Kunratice (okres Liberec)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Kunratice

Kostel Všech svatých
Znak obce KunraticeVlajka obce Kunratice
znakvlajka
Lokalita
Status obec
LAU (obec) CZ0513 530433
Kraj (NUTS 3) Liberecký (CZ051)
Okres (LAU 1) Liberec (CZ0513)
Obec s rozšířenou působností a pověřená obec Frýdlant
Historická země Čechy
Katastrální území Kunratice u Frýdlantu
Katastrální výměra 12,42 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 369 (2017)[1] (e)
Nadmořská výška 285 m n. m.
PSČ 464 01
Zákl. sídelní jednotky 1
Části obce 1
Katastrální území 1
Adresa obecního úřadu Obecní úřad Kunratice
Kunratice 158
464 01 Frýdlant
Starosta Milan Götz
Oficiální web: www.obeckunratice.cz
Email: obec.kunratice@seznam.cz
Kunratice
Red pog.svg
Kunratice
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Tento článek je o obci západně od Frýdlantu. O části města Liberec pojednává článek Kunratice (Liberec).

Kunratice (německy Kunnersdorf) je vesnice na severu Česka, v okrese Liberec, v Libereckém kraji. Leží ve Frýdlantském výběžku asi 3,5 km západně od města Frýdlantu na silnici nedaleko hraničního přechodu do Bogatynie. Obec má zhruba 400 obyvatel, je v ní mateřská a základní škola.

Pojmenování[editovat | editovat zdroj]

Jméno obce přecházelo od Konradisdorff (zaznamenané k roku 1381), přes Kunradstorf (1409), Kunersdorff (1448), Konersdorff (1463), Khuuerßdorff (1654), Kunersdorf (1790), až po Kunnersdorf (1834).[2] Současné pojmenování (Kunratice) má obec od roku 1946, kdy bylo změněno na základě vyhlášky tehdejšího československého ministra vnitra Václava Noska.

Historie[editovat | editovat zdroj]

14. –18. století[editovat | editovat zdroj]

Otisk barevné mapy zachycující oblast Kunratic
Kunratice na mapách třetího vojenského mapování

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1377 v souvislosti s plebánem Nikolasem sloužícím v místním kostele,[3] což z Kunratic dělá jednu z nejstarších obcí na celém Frýdlantsku.[4] Jiné zdroje umisťují první zmínku do roku 1370 s tím, že o šest let později (1376) již zde měl být doložen farní kostel.[5] K roku 1381 je ves spolu se zdejším kostelem zanesena v urbáři Frýdlantského panství a z tohoto období pocházejí i místní archeologické nálezy.[6]

Obec byla zakládána v období německé kolonizace na frýdlantském panství podél toku řeky Smědé a měla podobu údolní lánové vesnice. Těmito místy totiž procházela využívaná obchodní stezka do Žitavy.[5] Kolem ní a zdejšího potoka se nepravidelně budovaly jednotlivé kunratické domy.[7] Poloha osady u stezky ovlivňovala život v samotné obci. Během válek patřily Kunratice ke snadno zranitelným místům, avšak v mírových dobách obec z obchodní stezky profitovala.[5] Během 16. století zde navíc byla založena vlastní škola.[8]

Od roku 1423 existuje v Kunraticích dvůr, jehož pozůstatky jsou stále patrné v panských domech u kostela.[3] Období třicetileté války (1618–1648)[9] a po ní následující rekatolizace měly za následek pokles počtu obyvatel obce. Mezi roky 1653 a 1654, kdy se v Kunraticích nacházelo 44 domů, bylo obsazeno jen devět z nich.[5] Většina obyvatel z uprázdněných objektů odešla do blízké Lužice, především do Bogatynie, kde mohli i nadále praktikovat svoji protestantskou víru.[3] Ti, co zůstali nebo se případně vrátili, pak následně v letech 1679 až 1680 podporovali řasnického kováře Andrease Stelziga, jenž stál v čele odporu proti nevolnictví na Frýdlantsku.[8] Když bylo povstání potlačeno, musel zdejší rychtář uhradit vrchnosti pokutu ve výši 50 zlatých.[10] V té době měla obec zemědělský charakter a během 18. století narůstal i počet jejích obyvatel, až dosáhl stavů před třicetiletou válkou.[5] Roku 1724 zachvátil obec požár, který si za svou oběť vzal i školní budovu. proto musela být v obci postavena nová.[8] V roce 1775 se Kunratičtí připojili k další rebelii vůči vrchnosti a v závěru července toho roku vytáhli spolu s dalšími nespokojenci z jiných obcí Frýdlantska za vrchností na frýdlantský zámek. Nepokoje muselo potlačit vojsko, ale roku 1781 císař Josef II. svým patentem všechny poddané nevolnictví zbavil.[8]

19. století[editovat | editovat zdroj]

Počátkem 19. století se poblíž Kunratic objevila vojska napoleonovy armády. Večer dne 17. srpna 1813 vstoupil na české území polský oddíl čítající 40 tisíc vojáků pod vedením maršála Józefa Antonia Poniatowského, kteří bojovali na straně napoleonovy armády. Na několika místech severních Čech, z nichž jedno se nacházelo východně od Kunratic, se nájezdníci utkali s obránci z rakouské armády, kterou tvořila jezdecká divize pod vedením generála Ferdinanda z Bubna a Litic spolu se 2. lehkou jezdeckou divizí vedenou generálmajorem Adamem Albertem Neippergem. Rakušanům se povedlo napoleonovu armádu přemoci.[11] Na paměť této šarvátky byl pak při jejím stoletém výročí odhalen při silnici z Frýdlantu do Kunratic pomník.[12]

Černobílá pohlednice s rozmístěnými deseti snímky objektů z Kunratic.
Kunratice na přelomu 19. a 20. století

