V tomto článku je použita zastaralá šablona.

Dominik Ondřej z Kounic

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Možná hledáte: Dominik Ondřej II. z Kounic.
Dominik Ondřej z Kounic
Dominik Ondřej Kounic - Jacob F. Voet

Říšský vicekancléř
Ve funkci:
19. červen 1696 – 1705 (?)
Panovník Leopold I.
Předchůdce Gottlieb Amadeus Windischgrätz
Nástupce Bedřich Karel z Schönborn-Buchheimu

Císařský ambasador v Haagu
Ve funkci:
1694 – ?
Panovník Leopold I.

Císařský tajný rada
Ve funkci:
1685 – 1705 (?)
Panovník Leopold I.

Císařský vyslanec v Bavorsku (Mnichově)
Ve funkci:
1688 – 1689
Panovník Leopold I.
Ve funkci:
1682 – ?
Panovník Leopold I.

Narození 30. listopadu 1654
Brno
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí 11. ledna 1705 (ve věku 50 let)
Vídeň
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Choť Marie Eleonora Šternberková
Rodiče Lev Vilém z Kounic
Marie Eleonora z Dietrichsteinu
Děti Maxmilián Oldřich z Kounic, František Karel z Kounic
Zaměstnání diplomat, politik
Profese šlechtic
Náboženství římskokatolické
Ocenění 1687 Řád zlatého rouna (č. 535)
Commons Kategorie Dominik Ondřej Kounic
12. leden 1683 hraběcí stav
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dominik Ondřej I. hrabě z Kounic, německy Dominik Andreas I. Graf von Kaunitz (30. listopadu 1654, Brno[1]11. ledna 1705, Vídeň) byl rakouský státník, tajný rada na císařském dvoře a zástupce císaře na jednání o mezinárodních smlouvách.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Erb Kouniců

Příbuzenstvo
manželka Marie Eleonora ze Šternberka
1656–1706
sestra Klára Rozálie, provdaná Martinicová a později Šliková
† 1693
švagr Leopold Šlik z Holíče a Pasounu
1663–1723
tchán Adolf Vratislav ze Šternberka
1627–1703

Tomuto šlechtici z českého šlechtického rodu Kouniců byl dne 12. ledna 1683 propůjčen dědičný titul hraběte. Současně obdržel povolení, zastávat, spravovat a vést daňové úlohy pro Slavkov u Opavy (Schlakau), Uherský Brod (Ungarisch Brod) a Ořechov u Křižanova (Neu Orzechau). Roku 1687 získal Křižanov (Krizanau).

Zastupoval Alpské země v Mnichově na dvoře bavorského kurfiřta Maxmiliána II. Emanuela a v Haagu, jakož i roku 1697 na mírových jednání v holandském Rijswijku.[2] Působil také v Londýně.[2] Za své zásluhy na jednáních byl vyznamenán Řádem zlatého rouna. Dne 19. června 1696 byl jmenován říšským kancléřem,[2] později se zúčastnil na jednání o vytvoření vlády za císaře Josefa I. Habsburského (1678–1711).

Kounic zemřel na následky mrtvice. Zanechal svou ženu Marii Eleonoru ze Šternberků a dva syny Františka Karla (1676–1717), který byl lublaňským biskupem, a Maxmiliána Oldřicha (1679–1746), který byl politikem.

Vyobrazení[editovat | editovat zdroj]

Na zámku ve Slavkově u Brna visí portrét Dominika Ondřeje z Kounic od nizozemského malíře Jacoba Ferdinanda Voeta z roku 1673.[3] Osoba na obraze byla donedávna zaměňována za Dominikova syna Maxmiliána Oldřicha Kounice, který si nechal v roce 1698 namalovat protějšek u francouzského dvorního malíře Hyacintha Rigauda.[4] Voetův portrét bývá často publikován v literatuře jako mistrovské dílo barokního portrétního malířství konce 17. století.[5][6][7]

Busta Dominika O. Kounice - Jan Blommendael (1698)

Na slavkovském zámku je také vystavena mramorová busta, kterou v Haagu pro hraběte v roce 1698 podle portrétu Franciska de Cock (1643–1709) vytvořil sochař Jan Blommendael (1650–1707), žák Rombouta Verhulsta (1624–1698). Busta, která vznikla v souvislosti s jmenováním hraběte říšským vicekancléřem, měří 72 cm.[2] Na hrudi má hrabě připnutý Řád zlatého rouna a krajka na krku je jemně propracovaná.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. a b c d KALÁBOVÁ, Lenka; KONEČNÝ, Michal; ZAVADIL, Miroslav. Poklady moravských hradů a zámků. Brno: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Brně, 2010. ISBN 978-80-86752-85-3. S. 72. 
  3. KALÁBOVÁ, Lenka; KONEČNÝ, Michal; TOMÁŠEK, Petr. Obrazy: mistrovská díla ze sbírek Národního památkového ústavu. 1. vyd. Kroměříž: Národní památkový ústav, 2018. 389 s. ISBN 978-80-907400-1-3. S. 301. 
  4. KAUNITZ Maximilian Ulrich von. www.hyacinthe-rigaud.com [online]. [cit. 2019-03-02]. Dostupné online. (francouzsky) 
  5. V zrcadle stínů : Morava v době baroka 1670-1790. 1. vyd. vyd. V Brně: Moravská galerie 382 s. s. Dostupné online. ISBN 8070271213, ISBN 9788070271216. OCLC 53271182 
  6. 1975-, Kubeš, Jiří,. Náročné dospívání urozených : kavalírské cesty české a rakouské šlechty (1620-1750). Pelhřimov: [s.n.] 463 pages s. Dostupné online. ISBN 9788074150715, ISBN 8074150712. OCLC 876723969 
  7. Střítecká, Marie: Franouzské umění sklonku 17. století ve sbírkách hrabat Kouniců se vztahem ke kavalírským cestám; Bakalářská diplomová práce Filozofické fakulty Masarykovy univerzity; Brno, 2011

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dominik Andreas I. von Kounic na německé Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]