Mníšek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek je o obci na Liberecku. Další významy jsou uvedeny na stránce Mníšek (rozcestník).
Mníšek
kostel svatého Mikuláše
Znak obce MníšekVlajka obce Mníšek
znakvlajka
Lokalita
Status obec
LAU (obec) CZ0513 564231
Kraj (NUTS 3) Liberecký (CZ051)
Okres (LAU 1) Liberec (CZ0513)
Obec s rozšířenou působností Liberec
Pověřená obec Chrastava
Historická země Čechy
Katastrální výměra 25,40 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 1 528 (2017)[1] (e)
Nadmořská výška 375 m n. m.
PSČ 463 31
Zákl. sídelní jednotky 2
Části obce 2
Katastrální území 2
Adresa obecního úřadu Obecní úřad Mníšek
Oldřichovská 185
46331 Chrastava
Starosta Roman Slezák
Oficiální web: www.obec-mnisek.cz
Email: mnisek.obec@volny.cz
Mníšek
Mníšek
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mníšek (německy Einsiedel in Isergebirge) je vesnice a obec na severu Česka, v okrese Liberec, v Libereckém kraji. Leží asi 6 km severo-severozápadně od Liberce na úpatí Jizerských hor. Žije zde přibližně 1 500[1] obyvatel. Obcí protéká říčka Jeřice, do ní se v obci vlévá potok Fojtka, na kterém leží Vodní nádrž Fojtka. Druhá, Mlýnická, přehrada se nachází na Albrechtickém potoce. V této obci je mateřská a základní škola. Do obce patří dvě vesnice: Mníšek a Fojtka. Část Mníšku a celá Fojtka leží na území Chráněné krajinné oblasti Jizerské hory.

Název obce je zdrobnělinou slova „mnich“, do názvu obce se dostalo z němčiny přes zkomolení slova „Einsiedler“, připomínajícího poustevníka, který dle pověsti žil na místě dnešního kostela.

Obec leží na silnici I/13 a železniční trati 037Liberce do Frýdlantu. Silniční spojení má také s Oldřichovem v Hájích a Chrastavou.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Obec Mníšek je poprvé zmíněna v urbáři frýdlantského panství z roku 1381, kdy se v ní nacházelo 18 selských usedlostí, dvě pily a po jednom mlýnu na obilí a na tříslo, ke vsi patřilo asi 490 korců pozemků (asi 141 ha). Ve své historii patřila ves nejprve do panství frýdlantského, později do panství libereckého, spravovaného z hradu Hamrštejna. Obě panství však byla od 13. století v držení rodu Biberštejnů. Po vymření frýdlantské větve Biberštejnů přešla obě panství jako odúmrť na krále a z jeho majetku je roku 1558 odkoupil císařský rada Bedřich z Redernu.

Redernům byl majetek konfiskován za účast ve stavovském odboji v letech 1619–1620 a roku 1622 získal obě panství Albrecht z Valdštejna. Po jeho smrti přešlo Frýdlantsko i Liberecko do majetku Matyáše Gallase. Po smrti posledního z Gallasů, zdědil statky jeho synovec Kristián Filip Clam. Rod Clam-Gallasů držel obě panství až do roku 1945.

Po roce 1945 bylo místní německé obyvatelstvo vysídleno a do vsi se nastěhovali noví obyvatelé z Čech a ze Slovenska.

Mezi roky 2016 a 2017 probíhá v severozápadních částech obce, v lokalitě zvané Amerika, výstavba 25 rodinných domků, jež jsou zčásti zapuštěné do okolního terénu. K navrženému projektu se ale mezi architekty objevují i záporná stanoviska.[2]

Části obce[editovat | editovat zdroj]

Zajímavosti a pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Barokní kostel sv. Mikuláše nahradil původní redernský kostelík z roku 1570. Základní kámen dnešní stavby byl položen 3. 6. 1739. Kostelní věž byla do současné podoby vyzvednuta roku 1774.
  • Starý kamenný sloup u silnice na jihu obce označuje hranici mezi bývalým frýdlantským a libereckým panstvím.
  • v klasicistním domě číslo popisné 70 býval zájezdní hostinec[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích k 1.1.2017. Praha. 28. dubna 2017. Dostupné online. [cit. 2017-05-04]
  2. PLUHAŘ, Adam. ‚Podzemní‘ vesnička u Liberce budí rozpaky. Je to satelit, tvrdí architekti. iDNES.cz [online]. 2016-08-18 [cit. 2016-08-20]. Dostupné online. 
  3. FREIWILLIG, Petr. Technické stavby Frýdlantska. Liberec: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Liberci, 2011. 127 s. ISBN 978-80-904852-2-8. Kapitola Dopravní cesty a objekty, s. 18. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]