Během 19. století byla obec pod názvem Kunnersdorf součástí okresu Frýdlant.[13] Ke konci tohoto století již ovšem její dosud užívaná školní budova nedostačovala, a proto byla roku 1872 postavena budova nová.[8] Roku 1880 navíc Carl Christian Leubner založil v Kunraticích továrnu, v níž se lisovalo ovoce a ovocné víno. Postupem let se zde též vyráběly džemy a marmelády, které společnost exportovala jak na domácí trh v Rakousku-Uhersku, tak také do zahraničí (Francie).[14] O dva roky po Leubnerovi (1882) založil svou cihelnu a šamotku dosavadní sedlák Franz Simon. Průmyslový objekt měl tři tovární komíny a roční produkce dosahovala dva miliony cihel, vedle kterých dále vyráběl střešní tašky, drenážní roury či šamotové výrobky.[15] Roku 1903 Simon svůj podnik prodal Ignazi Klingerovi, textilnímu průmyslníkovi z Nového Města pod Smrkem,[15] ale cihelnu i nadále vedli Simonovi synové, a to až do roku 1911, kdy musela být pro nedostatek kvalitního vstupního materiálu uzavřena.[16]

20. a 21. století[editovat | editovat zdroj]

Dne 25. srpna 1900 byl zahájen provoz na úzkorozchodné železniční trati z Frýdlantu do Heřmanic, kterou vybudovaly Frýdlantské okresní dráhy.[17] U Kunratic také došlo k železničnímu neštěstí, když 24. ledna 1907 vlak vykolejil a několik jeho vozů spadlo ze železničního náspu.[18] V té době, na přelomu 19. a 20. století, kulminoval počet kunratických obyvatel. Od té doby až do 21. století postupně klesá.[5]

Na základě Mnichovské dohody z noci z 29. na 30. září 1938 připadlo zdejší území Nacistickému Německu. Po druhé světové válce došlo vlivem odsunu německého obyvatelstva k nejmarkantnějšímu poklesu obyvatelstva v obci, kdy zde roku 1930 žilo 642 obyvatel, ale o dvacet let později (1950) jejich počet klesl na 416.[5] Po válce také skončila výroba v Leubnerově továrně na džemy a marmelády a její prostory využívalo Jednotné zemědělské družstvo (JZD).[14] V té době navíc z pomníku upomínajícího na šarvátku u Tongrundu, který byl odhalen roku 1913, zmizela pamětní deska včetně kříže v dubovém věnci.[12]

Kamenný pomník ve tvaru komolého jehlanu osazený v prostoru vysypaném bílými kamínky. Kolem se rozkládá trávník. V přední části pomníku je zavěšena umělá (jakoby bronzová) deska s nápisem). V pozadí za pomníkem je patrná informační tabule.
Pomník šarvátky u Tongrundu (2016)

K 1. červenci 1960 zanikl okres Frýdlant,[19] mezi jehož součásti do té doby patřily i Kunratice, a ty se nově staly obcí okresu Liberec.[13] V roce 1976 skončil provoz na úzkorozchodné železniční trati z Frýdlantu do Heřmanic.[20] Dne 1. července 1980 se Kunratice staly součástí města Frýdlantu a zůstaly jí až do konce roku 1992. Od 1. ledna 1993 jsou opět samostatnou obcí.[13] Na začátku srpna roku 2010 postihly obec povodně.[21] Místní se ze záplav vzpamatovali a počínaje rokem 2013 se v obci pořádá soutěž JamParáda, v níž mezi sebou jednotliví účastníci soupeří ve snaze o uvaření co možná nejchutnější zavařeninu.[22] U příležitosti dvoustého výročí šarvátky u Tongrundu a stého výročí odhalení pomníku této události, který mezi tím po druhé světové válce zpustl, opravili místní a roku 2013 opětovně odhalili poničený pomník upomínající na tento konflikt.[12] Během podzimu 2015 představila obec bílou vlajku, na níž jsou červeno-modro-žlutě vyobrazeny dva dětské dudlíky a nad nimi nápis „Narození miminka“. Vyvěšením praporu na budovu obecního úřadu místní oslavují zdejší právě narozené děcko. Vlajka tak představuje protipól vůči černému praporu oznamujícímu úmrtí.[23]

Přírodní poměry[editovat | editovat zdroj]

Obec patřila do okresu Frýdlant.[24] Po jeho zrušení roku 1960 přešla do okresu Liberec,[25] v jehož rámci je od roku 2000 součástí Libereckého kraje.[26] Od krajského, a současně okresního města, jsou Kunratice vzdáleny 17 kilometrů vzdušnou čarou severozápadním směrem. Vůči Frýdlantu leží ve vzdálenosti 4 kilometrů západním směrem. Celé území obce je součástí jednoho katastrálního území pojmenovaného „Kunratice u Frýdlantu“ a leží také v jedné základní sídelní jednotce „Kunratice“.[27] Zdejší katastrální území má rozlohu 12,42 kilometru čtverečního a z 37 % jej tvoří lesní půda, dalších 36 % představuje orná půda a trvalé travní porosty jsou zastoupeny na 18 % plochy. Zbytek připadá na vodní plochy (1 %), zahrady (1 %), zastavěná plochy a nádvoří (1 %) a ostatní plochy (6 %).[28]

Asfaltová silnice vedoucí hraničním přechodem majícím podobu přízemních staveb s vodorovnou střechou zakrývající vozovku.
Někdejší silniční hraniční přechod

Součástí hranice katastrálního území je silniční hraniční přechod na silnici do polské Bogatynie. Ve směru chodu hodinových ručiček je odtud dále katastrální území vymezováno státní česko-polskou hranicí, přičemž ze západu obchází Pískový vrch (345 m n. m.) a po východní straně Buczek (325 m n. m.) a Świniec (378 m n. m.). Za ním státní hranici opustí a pokračuje přímo směrem na obec Víska. Překročí železniční trať z Frýdlantu do Černous a Zawidówa a následně se před řekou Smědou stočí k jihovýchodu a pokračuje po vodním toku. Prochází přes Hartu a sleduje tok řeky až k Frýdlantu. Na jeho západní straně říční tok opouští a stáčí se k jihozápadu. Přechází přes silnici III/03511 i těleso někdejší úzkorozchodné železniční tratě. Severně od Hájku (426 m n. m.) a Ptačího vrchu (406 m n. m.) pokračuje východním směrem po nepojmenované vodoteči a následně po polní cestě až dosáhne komunikace III/03514. Tu dále sleduje a když se pod Vraním vrchem (373 m n. m.) začne silnice stáčet k severu, pokračuje hranice katastrálního území severovýchodním směrem přes Pašeráckou naučnou stezku až ke státní hranici, kterou dále sleduje až ke zmíněnému hraničnímu přechodu na silnici do Bogatynie.[29] Ve směru chodu hodinových ručiček tak se zdejším katastrálním územím postupně sousedí území Višňová, Frýdlant, Dětřichov a Heřmanice.[30]

