Mikulovice (Klášterec nad Ohří)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Mikulovice
Kostel svatého Mikuláše
Kostel svatého Mikuláše
Základní informace
Charakter sídla zaniklá vesnice
Počet obyvatel 22 (2011)
Domů 78 (2009)
Nadmořská výška 320 m
Lokalita
PSČ 431 51
431 62
Obec Klášterec nad Ohří
Okres Chomutov
Historická země Čechy
Katastrální území Mikulovice u Vernéřova (5,97 km²)
Zeměpisné souřadnice
Mikulovice
Mikulovice
Další údaje
Kód části obce 94358
Zaniklé obce.cz 56
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a částem obce.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mikulovice (německy Niklasdorf, Nickelsdorf) jsou zaniklá vesnice a místní část města Klášterec nad Ohří v okrese Chomutov. Nachází se asi 4,5 km na východ od Klášterce nad Ohří. Prochází tudy silnice II/568 a železniční trať Chomutov–Cheb. Ačkoliv zde v roce 2009 bylo evidováno 78 adres,[1] sestává jen z rekreačních objektů, neboť celá původní vesnice byla v souvislosti s plánovanou stavbou popílkoviště elektráren Prunéřov postupně vysidlována a její domy zbourány. Z původní obce zůstal stát jen kostel svatého Mikuláše se hřbitovem a kaplička u památné lípy. Kostel je dnes spravován římskokatolickou farností – děkanstvím Kadaň.

Mikulovice leží v katastrálním území Mikulovice u Vernéřova o rozloze 5,97 km².[2]

Název[editovat | editovat zdroj]

Název vesnice je odvozen z osobního jména Mikuláš ve významu ves lidí Mikulových. V historických pramenech se vyskytuje ve tvarech: Nycolausdorf (1261), Niclasdorf (1352), Nicolai villa (1352), k Niklasdorffu (1431), Nyklsdorff (1481), Nikelsdorff (1545), na Mikulowiczych (1611), Nickelsdorf (1787) nebo Niklasdorf a Niklsdorf (1846).[3]

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1261.[4] V té době nebo až v první polovině 14. století zde byl postaven kamenný jednolodní gotický chrám s hranolovou věží při západním průčelí. Počátkem 18. století byl barokně přestavěn, z vnitřní výzdoby stojí za zmínku dřevěné sochy světců přenesené do muzea v Chomutově.[5]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 425 obyvatel (z toho 202 mužů), kteří byli až na pět cizinců německé národnosti. Kromě čtyř evangelíků všichni patřili k římskokatolické církvi.[6] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 398 obyvatel: čtrnáct Čechoslováků, 383 Němců a jednoho cizince. S výjimkou jednoho evangelíka a dvou lidí bez vyznání se hlásili k římskokatolické církvi.[7]

Vývoj počtu obyvatel a domů mezi lety 1869 a 2011[4][8]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Obyvatelé 405 349 353 374 393 425 398 238 198 171 137 2 7 22
Domy 65 66 67 74 67 69 70 65 43 40 39 1 6 7

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Zřícenina fary

V letech 1668–1670 barokně upravený kostel svatého Mikuláše na nízkém návrší je jedinou dochovanou stavbou ve vesnici.[9] Pod ním ještě stojí zřícenina fary.[10] Jižně od kostela, ještě před železniční tratí, stávala kaple Nejsvětějšího Srdce Ježíšova.[11]

Před likvidací obce byly sochy svatého Antonína a svatého Jana Nepomuckého z roku 1726, i s balustrádovým zábradlím a trojiční sloup z roku 1706,[5] patrně dílo Jana Brokoffa, přemístěny do Klášterec nad Ohří. Taktéž tam byl přemístěn i Mariánský sloup.

Jižně od vesnice se na vrchu Špičák nacházelo sídliště knovízské kultury. Archeologickým výzkumem zde byly nalezeny polozemnice, odpadní jámy, keramika a hromadný nález bronzových náramků. Lokalita však byla zničena kamenolomem.[12]

Na hřbitově u kostela svatého Mikuláše byl roku 1876 pohřben významný přírodovědec Anton Martius.[zdroj?]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2009-10-10 [cit. 2009-10-22]. Dostupné online. 
  2. Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné online. 
  3. PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek III. M–Ř. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1951. 632 s. Heslo Mikulovice, Niklasdorf, s. 72. 
  4. a b Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 378, 379. 
  5. a b Umělecké památky Čech. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek II. K/O. Praha: Academia, 1978. 580 s. Heslo Mikulovice, s. 380. 
  6. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 247. 
  7. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 132. 
  8. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 291. 
  9. Kostel sv. Mikuláše, Kat. území: Mikulovice u Vernéřova [online]. Poškozené a zničené kostely, kaple a synagogy v České republice [cit. 2014-01-02]. Dostupné online. 
  10. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2016-07-02]. Identifikátor záznamu 141954 : Fara. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  11. Kaple Nejsvětějšího Srdce Ježíšova, Kat. území: Mikulovice u Vernéřova [online]. Poškozené a zničené kostely, kaple a synagogy v České republice [cit. 2014-01-02]. Dostupné online. 
  12. SMRŽ, Zdeněk. Výšinná naleziště pravěku až raného středověku v okrese Chomutov. Památky, příroda, život. 1991, roč. 23, čís. 1, s. 4–9. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]