Sýc rousný

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxSýc rousný
alternativní popis obrázku chybí
Sýc rousný
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádsovy (Strigiformes)
Čeleďpuštíkovití (Strigidae)
Rodsýc (Aegolius)
Binomické jméno
Aegolius funereus
(Linnaeus, 1758)
Rozšíření sýce rousného (zeleně – celoroční výskyt, modře – zimoviště)
Rozšíření sýce rousného (zeleně – celoroční výskyt, modře – zimoviště)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sýc rousný (Aegolius funereus) je menší druh sovy z čeledi puštíkovitých (Strigidae).


Popis[editovat | editovat zdroj]

Velikostí i vzhledem připomíná sýčka obecného, od něhož se liší hustě opeřenýma nohama a velkou hlavou s kontrastnějším zbarvením závoje. Délka těla dosahuje 22–27 cm, rozpětí křídel 50–62 cm. Hmotnost samců se pohybuje mezi 95–110 g, samic mezi 123–210 g. Svrchu je hnědý, s bílým skvrněním a světlým pruhem při kořeni křídla, spodina je bělavá, hnědě pruhovaná. Závoj je světlý, černě ohraničený, duhovka jasně žlutá, zobák žlutý a peří na nohou bílé. Obě pohlaví jsou zbarvena podobně, mladí ptáci jsou převážně čokoládově hnědí.[2][3]

Hlasem je dudkovi podobné, hlasité pupupupupu, kterým se ozývá zvláště zjara.[3]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Hnízdí v zóně tajgy v Severní Americe i Eurasii, izolovaně i jižněji. Stálý až potulný.[3]

V České republice hnízdí zejména v horských oblastech, proniká však i do nižších poloh. Celková početnost byla v letech 2001–2003 odhadována na 1 500–2 000 párů[4] (oproti 550–800 párům v letech 1989–1999).[3] Zvláště chráněný jako silně ohrožený druh.[5]

Žije hlavně v rozlehlých starých jehličnatých lesích, místy obývá i čistě listnaté porosty.[3]

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Loví především drobné hlodavce, zvláště hraboše, dále menší ptáky a příležitostně i hmyz. Pokorný určil na základě analýzy vývržků nalezených v Jizerských horách a Krkonoších v letech 1992–1996 podíl hlodavců v potravě sýce rousného na 96,5 %, ptáků na 3,4 % a hmyzu na 0,1 %. Na kořist číhá z větví stromů a překvapuje ji rychlým výpadem, někdy loví i za letu.[3]

Hnízdění[editovat | editovat zdroj]

Hnízdo se snůškou a zbytky kořisti v hnízdní budce

Hnízdí 1×, výjimečně 2× ročně v dutinách stromů vytesaných datlem nebo žlunou, případně i v budkách. Podestýlkou bývá jen vrstva ze zbytků kořisti a vývržků. Snůška čítá 4–7 (2–8) čistě bílých vajec o velikosti 32,5 × 26,5 mm. Inkubační doba trvá 26–27 dnů, na vejcích sedí pouze samice, které samec přináší do hnízda potravu. Většinou sám obstarává potravu i pro mláďata, kterou u vchodu nebo v dutině předává samici. Mláďata hnízdo opouští obvykle po 30–35 dnech.[3][6]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2021.2. 4. září 2021. Dostupné online. [cit. 2021-10-11]
  2. SVENSSON, Lars, a kol. Collins Bird Guide (2nd edition). London: HarperCollins Publishers, 2010. ISBN 9780007267262. (anglicky) 
  3. a b c d e f g HUDEC, Karel; ŠŤASTNÝ, Karel a kol. Fauna ČR Ptáci 2/II. Praha: Academia, 2005. ISBN 80-200-1114-5. 
  4. ŠŤASTNÝ, Karel; BEJČEK, Vladimír; HUDEC, Karel. Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice 2001-2003. Praha: Aventinum, 2006. ISBN 80-86858-19-7. 
  5. Seznam zvláště chráněných druhů ptáků v ČR [online]. Česká společnost ornitologická [cit. 2011-12-17]. Dostupné online. 
  6. DUNGEL, Jan; HUDEC, Karel. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha: Academia, 2001. ISBN 978-80-200-0927-2. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]