Geologická stavba, reliéf a půdy[editovat | editovat zdroj]

Území z geologického hlediska tvoří součást Českého masivu, a řadí se proto mezi nejstarší části na evropském kontinentu. Největší část katastru je tvořena jíly a varvy kvartérního stáří. Kopce severozápadně a jihovýchodně od Kunratic jsou z bazaltoidů třetihorního stáří. Podél řeky Smědé se rozkládají plochy tvořené granity a metagranity. Zbylé plochy jsou především sedimenty čtvrtohorního stáří a obsahují písek, hlíny a kamenní.[31]

Z geomorfologického pohledu je území obce prvkem provincie Česká vysočina a v ní součástí Krkonošsko-jesenické soustavy, ve které tvoří jednu z jejích osmi částí Krkonošské oblasti. V rámci této oblasti spadají Kunratice do geomorfologického okrsku nazvaného Raspenavská pahorkatina.[32] Nejvyšším vrcholem je nepojmenovaný kopec ležící jižně od obce, který má nadmořskou výšku 382 metrů. K dalším vrcholům se řadí Pískový vrch (345 m n. m.), Kunratický vrch (332 m n. m.), Pahorek (329 m n. m.), Suchý vrch (326 m n. m.) a Liščí vrch (292 m n. m.).[29]

Pedologicky tvoří největší část území katastru pseudogleje (52 %), následované regozeměmi (20 %) a kambizeměmi (14 %). Vyskytují se tu také ještě luvizemě (8 %) a místy gleje (2 %) s fluvizeměmi (2 %). Zbytek jsou silné svažité půdy spolu s rankery a litozeměmi.[33]

Vodstvo a podnebí[editovat | editovat zdroj]

Vodní tok vinoucí se mezi listnatými stromy a keři.
Řeka Smědá

Po severní straně katastrálního území teče řeka Smědá, na které se nachází zákruta zvaná Harta. Východně od obce teče Zaječí potok, jenž tvoří jeden z levostranných přítoků Smědé. Dalším je Kunratický potok pramenící v severovýchodních partiích obce a mající na svém toku levostranně se vlévající nepojmenované vodoteče procházející celou obcí.[29]

Celé území se podle klimatického rozdělení republiky zpracovaného profesorem Evženem Quittem řadí do skupiny označené „MT9“.[34] V ní se během roku vyskytuje 140 až 160 dní, během nichž teplota dosahuje minimálně 10 °C, naopak 110 až 130 dní je mrazových. Během ledna se průměrná teplota pohybuje mezi -3 a -4 °C. V dubnu se nejčastěji vyskytuje v rozmezí 6 až 7 °C a v měsíci červenci 17 až 18 °C. Říjnové průměrné teploty obvykle dosahují 7 nebo 8 °C. Během roku se vyskytne 100 až 120 dní, během nichž je celkový úhrn srážek roven nebo vyšší než 1 milimetr na metr čtvereční plochy. Počet dnů se sněhovou pokrývkou se pohybuje mezi 60 a 80 za rok.[35]

Flora a fauna[editovat | editovat zdroj]

Ochrana životního prostředí[editovat | editovat zdroj]

Na území obce se nenachází žádné velkoplošné chráněné území. Uvnitř Kunratic, jihozápadně od kostela Všech svatých na hraně menšího terénního valu roste památný liliovník tulipánokvětý (Liriodendron tulipifera), jenž je nazýván Kunratický liliovník. Jeho výška dosahuje 17 metrů a obvod kmene činí 293 centimetrů. Chráněn je od 21. prosince 2006 na základě rozhodnutí městského úřadu ve Frýdlantě.[36]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Struktura[editovat | editovat zdroj]

V obci žilo k roku 2017 úhrnem 369 lidí, z nichž bylo 207 mužů a žen asi o padesát méně (162). Průměrný věk zdejších obyvatel dosahoval v tomto období přibližně 42 let.[37] V průběhu let počet obyvatel Kunratic stoupal až do začátku 20. století. Pak nastal úbytek, který pokračoval do poloviny tohoto století. Následně sice počet obyvatel během padesátých let 20. století vzrostl, ale následoval ho opět pokles, jenž trvá až do počátku 21. století.[38]

Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001
Počet obyvatel 741 773 790 833 804 712 642 416 503 446 420 390 387
změna oproti předchozímu   +32 +17 +43 -29 -92 -70 -226 +87 -57 -26 -30 -3
Počet domů 113 131 135 140 142 143 146 143 101 98 99 98 113
změna oproti předchozímu   +18 +4 +5 +2 +1 +3 -3 -42 -3 +1 -1 +15

Náboženský život[editovat | editovat zdroj]

Přímo v Kunraticích sice stojí kostel Všech svatých, ale obec patří pod správu frýdlantského děkanství římskokatolické církve, v jehož čele stojí k roku 2017 Vít Audy.[39] Děkanství je součástí Libereckého vikariátu Litoměřické diecézeČeské provincii. Nejbližší sbor Církve Českobratrské evangelické (ČCE) se nachází v Novém Městě pod Smrkem a náboženská obec Církve československé husitské (CČSH) ve Frýdlantě.[40] Při sčítání obyvatelstva provedeném roku 2011 se 3 % zdejších obyvatel přihlásily k římskokatolické církvi a jedna žena k pravoslavným. Úhrnem 42 % obyvatel se označilo bez náboženské víry a zbylá část kunratických, tedy téměř jejich jedna polovina, se odmítla vyjádřit.[41]

