Hrádek nad Nisou

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Hrádek nad Nisou

Horní náměstí po rekonstrukci z roku 2010
Znak obce Hrádek nad NisouVlajka obce Hrádek nad Nisou
znakvlajka
Lokalita
Status město
LAU (obec) CZ0513 564095
Kraj (NUTS 3) Liberecký (CZ051)
Okres (LAU 1) Liberec (CZ0513)
Obec s rozšířenou působností Liberec
Pověřená obec Hrádek nad Nisou
Historická země Čechy
Katastrální výměra 48,54 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 7 645 (2017)[1] (e)
Nadmořská výška 255 m n. m.
PSČ 463 34
Zákl. sídelní jednotky 7
Části obce 9
Katastrální území 7
Adresa městského úřadu Městský úřad Hrádek nad Nisou
Horní náměstí 73
463 34 Hrádek n.N.
Starosta Josef Horinka
Oficiální web: www.hradek.cz
Email: mestohradek@muhradek.cz
Hrádek nad Nisou
Hrádek nad Nisou
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hrádek nad Nisou (německy Grottau, polsky Gródek nad Nysą) je město v severních Čechách, v okrese Liberec, v Libereckém kraji. Žije zde přibližně 7 600[1] obyvatel. Leží v Žitavské pánvi na okraji Lužických hor, asi 20 km severozápadně od Liberce a 6 km jihovýchodně od Žitavy blízko českoněmeckopolského trojmezí. Protéká jím Lužická Nisa. Nedaleko města je zatopený lignitový důl Kristýna, který dnes slouží jako rekreační areál.

Město je členem mikroregionu Hrádecko-Chrastavsko a udržuje těsné kulturní vztahy s německým městem Žitava a polským městem Bogatynia. Hrádek nad Nisou má přibližně 7 tisíc obyvatel. Jsou v něm čtyři mateřské a čtyři základní školy.

Historické jádro města je od roku 2003 městskou památkovou zónou.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Traduje se, aniž by pro to existoval písemný či archeologický důkaz, že již v 10. století vybudovali v údolí Lužické Nisy slovanští obyvatelé z kmene Milčanů nevelkou osadu s názvem Gród (hrad). Postupně však v oblasti převládlo obyvatelstvo německé národnosti, pozvané sem králem Přemyslem Otakarem II. Nejstarší písemná zmínka o Hrádku, zvaného tehdy Gra(d) pochází z roku 1287 a je dnes uložena v Národním archivu v Praze ve formulářové sbírce pražského biskupa Tobiáše z Bechyně.[2] Hrádecko bylo původně součástí tzv. župy Záhvozdí (Zagost), od 12. století bylo částí Českého království a procházela jím důležitá obchodní stezka z PrahyBaltskému moři. Od 13. století patřil pod panství Grabštejn, v jehož držení se vystřídaly rody pánů z Donína, Mehlů ze Střelic, Hoffmannů z Grünbühelu, z Čirnhausu, Valdštejna, Nostic, Trauttmansdorffu, Gallasů a Clam-Gallasů. Ve 14. století si ve městě pánové z Donína postavili hrad, na jehož místě byla v 18. století zřízena textilní manufaktura.[3] Město vypálili husité a bylo poničeno pruskými vojsky roku 1866. Dočkalo se ale i přízně ze strany své vrchnosti. V roce 1581 Jiří Mehl ze Střelic vymohl městu u císaře právo trhu, konaného každý pátek, a to ke škodě sousední královské Žitavy, do jejíhož mílového práva Hrádek náležel.[4] V roce 1655 městečku zase Adam Matyáš, hrabě Trauttmansdorff odpustil měšťanům robotu výměnou za plat 60 zl. ročně.[5] V letech 1764 a 1779 Hrádek navštívil císař Josef II. a v roce 1938 říšský maršál Hermann Göring. Město bylo na začátku 20. století převážně německé, česká škola zde vznikla až roku 1925. Za druhé světové války pracovali ve zdejším zbrojním závodě Spreewerke stovky zahraničních dělníků na nucených pracích. Po skončení války bylo německé obyvatelstvo vysídleno.

Členění města[editovat | editovat zdroj]

  • Dolní Sedlo (Spittelgrund) bývalo majetkem žitavského špitálu, v jeho okolí jsou pískovcové skály a nacházejí se zde zkameněliny.
  • Dolní Suchá (Nieder Berzdorf) je v záznamu z roku 1562 nazývána Dolleyssy Bertelsdorf. V obci bylo na přelomu 19. a 20. století 122 domů s 800 obyvateli a velká textilní továrna Limburger.
  • Donín (Dönis) byla původně samostatná obec založená údajně drážďanskými osadníky ve 13. století. Součástí Hrádku se stal po druhé světové válce. Historickou památkou je sousoší „Pieta“.
  • Horní Sedlo (Paß) je nejvýše položenou obcí Hrádecka, připomínanou od r. 1628. Místní obyvatelé se živili jako dřevorubci a domácí tkalci, docházelo zde k přepadání pocestných a úkryt zde nacházeli pašeráci. Obec patřívala do okresu Jablonné v Podještědí a ve 30. letech 20. století zde bylo postaveno pásmo železobetonových bunkrů na obranu republiky.
  • Hrádek nad Nisou (Grottau)
  • Loučná (Görsdorf) byla založena saskými přistěhovalci snad již ve 13. století. V 19. století vzniklo v obci několik textilních továren (například Leitenberger), ale také cihelna, slévárna a také chemická a strojírenská továrna.
  • Oldřichov na Hranicích (Böhmisch Ullersdorf) je rozdělenou obcí jejíž jedna část leží na polském území, kde se jmenuje Kopaczów. První zmínka o vsi je z roku 1287.[2]
  • Uhelná (Kohlige) byla založena poč. 18. století neznámým uhlířem.
  • Václavice (Wetzwalde) jsou poprvé zmíněny roku 1326. Nedaleko vsi jsou pískové lomy a býval zde i důl na markazit. Bylo zde založeno jedno z prvních JZD v celé republice.

