Dominik Ondřej II. z Kounic

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Možná hledáte: Dominik Ondřej I. z Kounic.
Dominik Ondřej II.
z Kounic-Rietbergu
Dominik Ondřej z Kounic, malba Josepha Kreutzingera
Dominik Ondřej z Kounic,
malba Josepha Kreutzingera
3. kníže z Kounic a Rietbergu
Ve funkci:
19. květen 1797 – 24. listopad 1812
PředchůdceArnošt Kryštof z Kounic-Rietbergu
NástupceAlois Václav z Kounic-Rietbergu
Nejvyšší štolba císařského dvora
Ve funkci:
1807 – 1812
PanovníkFrantišek I.
PředchůdceKarel Jan z Ditrichštejna
NástupceJan Nepomuk Norbert z Trauttmannsdorff-Weinsbergu
Stálý vyslanec ve Španělsku
Ve funkci:
1774 – 1779
PanovníkMarie Terezie
Císařský tajný rada
Císařský komorník
Císařský dvorský rada
Ve funkci:
1763 – ?
PanovníkMarie Terezie

Narození2. června 1739
Vídeň
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí1812 (ve věku 72–73 let)
Vídeň
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Choť(1762) Marie Bernardina z Plettenberg-Wittemu (1743–1779)
RodičeVáclav Antonín z Kounic-Rietbergu (1711–1794) a
Marie Arnoštka (Ernestina) ze Starhembergu (1717–1749)
DětiMarie Terezie Aloisie, provdaná Bruntálská z Vrbna (1763–1803)
Marie Antonie (1765–1805)
Filipína (1769–1771)
Alois Václav (1774–1848)
Příbuzníbratr: Arnošt Kryštof z Kounic-Rietbergu (1737–1797)
bratr: František Václav z Kounic-Rietbergu (1742–1825)
bratr: Josef Klement z Kounic-Rietbergu (1743–1785)
sestra: Marie Antoinette, provdaná z Thürheimu (1745–1769)
děd: Maxmilián Oldřich z Kounic-Rietbergu (1679–1746)
babička: Marie Arnoštka Františka z Rietbergu (1687–1758)
teta: Marie Antonie, provdaná Questenberková (1708–1778)
strýc: Jan Adam z Questenbergu (1678–1752)
neteř: Marie Eleonora, provdaná Metternichová (1775–1825)
zeť: Rudolf Jan Bruntálský z Vrbna (1761–1823)
Zaměstnánípolitik, diplomat
Profesešlechtic
Náboženstvířímskokatolické
Ocenění1792 rakouský Řád zlatého rouna (č. 838)
CommonsDominik Andreas Fürst Kaunitz-Rietberg-Questenberg (1739–1812)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dominik Ondřej II. Antonín kníže z Kounic-Rietbergu, hrabě z Questenbergu (německy Dominik Andreas II. Anton Fürst von Kaunitz-Rietberg, Graf von Questenberg) (30. března 1739 Vídeň24. listopadu 1812 Vídeň) byl moravský šlechtic z rodu Kouniců. Několik let byl rakouským vyslancem v různých zemích, později se uplatnil i v dvorských úřadech. Byl rytířem Řádu zlatého rouna a vlastnil statky na Moravě a v Čechách.

Kariéra v diplomacii a u dvora[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako třetí syn státního kancléře knížete Václava Antonína Kounice (1711–1794), který byl nejvýznamnější osobností v historii Kouniců. Slavný otec také do značné míry dlouhodobě ovlivňoval synovu kariéru. Dominik Ondřej vystudoval práva a absolvoval kavalírskou cestu po Evropě, v roce 1761 nastoupil službu u moravského zemského tribunálu v Brně, v roce 1763 byl jmenován říšským dvorským radou. Na otcovo přání si měl vyzkoušet i službu v armádě a za sedmileté války byl krátce pobočníkem maršála Laudona. V šedesátých letech 18. století byl pověřen diplomatickými úkoly ve Varšavě a Petrohradě, nakonec byl stálým vyslancem ve Španělsku (1774–1779),[1] mezitím byl jmenován také císařským komořím a tajným radou. V roce 1792 získal Řád zlatého rouna a v letech 1807–1812 byl nejvyšším štolbou císařského dvora.

Majetkové poměry a rodina[editovat | editovat zdroj]

Jako mladší syn byl původně předurčen k převzetí panství Luka nad Jihlavou, ale po vymření spřízněného rodu Qustenbergů se ve třinácti letech stal dědicem rozsáhlých panství Jaroměřice nad Rokytnou a Bečov nad Teplou (1752). Majestát na sloučení erbů a jmen Kouniců a Questenbergů obdržel v roce 1761. V Bečově nad Teplou byla tehdy dokončena výstavba barokního zámku zahájená již za Jana Adama Questenberga. Po dobu Dominikovy nezletilosti a při pozdějších zahraničních cestách vedl správu majetku jeho otec Václav Antonín, případně teta Marie Antonie Kounicová, ovdovělá Questenbergová (1708–1778). Až po návratu ze Španělska převzal správu majetku osobně, a i když trvale sídlil ve Vídni, každoročně zajížděl na několik týdnů do Jaroměřic. Úspěšně například prosadil chov ovcí dovezených ze Španělska.

Po starším bratrovi Arnoštu Kryštofovi zdědil v roce 1797 knížecí titul a také hlavní rodová panství Slavkov a Uherský Brod. Svůj zájem poté zaměřil na Slavkov a správu Jaroměřic a Bečova přenechal synovi Aloisu Václavovi.

V roce 1762 se oženil s bavorskou šlechtičnou Marií Bernardinou hraběnkou von Plettenberg-Wittem (1743–1779), která s dětmi žila v Jaroměřicích. Z jejich dětí byla nejstarší dcera Marie Terezie (1763–1803), provdaná za Rudolfa Bruntálského z Vrbna (Bruntálští později po vymření moravské větve Kouniců převzali Jaroměřice). Pokračovatelem rodu byl jediný syn Alois Václav (1774–1848).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Podle CERMAN, Ivo. Šlechtická kultura v 18. století: filozofové, mystici, politici. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2011. 762 s. ISBN 978-80-7422-122-4. S. 202.  byl Kounic vyslancem ve Španělsku v letech 1776–1780 a nejvšším štolbou od roku 1794.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
Arnošt Kryštof
Znak z doby nástupu Hrabě z Rietbergu
17941797
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Alois Václav