Obecní správa a politika[editovat | editovat zdroj]

Náves v kunraticích. V pozadí domy, v centru přízemní kulturní dům, za ním patrná věž kostela.
Místní náves, v boční ulici vpravo je budova obecního úřadu

Místní části, členství ve sdruženích[editovat | editovat zdroj]

Kunratice jsou tvořeny jednou základní sídelní jednotkou. Obcí s pověřeným obecním úřadem i s rozšířenou působností je pro Kunratice město Frýdlant. Obec je jedním ze členů Euroregionu Nisa, mikroregionu Frýdlantsko a místní akční skupiny Frýdlantsko.[42]

Zastupitelstvo a starosta[editovat | editovat zdroj]

Obec má devítičlenné zastupitelstvo,[43] v jehož čele stojí starosta, kterým k roku 2017 je Milan Götz.[42] Ze starostova volebního uskupení pojmenovaného „Hasiči Kunratice“ se do zastupitelstva při komunálních volbách v roce 2014 dostalo celkem šest členů. Zbylí tři jsou z kandidátní listiny nazvané „TJ Sokol Kunratice“.[43]

V prvních obecních volbách po opětovném získání samostatnosti Kunratic na Frýdlantu, se voleb účastnily dvě uskupení sdružující nezávislé kandidáty. Z jednoho voliči vybrali pět zástupců, ze druhého čtyři.[44] Obdobná situace se opakovala o čtyři roky později při volbách v roce 1998, kdy si opět voliči vybírali mezi nabídkami dvou sdružení nezávislých kandidátů. Tehdy z jednoho uskupení zvolili šest zástupců a ze druhého tři.[45] O další čtyři roky později (2002) se o hlasy voličů znovu ucházela dvě sdružení nezávislých kandidátů. Jedno tvořili členové místních dobrovolných hasičů, ze kterých nakonec voliči vybrali pět zastupitelů, a druhé sympatizanti místního Sokola, z nichž byli zvoleni čtyři zástupci.[46] Roku 2006 kandidovala stejně pojmenovaná uskupení, ale tentokrát se do zastupitelstva dostalo pět osob z kandidátky Sokola a čtyři od dobrovolných hasičů.[47] Při komunálních volbách v roce 2010 vybírali voliči ze tří kandidátek a zvoleni byli čtyři zástupci kandidátky „Hasiči Kunratice“, tři „TJ Sokol Kunratice“ a dva „Za prosperitu obce“.[48]

Znak a vlajka[editovat | editovat zdroj]

Z rukou Miloslava Vlčka (ČSSD), předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, převzali zástupci obce na základě rozhodnutí číslo 25 ze dne 9. října 2007 obecní znak a vlajku. Znak má zlatě a modře polcený štít, na kterém se nachází červeně zbarvený, doprava prohnutý jelení paroh – korál, jenž je v modrém poli provázán s červeně a zlatě polceným srdcem. To je shora probodnuté stříbrným mečem s jílcem zlaté barvy.[49]

List vlajky je tvořen dvěma svislými pruhy ve žluté a modré barvě. Ve středu vlajky se nachází směrem k žerdi prohnutý červeně zbarvený jelení paroh – korál, který je v modrém poli provázen červeno-žlutě polceným srdcem, jež je ve směru od shora dolů probodnuto bílým mečem majícím žlutý jílec. Poměr šířky ku délce vlajky činí 2 : 3.[49] Jelení paroh ve znaku a na vlajce odkazuje k rodovému erbu Biebersteinů, jimž zdejší území kdysi patřilo.[50]

Hospodářství a doprava[editovat | editovat zdroj]

Hospodářství[editovat | editovat zdroj]

Zdejší obyvatelstvo pracovalo především v zemědělství. V obci ale působila i cihelna a své výrobky tu produkovala výrobna cihelného zboží Franze Simmona.[51] Počínaje rokem 1880 existovala v Kunraticích továrna, v níž se vyráběly ovocné džemy a šťávy.[52] Založil ji Carl Christian Leubner jako lisovnu ovoce a ovocných vín. Podnikání se dařilo a v rozvoji pokračoval i Leubnerův syn Heinrich. Ten nechal postavit pět lisů na ovoce, které poháněly parní stroje, a při výrobě džemů začal používat vakuové kádě. Společnost, jež nesla název Leubners Sohn Erste Nordböhmische Obst und Beerenkelterrei, dosahovala takové významnosti, že když se plánovalo vybudování úzkorozchodné tratě z Frýdlantu do Heřmanic, vymohla si změnu jejího trasování, aby vedla kolem areálu závodu a podnik tak měl zabezpečený rychlý odbyt svých výrobků, které vyvážel jak na domácí trhy v celém Rakousku-Uhersku, tak také do zahraničí, do Paříže. Po druhé světové válce odešla část majitelů do Spojených států amerických a další členové rodiny byli v rámci odsunu přesídleni do Německa. Nevyužívanou továrnu posléze zabralo Jednotné zemědělské družstvo (JZD) a nevyužívaný objekt chátrá.[14] Na zašlou slávu továrny odkazuje soutěž JamParáda, v níž se účastníci poměřují ve výrobě co možná nejchutnějších marmelád a džemů.[53]

Po sametové revoluci se v obci rozvinulo soukromé podnikání. V provozu je například prodejna smíšeného zboží Ivy Richtrové či společnost Agrofanda podnikající v oblasti zemědělství.[54]

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Obcí v severojižním směru prochází silnice číslo III/0353. V jižních částech Kunratic ji křižuje silnice III/03511 spojující Frýdlant se státní hranicí a dále pokračující do polského města Bogatynia. Východně od Kunratic odbočuje z této komunikace silnice III/03512, která se v severních částech Kunratic, nedaleko autobusové zastávky „Kunratice, U mostu“, napojuje na silnici III/0353. Na území obce se nacházejí tři autobusové zastávky,[p 1] odkud jezdí spoje do Liberce, Chrastavy, Mníšku, Frýdlantu, Heřmanic či Višňové, ale také do polské Bogatynie.[56]