Hospodářství[editovat | editovat zdroj]

V okolí města byly v 19. století otevřeny doly na těžbu lignitu. V 19. a 20. století se stalo významným střediskem textilního a strojírenského průmyslu. Působila tady např. zbrojovka Walther. Dnes zde jsou následující podniky:

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Roku 1859 byl zahájen provoz na železniční trati z Liberce přes Hrádek nad Nisou do německé Žitavy a dále do Lobavy. Trať 089, jak je značena v jízdním řádě, dnes vede v úseku Liberec - Hrádek nad Nisou - Žitava - Varnsdorf, zde se trať dělí na větve do Rybniště a německého Seifhennersdorfu. V Hrádku se nachází nádraží, na němž staví osobní vlaky z Liberce do Rybniště, resp. Seifhennersdorfu, které na základě vítězství ve výběrovém řízení provozuje německý dopravce Vogtlandbahn.[6] V Hrádku mají zastávku i spěšné vlaky z Liberce do Drážďan.

Město leží v integrovaném dopravním systému Libereckého kraje IDOL. Obcí prochází silnice I/35.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Hrádku nad Nisou.
  • Kostel sv. Bartoloměje – poprvé zmiňován roku 1287,[2] v roce 1586 byl renesančně přestavěn. Jeho dnešní podoba je z roku 1764.
  • Chrám Pokoje – postaven v letech 19001901novogotickém stylu jako kostel luteránský. Dnes patří církvi československé husitské.
  • Rekreační areál Kristýna – vznikl zatopením lignitového dolu v 70. letech 20. století. Nabízí ubytování, podmínky k provozování vodních sportů a rybaření[7]
  • Celní kámen – z 19. století, připomínkou rakousko-německého ujednání o clech. Nachází se v prostorách celnice v Žitavské ulici.
  • Rybářský kamen – z roku 1565, stával u hraničního Bílého potoka a rozhraničoval rybářské revíry. Dnes je umístěn v Tovární ulici.
  • Trojmezí – místo setkání české, německé a polské hranice při ústí Oldřichovského potoka do Lužické Nisy.
  • Popova skála – 565 m vysoký vrch s vyhlídkou v Lužických horách.
  • Horní skály (Obrvégry) – skupina skal nedaleko Horního sedla s mnoha horolezeckými terény.
  • Od 8. října 2006 je v obci v provozu největší sluneční elektrárna v Česku (do 30.1.2007, kdy byla spuštěna elektrárna v Bušanovicích na Prachaticku) využívající fotovoltaické články s maximálním výkonem 61 kW. Panely jsou umístěny na střeše Základní školy T. G. Masaryka.
  • Hrad Grabštejn – významný hrad tvoří dominantu celého Hrádecka. Původně raně gotický hrad, renesančně přestavěn (unikátní kaple sv. Barbory). Ve 20. století poničen a téměř zapomenut, dnes nákladně restaurován.

Rodáci[editovat | editovat zdroj]

  • Eduard Winter (1896—1982), německý historik filosofie a náboženství

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích k 1.1.2017. Praha. 28. dubna 2017. Dostupné online. [cit. 2017-05-04]
  2. a b c PROCHNO, Joachim (ed), Regesten zur Geschichte der Stadt und des Landes Zittau 1234–1437, Neues lausitzisches Magazin 113, 1937, s.79–198, zde č. 44, s. 101; Regesta Diplomatica nec non epistolaria Bohemiae ez Moraviae II, Praha, 1882, č. 2537, s. 1091, (bez uvedení data), dostupné on-line pod: http://147.231.53.91/src/index.php?s=v&cat=8&bookid=132&page=1100
  3. ANDĚL, Rudolf, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku: Severní Čechy. Svazek III. Praha : Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Hrádek nad Nisou – hrad, s. 155.  
  4. SEELIGER, Ernst Arwil. Geschichte des Reichenberger Bezirkes bis zum Ausbruch des Dreißigjährigen Krieges, Heimatkunde des Bezirkes Reichenberg in Böhmen III/1. 1. vyd. Reichenberg : [s.n.], 1936. S. 65.  
  5. MLADENOVÁ, Miluše. Město Hrádek nad Nisou (1581–1945) Archivní inventář. nevydáno, interní tiskovina. vyd. Liberec : SOkA Liberec, 1964. S. 18.  
  6. http://dopravni.net/zeleznice/1992/vogtlandbahn-vyrazi-od-grafikonu-2010-na-trat-liberec-%E2%80%93-rybnisteseifhennersdorf/
  7. http://www.hradek.cz/kristyna/

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ottův slovník naučný, heslo Hrádek u Liberce. Sv. 11, str. 743
  • VYDRA, František, a kol. Hrádecko–Chrastavsko na starých pohlednicích. Hostivice : Baron, 2005. ISBN 80-86914-04-6.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]