Dominik Ondřej z Kounic
| Dominik Ondřej z Kounic | |||||||||||||
 Dominik Ondřej Kounic - Jacob F. Voet | |||||||||||||
| |||||||||||||
| |||||||||||||
| |||||||||||||
| |||||||||||||
| |||||||||||||
|
| |||||||||||||
| Narození |
30. listopadu 1654 Brno  Habsburská monarchie | ||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Úmrtí |
11. ledna 1705 (ve věku 50 let) Vídeň  Rakouské císařství | ||||||||||||
| Choť | Marie Eleonora Šternberková | ||||||||||||
| Rodiče |
Lev Vilém z Kounic Marie Eleonora z Dietrichsteinu | ||||||||||||
| Děti | Maxmilián Oldřich z Kounic, František Karel z Kounic | ||||||||||||
| Příbuzní |
Klára Rozálie Martinicová z Kounic (sourozenec) Václav Antonín Kounic a Karel Josef Kounic (vnoučata) | ||||||||||||
| Zaměstnání | diplomat, politik | ||||||||||||
| Profese | šlechtic | ||||||||||||
| Náboženství | římskokatolické | ||||||||||||
| Ocenění | 1687 Řád zlatého rouna (č. 535) | ||||||||||||
| Commons | Dominik Ondřej Kounic | ||||||||||||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||||||||||||
Dominik Ondřej I. hrabě z Kounic, německy Dominik Andreas I. Graf von Kaunitz (30. listopadu 1654, Brno[1] – 11. ledna 1705, Vídeň) byl rakouský státník, tajný rada na císařském dvoře a zástupce císaře na jednání o mezinárodních smlouvách.
Životopis[editovat | editovat zdroj]
| manželka | Marie Eleonora ze Šternberka 1656–1706 |
|---|---|
| sestra | Klára Rozálie, provdaná Martinicová a později Šliková † 1693 |
| švagr | Leopold Šlik z Holíče a Pasounu 1663–1723 |
| tchán | Adolf Vratislav ze Šternberka 1627–1703 |
Tomuto šlechtici z českého šlechtického rodu Kouniců byl dne 12. ledna 1683 propůjčen dědičný titul hraběte. Současně obdržel povolení, zastávat, spravovat a vést daňové úlohy pro Slavkov u Opavy (Schlakau), Uherský Brod (Ungarisch Brod) a Ořechov u Křižanova (Neu Orzechau). Roku 1687 získal Křižanov (Krizanau).
Zastupoval Alpské země v Mnichově na dvoře bavorského kurfiřta Maxmiliána II. Emanuela a v Haagu, jakož i roku 1697 na mírových jednání v holandském Rijswijku.[2] Působil také v Londýně.[2] Za své zásluhy na jednáních byl vyznamenán Řádem zlatého rouna. Dne 19. června 1696 byl jmenován říšským kancléřem,[2] později se zúčastnil na jednání o vytvoření vlády za císaře Josefa I. Habsburského (1678–1711).
Kounic zemřel na následky mrtvice. Zanechal svou ženu Marii Eleonoru ze Šternberků a dva syny Františka Karla (1676–1717), který byl lublaňským biskupem, a Maxmiliána Oldřicha (1679–1746), který byl politikem.
Vyobrazení[editovat | editovat zdroj]
Na zámku ve Slavkově u Brna visí portrét Dominika Ondřeje z Kounic od nizozemského malíře Jacoba Ferdinanda Voeta z roku 1673.[3] Osoba na obraze byla donedávna zaměňována za Dominikova syna Maxmiliána Oldřicha Kounice, který si nechal v roce 1698 namalovat protějšek u francouzského dvorního malíře Hyacintha Rigauda.[4] Voetův portrét bývá často publikován v literatuře jako mistrovské dílo barokního portrétního malířství konce 17. století.[5][6][7]
Na slavkovském zámku je také vystavena mramorová busta, kterou v Haagu pro hraběte v roce 1698 podle portrétu Franciska de Cock (1643–1709) vytvořil sochař Jan Blommendael (1650–1707), žák Rombouta Verhulsta (1624–1698). Busta, která vznikla v souvislosti s jmenováním hraběte říšským vicekancléřem, měří 72 cm.[2] Na hrudi má hrabě připnutý Řád zlatého rouna a krajka na krku je jemně propracovaná.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu
- ↑ a b c d KALÁBOVÁ, Lenka; KONEČNÝ, Michal; ZAVADIL, Miroslav. Poklady moravských hradů a zámků. Brno: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Brně, 2010. ISBN 978-80-86752-85-3. S. 72.
- ↑ KALÁBOVÁ, Lenka; KONEČNÝ, Michal; TOMÁŠEK, Petr; VALEŠ, Tomáš. Obrazy: mistrovská díla ze sbírek Národního památkového ústavu. Kroměříž: Národní památkový ústav, 2018. 389 s. ISBN 978-80-907400-1-3. S. 301.
- ↑ KAUNITZ Maximilian Ulrich von. www.hyacinthe-rigaud.com [online]. [cit. 2019-03-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-03-06. (francouzsky)
- ↑ V zrcadle stínů : Morava v době baroka 1670-1790. 1. vyd. vyd. V Brně: Moravská galerie 382 s. s. ISBN 8070271213, ISBN 9788070271216. OCLC 53271182
- ↑ 1975-, Kubeš, Jiří,. Náročné dospívání urozených : kavalírské cesty české a rakouské šlechty (1620-1750). Pelhřimov: [s.n.] 463 pages s. ISBN 9788074150715, ISBN 8074150712. OCLC 876723969
- ↑ Střítecká, Marie: Franouzské umění sklonku 17. století ve sbírkách hrabat Kouniců se vztahem ke kavalírským cestám; Bakalářská diplomová práce Filozofické fakulty Masarykovy univerzity; Brno, 2011
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dominik Andreas I. von Kounic na německé Wikipedii.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Dominik Ondřej z Kounic na Wikimedia Commons - Rodokmen Kouniců