Přízemní bíle omítnutá budova. Před ní je dřevěný plaňkový plot. V popředí zimního snímku jsou opadané větve keřů a mladých stromků.
Někdejší kunratická výpravní budova

Jižně od Kunratic vedla od roku 1900 úzkorozchodná železniční trať spojující FrýdlantHeřmanicemi.[57] Přímo v Kunraticích se na ní nacházela železniční zastávka Kunratice u Frýdlantu.[58] Provoz na trati ovšem skončil roku 1976.[59] Nejbližší železniční zastávka se tak nachází na západním okraji města Frýdlant a je pojmenovaná Frýdlant v Čechách.[60]

Po východní straně Kunratic je vedena cyklistická trasa číslo 3039 spojující Hrádek nad Nisou s Višňovou.[61]

Školství, kultura a sport[editovat | editovat zdroj]

Školství[editovat | editovat zdroj]

Patrová zděná, světle omítnutá budova školy schovaná za třemi vzrostlými jehličnatými stromy mírně svoji výškou přesahujícími budovu samotnou
Objekt místní základní školy a školní družiny

Vyučování začalo v Kunraticích v 16. století. Když pak po bitvě na Bílé hoře (1622) a následné rekatolizaci odešel protestantský farář do emigrace, pokračovalo se od roku 1624 s vyučováním v jím uprázdněném domě.[8] Výuku navíc navštěvovaly i děti ze sousedního Dětřichova, a to až do roku 1720, než si Dětřichovičtí postavili školu vlastní.[62] Roku 1724 postihl Kunratice požár, při které shořela dosavadní školní budova. Musela být proto postavena nová, která sloužila až do roku 1872, kdy ji nahradil další – dvoutřídní – školní objekt.[8]

K roku 2017 je v obci mateřská škola s kapacitou 25 dětí a devítiletá základní škola pro nejvýše 30 žáků. Ředitelkou obou škol je Edita Balcarová.[63]

Kultura a sport[editovat | editovat zdroj]

Hasičská zbrojnice s dřevěnou věží vybudovanou vlevo.
Hasičská zbrojnice (2012)

V roce 1876 založili místní obyvatelé hasičský sbor. Od konce září 1945 má sbor k dispozici svou zbrojnici v centru obce. Vedle hasebních zásahů se členové sboru angažují i ve výstavbě budov v obci, například prodejny potravin (1979) či kabin pro sportovce na fotbalovém hřišti (1980), ale požádají i různé společenské akce. Když se v červenci 1948 konala slavnost k zavěšení nového zvonu do věže kostela Všech svatých, dovezli hasiči na svém voze zvon zakrytý státní vlajkou ke kostelu a po slavnosti provedli jeho zavěšení na příslušné místo.[64] Roku 2016 se hasiči spolu se svými kolegy z Frýdlantu, Dětřichova, Heřmanic a polského Pieńsku podpisem smlouvy zavázaly k užší vzájemné spolupráci při zásazích. K dispozici budou mít také česko-polský slovník.[65]

Během roku se v Kunraticích konají taneční zábavy, ale také pořady pro seniory či pro zájemce o astronomii.[66] V obci je činný astronomický kroužek, umožňující zájemcům za příhodného počasí pravidelné sledování oblohy dalekohledem.[67]

Zájemcům o sport je k dispozici fotbalový klub TJ Sokol Kunratice. V sezóně 2017/2018 nastupuje k utkáním výkonnostně nejnižší třetí třídě, ve které jsou začleněni do skupiny Sever.[68]

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Na území katastru obce jsou památkově chráněny čtyři objekty. Vedle kunratického kostela Všech svatých je to krucifix, venkovská usedlost a torzo kaple Panny Marie Bolestné.[69]

Kostel[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Kostel Všech svatých (Kunratice).
Zděná sakrální stavba, před níž je patrná hřbitovní zeď, vybudovaná z červených cihel
Kostel Všech svatých i se hřbitovní zdí

Sakrální stavba se nachází ve svahu nad silnicí ve středu Kunratic. Původně gotická stavba prošla v 18. století (snad roku 1785) barokní přestavbou. Následně ještě byla roku 1789 upravována. Jednolodní pozdně barokní kostel má obdélníkový půdorys doplněný čtvercovým presbytářem a čtvercově zkosenou sakristií umístěnou v jeho ose. Západní průčelí navíc obohacuje věž, která má po svých stranách polygonové schodištní přístavky. Fasáda kostela je členěna lizénami, vpadlými poli, dále obdélníkovým portálem spolu s obdélnými polokruhem zakončenými okny.[7]

Strop presbytáře i lodě obsahuje štuková barokně vyzdobená pole, triumfální oblouk má polokruhovou podobu. Pod věží a v sakristii je strop křížově sklenutý. V kostele se nachází tříramenná dřevěná kruchta podpíraná dřevěnými sloupy. Portálový hlavní oltář je barokní a pochází z období kolem roku 1710. Jeho výzdobu tvoří akantové a páskové prvky doplněné sochami svaté Barbory a svaté Kateřiny, spolu s obrazem z roku 1879, který namaloval Antonín Gareis. V interiéru se nachází také rokoková kazatelna z toku 1786, jež je vyzdobena reliéfem Krista – Dobrého pastýře a na její stříšce se nachází socha Mojžíše. Dveře obsahují kování z doby rokoka.[7]

