Silnice I/13

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Silnice I/13
SilniceI13.svg
CZ traffic sign IS17 - E442.svg
Základní údaje
Provozovatel Ředitelství silnic a dálnic
Začátek Karlovy Vary
50°14′24″ s. š., 12°53′7″ v. d.
Konec hraniční přechod Habartice
51°1′18″ s. š., 15°3′49″ v. d.
Celková délka 218,366 km
V provozu 218,366 km
Region
Dopravní koridor u Mostu.JPG
Silnice I/13 v Mostě

Silnice I/13 je silnicí I. třídy, která prochází přes severozápad ČR. Trasa vede přes Karlovarský, Ústecký a Liberecký kraj. Silnice začíná v Karlových Varech na křižovatce se silnicí I/6 a končí na hraničním přechodu s Polskem Habartice/Zawidóv.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Silnice od Liberce na sever ke státní hranici s Polskem je částí spojnice mezi Lužicí a Čechami, po které putovali pocestní a povozy již od konce 13. století. Komunikaci, která sem vede od Prahy, se říkalo Liberecká silnice nebo také Slezská silnice. Protože se však vyhýbala Žitavě, vymohli si roku 1351 představitelé tohoto města na císaři Karlu IV. zákaz používání této cesty. Ten sice platil, avšak spojení se po silnici udržovalo i nadále a kolem roku 1450 již tady panoval čilý obchodní ruch. Na významu získala cesta také s rostoucím významem města Liberce coby průmyslového centra.[1]

Povrch Liberecké silnice však stále nebyl zpevněný. O její změně na zpevněnou se začalo jednat již závěrem 18. století. Tehdy, roku 1797, nařídil panovník Karel vojsku, aby zahájilo stavbu silnice z Prahy, přes Kbely (dnes součást hlavního města) do Brandýsa nad Labem. Protože však silniční fond nedisponoval dostatečným objemem finančních prostředků,[1] musela se stavba již v následujícím roce (1798) zastavit. Kvůli množícím se stížnostem na kvalitu komunikace pronášeným především poštovní správou ale došlo roku 1803 k opětovnému zahájení stavby (byť se o něm jednalo již od roku 1799) a první úsek do Brandýsa nad Labem byl dokončen roku 1807.[2]

Stavba silnice dále pokračovala budováním dalších úseků. Hranice Liberce dosáhla zpevněná komunikace roku 1828. Vyměření následujícího úseku z tohoto města přes Frýdlant do Habartic, kde komunikace přecházela zemskou hranici, bylo provedeno roku 1826. Výstavba této části silnice probíhala mezi roky 1830 a 1834.[2] Celá stavba byla provedena především dobrovolnou konkurencí.[3] Úsek severně od Liberce k zemské hranici stavěla firma „J. Pollack und Salomon Hahn“.[4] Podél komunikace vyrostlo také několik zájezdních hostinců. Jeden stojí v Mníšku (dům čp. 70) na křižovatce této komunikace se silnicí II/592 přicházející sem od Chrastavy a další jsou postupně u Dětřichova (dům čp. 180), v Arnolticích (dům čp. 90) a v Pertolticích (dům čp. 64).[5]

Podél komunikace se dochovalo také několik kilometrovníků vybudovaných za první československé republiky. Jsou tvořeny kamenným hranolem o rozměrech 30×30×90 centimetrů. Na úseku silnice severně od Liberce se nacházejí celkem tři. Jižně od dětřichovského zájezdního hostince (u domu čp. 183) je kilometrovník s číslem „125“,[p 1] další (s cifrou „128“) se nachází jihozápadně od Frýdlantu u průmyslového areálu čp. 3037[p 2] a poslední, nesoucí číslo „129“, stojí východně od železničního přejezdu (před domem čp. 3181).[p 3][6]

Průběh trasy[editovat | editovat zdroj]

Na trase se nachází několik větších měst:

Křižovatka silnice I/l3 a ulice Československé armády v městečku Cvikov

Karlovarský kraj[editovat | editovat zdroj]

Ústecký kraj[editovat | editovat zdroj]

Liberecký kraj[editovat | editovat zdroj]

Silnice okrajem Jablonného v Podještědí u benzinky

Přeložky[editovat | editovat zdroj]

V provozu[editovat | editovat zdroj]

  • Stráž nad Nisou-Krásná Studánka
  • Komořany-Most

V realizaci[editovat | editovat zdroj]

  • Třebušice MÚK (dopravní bodová závada)

V přípravě[editovat | editovat zdroj]

  • Kunratice-Jablonné v Podještědí
  • Rynoltice-Lvová, přeložka
  • Krásná Studánka-Dětřichov
  • obchvat Frýdlantu
  • Kladrubská spojka
  • Děčín, OK Benešovská
  • obchvat Bíliny
  • Vernéřov, křižovatka
  • obchvat Klášterce nad Ohří

Studie staveb[editovat | editovat zdroj]

  • Děčín-Ludvíkovice, Folknářská spojka, přeložka silnice
  • Klášterec nad Ohří - Chomutov
  • Teplice - obchvat Trnovan

Objekty na silnici[editovat | editovat zdroj]

Mosty[editovat | editovat zdroj]

JeřiciMníšku přechází komunikace po 12,80 metrů dlouhém mostě z roku 1890, který má dva oblouky. Během roku 1999 proběhla jeho rekonstrukce, kdy došlo k zesílení kleneb pomocí železobetonové desky.[p 4][8]

Řeku Smědou ve Frýdlantě překonávala silnice přes dřevěný vzpěradlový trámový most, který stál u konce Máchovy ulice od roku 1862. Povodeň v roce 2010 ho ale strhla.[p 5][9] Na severozápadě města silnice přechází přes Řasnici po 9,60 metru dlouhém jedno obloukovém mostě s kamennou parapetní zdí.[p 6][10]

V Arnolticích křižuje silnice Bulovský potok po mostě majícím dva oblouky. Vybudován byl roku 1880 a během rekonstrukce jej zesílila vložená železobetonová deska s konzolovými římsami.[p 7][10]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Přesná poloha je 50°53′27″ s. š., 15°2′48″ v. d..
  2. Přesná poloha je 50°54′47″ s. š., 15°3′41″ v. d..
  3. Přesná poloha je 50°55′11″ s. š., 15°4′7″ v. d..
  4. Přesná poloha je 50°50′6″ s. š., 15°2′56″ v. d..
  5. Přesná poloha je 50°55′10″ s. š., 15°4′51″ v. d..
  6. Přesná poloha je 50°55′38″ s. š., 15°5′27″ v. d..
  7. Přesná poloha je 50°57′47″ s. š., 15°5′48″ v. d..

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b ROUBÍK, František. Silnice v Čechách a jejich vývoj. Praha : Společnost přátel starožitností československých v Praze, 1938. 113 s. Kapitola Přehled výstavby jednotlivých státních silnic v Čechách, s. 67. [Dále jen Roubík]. 
  2. a b Roubík, s. 68
  3. Roubík, s. 69
  4. FREIWILLIG, Petr. Technické stavby Frýdlantska. Liberec : Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Liberci, 2011. 127 s. ISBN 978-80-904852-2-8. Kapitola Dopravní cesty a objekty, s. 16. [Dále jen Freiwillig]. 
  5. Freiwillig, s. 18
  6. Freiwillig, s. 19
  7. Mapa Lužické hory č.14. Praha : Trasa, 2010, 6.vydání. ISBN 978-80-7324-289-3.  
  8. Freiwillig, s. 22
  9. Freiwillig, s. 20
  10. a b Freiwillig, s. 24

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]