Stanley
  2. Reports of Cases Argued and Determined in the English Courts of Common Law

Zdroje[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]