Márnice

Kolem kostela se rozkládá hřbitov, jehož ohradní zeď obsahuje výklenky, v nichž se nacházela jednotlivá zastavení křížové cesty,[7] jež mají podobu bíle omítnutých výklenkových kapliček svrchu uzavřených trojúhelníkovými štíty. Do každého ze štítů je vytesáno římským číslem pořadí daného zastavení. V mělkých, půlkruhovitě zakončených výklencích, se pravděpodobně nacházela malovaná nebo terakotová vyobrazení jednotlivých výjevů, jež se ovšem nedochovala. Zeď kolem hřbitova má jednotlivá pole zbudované z cihel, které jsou z vnitřní strany většinou omítnuty. Vlastní pole zdi od sebe vzájemně oddělují hranolové pilíře vyzděné z režných červených cihel. Zakrytí pilířů je provedeno pískovcovou hlavicí. Vstup na hřbitov zajišťuje brána svařená z kovových trubek, která se nachází na východní straně areálu.[70] Při severní straně hřbitova byla ke konci 19. století z režného červeného zdiva vybudována márnice o čtvercovém půdoryse. Zakončená je křížovou sedlovou střechou pokrytou glazovanými pálenými taškami bobrovkami, jež v ploše vytvářejí geometrický vzor. Hřebenáče střechy zdobí vystupující křížky. V průniku obou hřebenů je osazen plechový sanktusník s jehlancovým zakončením. Na bocích objektu se nacházejí vysoká okna zakončená lomeným obloukem.[71]

Krucifix[editovat | editovat zdroj]

Před hřbitovem u kostela Všech svatých se nachází litinový kříž pocházející z roku 1830,[7] kdy ho nechal zbudovat Christopher Ritter.[72] Krucifix stojí na klasicistním podstavci majícím luisézní dekor.[7] Mezi kulturní památky byl zapsán 6. dubna 1966.[73]

Kaple Panny Marie Bolestné[editovat | editovat zdroj]

