Arnoltice (Bulovka)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Arnoltice
Kostel sv. Máří Magdalény
Kostel sv. Máří Magdalény
Základní informace
Charakter sídla vesnice
Počet obyvatel 320 (2001)
Domů 99 (2009)
Lokalita
PSČ 464 01
Obec Bulovka
Okres Liberec
Historická země Čechy
Katastrální území Arnoltice u Bulovky (6,1 km²)
Zeměpisné souřadnice
Arnoltice
Arnoltice
Další údaje
Kód části obce 16179
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a částem obce.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Arnoltice (německy Arnsdorf) je vesnice, část obce Bulovka v okrese Liberec. Nachází se asi 2 km na západ od Bulovky, při soutoku Bulovakého a Arnoltického potoka. Prochází zde silnice I/13. Je zde evidováno 99 adres.[1] Trvale zde žije 320 obyvatel.[2]

Arnoltice leží v katastrálním území Arnoltice u Bulovky o rozloze 6,1 km2.[3]

U vesnice se v někdejším teletníku nacházela nelegální skládka odpadu, který sem byl dovezen z Německa. Během listopadu roku 2012 tato skládka v rozmezí čtrnácti dnů dvakrát vzplála.[4] V roce 2015 získal Liberecký kraj od ministerstva životního prostředí dotaci ve výši pěti milionů korun na likvidaci této skládky.[5]

Pojmenování[editovat | editovat zdroj]

Název obce značí, že ves původně patřila Arnoltovi. Její pojmenování přechází od Arnsdorff (jež je zaznamenáno roku 1404), přes Arnsdorf (1454), Arnnstorff či Arnstorff (1481), Arinßdorf nebo Aryßdorff či dokonce Arnsdorff (1482), Arnstorf (1525), Arnßdorff (1593), Armbßdorff (1654), až po Arnsdorf (1790).[6]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Arnoltice byly již roku 1442 lénem rodu Tschirnhausů, po nich převzali obec Kyawové, za kterých byla tato ves rozdělena na Horní a Dolní Arnoltice. V 17. století došlo k několikerému střídání lenních pánů a k naprostému zruinování zdejšího majetku v důsledku války. Kvůli reformaci emigrovala z obce značná část obyvatel. Obec pak roku 1664 připojil ke svému panství hrabě Gallas. Na konci 18. století stálo v obci 53 domů a v roce 1833 dosáhl počet obyvatel 600. Ve vsi byla v té době škola, poplužní dvůr, ovčárna a mlýn. Měla čistě zemědělský charakter. Jedinými dvěma průmyslovými objekty v obci na konci druhé světové války byla parní cihelna a kostní mlýn. Cihelna ukončila svou činnost až roku 1982.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Obcí ve směru od severu k jihu prochází silnice I/13. Ta byla vyměřena roku 1826 a mezi roky 1830 až 1834 ji vystavěla firma „J. Pollack und Salomon Hahn“.[7] Na západní straně silnice (jižně od mostku, jímž překračuje Bulovský potok) stojí klasicistní objekt čp. 90, v němž fungoval zájezdní hostinec.[8]

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Interiér arnoltického kostela

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2009-10-10 [cit. 2009-10-22]. Dostupné online. 
  2. Český statistický úřad. Sčítání lidu, domů a bytů 2001 [online]. 2001-03-01 [cit. 2001-03-01]. Dostupné online. 
  3. Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné online. 
  4. TRDLA, Martin. Odpad z Německa hořel v obci tři dny. Bude to pokračovat, soudí místní. iDNES.cz [online]. 2012-11-20 [cit. 2015-07-30]. Dostupné online. 
  5. S ilegálním odpadem zatočí nyní dotace [online]. Praha: Česká televize, 2015-07-30 [cit. 2015-07-30]. Dostupné online. 
  6. PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách: jejich vznik, původní význam a změny. 1. vyd. Praha: Česká akademie věd a umění, 1947. 726 s. Kapitola Arnoltice, s. 15. 
  7. FREIWILLIG, Petr. Technické stavby Frýdlantska. Liberec: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Liberci, 2011. 127 s. ISBN 978-80-904852-2-8. Kapitola Dopravní cesty a objekty, s. 16. [Dále jen Freiwillig]. 
  8. Freiwillig, s. 18

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]