V polích východně od obce, v oblasti zvané Tongrund,[p 2] se nachází kaple Panny Marie Bolestné. Z kaple se dochovalo pouze torzo ohradní zdi, které je lemováno dvěma vzrostlými lipami. Sakrální stavba měla čtvercový půdorys a zakrývala ji sedlová střecha z vypálených tašek bobrovek. Boční stěny pokrývala hladká omítka, rozčleněná lizénovými poli a pilastry. Na jižní straně se nacházel vstup, jenž rámovalo kamenné ostění. Z kaple se dochovala západní a severní stěna. Z vnitřní strany lze na zdivu pozorovat části pilastrů spolu s náběhy klenby a jejími půlkruhovými výsečemi.[75] Uvnitř kaple stávala dřevěná socha Piety z období konce 18. století. V roce 2013 proběhla rekonstrukce objektu za pomoci finanční dotace Ministerstva kultury České republiky.[76]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Pojmenované „Marmeládka“, „Koupaliště“ a „U mostu“.[55]
  2. Výraz Tongrund pochází z němčiny a je složeninou ze slov ton, tedy hlína (například hrnčířská), a grund, nebo-li země či pozemek.[74]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích k 1.1.2017. Praha. 28. dubna 2017. Dostupné online. [cit. 2017-05-04]
  2. PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách: jejich vznik, původní význam a změny. 1. vyd. Praha : Česká akademie věd a umění, 1949. 2 (Ch–L) svazky (706 s.) Kapitola Kunratice, s. 447.  
  3. a b c ŘEHÁČEK, Marek. Frýdlantsko – Průvodce po krajině a jejích náladách. 1. vyd. Liberec : Kalendář Liberecka, 2009. 280 s. ISBN 978-80-87213-03-2. Kapitola Kunratice, s. 181. [Dále jen Řeháček]. 
  4. DAVID, Petr; SOUKUP, Vladimír. Velká turistická encyklopedie – Liberecký kraj. 1. vyd. Praha : Euromedia Group – Knižní klub, 2008. 316 s. ISBN 978-80-242-2326-1. Heslo Kunratice, s. 149.  
  5. a b c d e f g ŠTERNOVÁ, Petra, a kol. Soupis nemovitých památek v Libereckém kraji – okres Liberec. 1. vyd. Svazek A–Le. Liberec : Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Liberci, 2010. 274 s. ISBN 978-80-903934-2-4. Heslo Kunratice, s. 242.  
  6. KRACÍKOVÁ, Lucie; BELLING, Vojtěch. Středověká sakrální architektura na Frýdlantsku. 1. vyd. Praha : Unicornis, 2003. 127 s. (Vlastivědná knihovnička SPS; sv. 12). ISBN 80-86204-11-1. Kapitola Kunratice, s. 83.  
  7. a b c d e f POCHE, Emanuel, a kol. Umělecké památky Čech. 1. vyd. Svazek 2 (K–O). Praha : Academia, 1978. 578 s. Heslo Kunratice (Liberec, dříve Frýdlant), s. 180.  
  8. a b c d e f g ANDĚL, Rudolf. Kunratice. In ANDĚL, Rudolf, a kol. Frýdlantsko – Minulost a současnost kraje na úpatí Jizerských hor. Liberec : Nakladatelství 555, 2002. ISBN 80-86424-18-9. S. 204.
  9. WAGNER, Eduard. Třicetiletá válka 1618–1648. 1. vyd. Praha : Aventinum, 2006. 320 s. ISBN 80-86858-11-1.  
  10. GÖTZ, Milan. Historie obce [online]. Kunratice: Obec Kunratice, 2014-01-24, [cit. 2017-07-16]. Dostupné online.  
  11. ŠEBELKA, Jan. U Frýdlantu znovu odhalí napoleonský památník. Přesně po sto letech. iDNES.cz [online]. 2013-07-31 [cit. 2017-07-16]. Dostupné online.  
  12. a b c DANÍČKOVÁ, Blanka. Jako před 100 lety. Takový chtějí památník v Kunraticích. Deník [online]. 2013-03-17 [cit. 2017-07-16], kapitola Odhalení válečného památníku z dobového tisku. Dostupné online.  
  13. a b c RŮŽKOVÁ, Jiřina; ŠKRABAL, Josef, a kol. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. 1. vyd. Díl II. Praha : Český statistický úřad, 2006. 624 s. ISBN 80-250-1311-1. Heslo Kunratice, s. 260.  
  14. a b c PAVLÍČKOVÁ, Jana. Jamparáda 2015 začala. Deník [online]. 2015-04-22 [cit. 2017-07-16]. Dostupné online.  
  15. a b Řeháček, s. 182.
  16. Řeháček, s. 183.
  17. VINKLÁT, Pavel Déčko. Heřmanička pojede!. Krkonoše – Jizerské hory [online]. Rev. 2007-05-18 [cit. 2017-07-16]. Dostupné online. ISSN 1214-9381.  
  18. NEVRLÝ, Miloslav; VINKLÁT, Pavel Déčko. Album starých pohlednic – Frýdlantsko. Liberec : Knihy 555, 2009. 156 s. ISBN 978-80-86660-30-1. Kapitola Na dolním toku Smědé, s. 104. [Dále jen Nevrlý, Vinklát]. 
  19. KARPAŠOVÁ, Mária; KARPAŠ, Roman. Padesátá a šedesátá léta. In ANDĚL, Rudolf, a kol. Frýdlantsko – Minulost a současnost kraje na úpatí Jizerských hor. Liberec : Nakladatelství 555, 2002. ISBN 80-86424-18-9. S. 166–167.
  20. MIKULIČKA, Jan. Železniční romantika je mrtvá. Heřmanička dojezdila před čtyřiceti lety. iDNES.cz [online]. 2016-01-13 [cit. 2017-07-16]. Dostupné online.  
  21. Výročí povodní: Povodně 2010 v číslech. Deník [online]. 2012-08-07 [cit. 2017-07-16]. Dostupné online.  
  22. PAVLÍČKOVÁ, Jana. Největší marmeládová soutěž ve střední Evropě Jamparáda odstartovala. Deník [online]. 2016-05-03 [cit. 2016-05-04]. Dostupné online.  
  23. Obec Kunratice [online]. Kunratice: Obecní úřad, 2015-10-29, [cit. 2017-07-16]. Dostupné online.  
  24. RŮŽKOVÁ, Jiřina; ŠKRABAL, Josef, a kol. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. 1. vyd. Díl II. Praha : Český statistický úřad, 2006. 624 s. ISBN 80-250-1311-1. Heslo Kunratice, s. 260.  
  25. Zákon č. 36/1960 Sb., o územním členění státu. In: Sbírka zákonů. 9. 4. 1960, roč. 1960. Dostupné online. ISSN 0322-8037 § 7. Ve znění pozdějších předpisů. Dostupné na Portálu veřejné správy ČR.
  26. Ústavní zákon č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních samosprávných celků a o změně ústavního zákona České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky. In: Sbírka zákonů. 3. 12. 1997, roč. 1997. Dostupné online. ISSN 1211-1244 Čl. 1, odst. 7. Ve znění pozdějších předpisů. Dostupné na Portálu veřejné správy ČR.
  27. Veřejný dálkový přístup [online]. Praha: Český úřad zeměměřický a katastrální, [cit. 2017-07-02]. Kapitola Základní sídelní jednotka (ZSJ). Dostupné online.  
  28. Kunratice (okres Liberec) [online]. Praha: Český statistický úřad, [cit. 2017-07-02]. Dostupné online.  
  29. a b c Mapy.cz [online]. Praha: Seznam.cz, [cit. 2017-07-02]. Dostupné online.  
  30. Obce Libereckého kraje podle počtu obyvatel. Liberec : Krajský úřad Libereckého kraje, 2001. 1 s. Dostupné online.  
  31. BOKR, Pavel. Zjednodušená geologická mapa 1:50 000 [online]. Praha: Pavel Bokr, [cit. 2017-07-02]. Dostupné online.  
  32. DEMEK, Jaromír; MACKOVČIN, Peter; BALATKA, Břetislav, a kol. Hory a nížiny. 2. vyd. Brno : Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, 2006. 580 s. ISBN 80-86064-99-9. Kapitola Seznam geomorfologických jednotek, s. 27–37.  
  33. Statistická ročenka půdní služby [online]. Praha: Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy, Půdní služba, [cit. 2017-07-02]. Dostupné online.  
  34. QUITT, Evžen. Klimatické regiony České republiky [online]. Holovousy: Ovocnářské unie České republiky, [cit. 2017-07-02]. Dostupné online.  
  35. QUITT, Evžen. Klimatické regiony ČR (dle Quitt, 1971) [online]. Holovousy: Ovocnářské unie České republiky, [cit. 2017-07-02]. Dostupné online.  
  36. Kunratický liliovník [online]. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny, [cit. 2017-07-02]. Dostupné online.  
  37. Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2017. 1. vyd. Praha : Český statistický úřad, 2017. 108 s. Dostupné online. Kapitola Okres Liberec, s. 50.  
  38. RŮŽKOVÁ, Jiřina; ŠKRABAL, Josef, a kol. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. 1. vyd. Díl I. Praha : Český statistický úřad, 2006. 760 s. ISBN 80-250-1310-3. Heslo Kunratice, s. 440–441.  
  39. Frýdlant v Čechách [online]. Litoměřice: Biskupství litoměřické, [cit. 2017-07-07]. Kapitola Ustanovení ve farnosti. Dostupné online.  
  40. Kontakty [online]. Praha: Církev Československá husitská, [cit. 2017-07-07]. Dostupné online.  
  41. Kunratice (okres Liberec) – SLDB 2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, [cit. 2017-07-07]. Kapitola Obyvatelstvo podle náboženské víry. Dostupné online.  
  42. a b Regionální informační servis – Kunratice [online]. Praha: Ministerstvo pro místní rozvoj České republiky, [cit. 2017-07-16]. Dostupné online.  
  43. a b Volby do zastupitelstev obcí [online]. Praha: Český statistický úřad, [cit. 2017-07-16]. Dostupné online.  
  44. Volby do zastupitelstev obcí 18. 11. – 19. 11. 1994 [online]. Praha: Český statistický úřad, [cit. 2017-07-16]. Dostupné online.  
  45. Volby do zastupitelstev obcí [online]. Praha: Český statistický úřad, [cit. 2017-07-16]. Dostupné online.  
  46. Volby do zastupitelstev obcí [online]. Praha: Český statistický úřad, [cit. 2017-07-16]. Dostupné online.  
  47. Volby do zastupitelstev obcí [online]. Praha: Český statistický úřad, [cit. 2017-07-16]. Dostupné online.  
  48. Volby do zastupitelstev obcí [online]. Praha: Český statistický úřad, [cit. 2017-07-16]. Dostupné online.  
  49. a b Symboly – Kunratice [online]. Praha: Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2017-07-02]. Dostupné online.  
  50. KASÍK, Stanislav. Kunratice (o. Liberec) [online]. Heraldické terminologické konvence, 2012-12-16, [cit. 2017-07-02]. Dostupné online.  
  51. Nevrlý, Vinklát, s. 103.
  52. ŠVECOVÁ, Jana. Kdo bude králem marmelád? Soutěž vrcholí v sobotu. Deník [online]. 2016-11-03 [cit. 2017-01-22]. Dostupné online.  
  53. PODĚBRADSKÝ, Jiří. JamParáda v Kunraticích. Krkonoše – Jizerské hory [online]. 2016, rev. 2017-04-18 [cit. 2017-07-16]. Dostupné online. ISSN 1214-9381.  
  54. Výpis z obchodního rejstříku [online]. Praha: Ministerstvo spravedlnosti České republiky, [cit. 2017-07-16]. Dostupné online.  
  55. Vyhledání podle zastávek [online]. Brno: Chaps, [cit. 2016-07-18]. [LI Dostupné online].  
  56. Vyhledání podle měst a obcí [online]. Brno: Chaps, [cit. 2016-07-18]. Dostupné online.  
  57. ČADA, Luděk; JUST, Karel; KUNT, Miroslav; SEDLÁČEK, Radek. Úzkorozchodná místní dráha Frýdlant v Čechách – Heřmanice. 1. vyd. Litoměřice : Vydavatelství dopravní literatury Ing. L. Čada, 2000. 128 s. ISBN 80-902706-2-X. S. 13.  
  58. Popis tratě Frýdlant–Heřmanice [online]. Frýdlant: Spolek Frýdlantské okresní dráhy, 2009, [cit. 2013-04-14]. Kapitola Kunratice u Frýdlantu. Dostupné online.  
  59. MIKULIČKA, Jan. Železniční romantika je mrtvá. Heřmanička dojezdila před čtyřiceti lety. iDNES.cz [online]. 2016-01-13 [cit. 2016-07-18]. Dostupné online.  
  60. Frýdlant v Čechách [online]. Praha: České dráhy, [cit. 2016-07-18]. Dostupné online.  
  61. RAICH, Karel. Cyklotrasa číslo 3039 Hrádek nad Nisou – Višňová [online]. Cyklotrasy, [cit. 2016-07-18]. Dostupné online.  
  62. KARPAŠOVÁ, Mária; KARPAŠ, Roman. Dětřichov. In ANDĚL, Rudolf, a kol. Frýdlantsko – Minulost a současnost kraje na úpatí Jizerských hor. Liberec : Nakladatelství 555, 2002. ISBN 80-86424-18-9. S. 202.
  63. Základní škola a mateřská škola Kunratice, okres Liberec, příspěvková organizace [online]. Praha: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, [cit. 2017-07-16]. Dostupné online.  
  64. Historie sboru [online]. Kunratice: Sbor dobrovolných hasičů Kunratice, [cit. 2017-07-16]. Dostupné online.  
  65. MALÁ, Eva. Hasiči z Frýdlantska a spolupráce s polskými kolegy: Vznikne i česko-polský slovník [online]. Liberec: Český rozhlas, 2016-06-02, [cit. 2017-07-16]. Dostupné online.  
  66. Kulturní život v Kunraticích v roce 2017 [online]. Kunratice: Obecní úřad, [cit. 2017-07-16]. Dostupné online.  
  67. Astronomický kroužek Kunratice [online]. Kunratice: Jiří Poděbradský, [cit. 2017-07-16]. Dostupné online.  
  68. CIHLÁŘ, Miloslav. Krajský fotbalový přebor se bude hrát pouze ve dvanácti. Deník [online]. 2017-07-11 [cit. 2017-07-16]. Dostupné online.  
  69. Památkový katalog [online]. Praha: Národní památkový ústav, [cit. 2017-07-16]. Dostupné online.  
  70. ŠTERNOVÁ, Petra, a kol. Soupis nemovitých památek v Libereckém kraji – okres Liberec. Svazek A–Le. Liberec : Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Liberci, 2010. 274 s. Dostupné online. ISBN 978-80-903934-2-4. Heslo Ohradní zeď se zastaveními křížové cesty, s. 243.  
  71. ŠTERNOVÁ, Petra, a kol. Soupis nemovitých památek v Libereckém kraji – okres Liberec. Svazek A–Le. Liberec : Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Liberci, 2010. 274 s. Dostupné online. ISBN 978-80-903934-2-4. Heslo Márnice, s. 243.  
  72. ŠTERNOVÁ, Petra, a kol. Soupis nemovitých památek v Libereckém kraji – okres Liberec. Svazek A–Le. Liberec : Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Liberci, 2010. 274 s. Dostupné online. ISBN 978-80-903934-2-4. Heslo Kříž, s. 244.  
  73. Krucifix [online]. Praha: Národní památkový ústav, [cit. 2017-07-16]. Dostupné online.  
  74. ENDLER, Herbert. Válečný pomník v Tongrundu [online]. Liberec: Spolek Patron, [cit. 2017-07-16]. Dostupné online.  
  75. ŠTERNOVÁ, Petra, a kol. Soupis nemovitých památek v Libereckém kraji – okres Liberec. Svazek A–Le. Liberec : Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Liberci, 2010. 274 s. Dostupné online. ISBN 978-80-903934-2-4. Heslo Kaplička Panny Marie Bolestné, s. 244.  
  76. Kaple Panny Marie Bolestné [online]. Praha: Michal Valenčík, [cit. 2017-07-16]. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]