Sýc rousný

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxSýc rousný
alternativní popis obrázku chybí
Sýc rousný
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád sovy (Strigiformes)
Čeleď puštíkovití (Strigidae)
Rod sýc (Aegolius)
Binomické jméno
Aegolius funereus
(Linnaeus, 1758)
Rozšíření sýce rousného (zeleně)
Rozšíření sýce rousného (zeleně)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sýc rousný (Aegolius funereus) je menší druh sovy z čeledi puštíkovitých (Strigidae).

Popis[editovat | editovat zdroj]

Velikostí i vzhledem připomíná sýčka obecného (délka těla 22–27 cm, rozpětí křídel 50–62 cm). Hmotnost samců se pohybuje mezi 95-110 g, samic mezi 123-210 g. Svrchu je hnědý, s bílým skvrněním a světlým pruhem při kořeni křídla, spodina je bělavá, hnědě pruhovaná. Závoj je světlý, černě ohraničený, duhovka jasně žlutá, zobák žlutý a peří na nohou bílé. Obě pohlaví jsou zbarvena podobně, mladí ptáci jsou převážně čokoládově hnědí.[2][3]

Hlasem je dudkovi podobné, hlasité pupupupupu, kterým se ozývá zvláště zjara.[3]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Hnízdí v zóně tajgy v Severní Americe i Eurasii, izolovaně i jižněji. Stálý až potulný.[3]

V České republice hnízdí zejména v horských oblastech, proniká však i do nižších poloh. Celková početnost byla v letech 2001–2003 odhadována na 1500–2000 párů[4] (oproti 550-800 párům v letech 1989-89).[3] Zvláště chráněný jako silně ohrožený druh.[5]

Žije hlavně v rozlehlých starých jehličnatých lesích, místy obývá i čistě listnaté porosty.[3]

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Loví především drobné hlodavce, zvláště hraboše, dále menší ptáky a příležitostně i hmyz. Pokorný určil na základě analýzy vývržků nalezených v Jizerských horách a Krkonoších v letech 1992-96 podíl hlodavců v potravě sýce rousného na 96,5 %, ptáků na 3,4 % a hmyzu na 0,1 %. Na kořist číhá z větví stromů a překvapuje ji rychlým výpadem, někdy loví i za letu.[3]

Hnízdění[editovat | editovat zdroj]

Hnízdo se snůškou a zbytky kořisti v hnízdní budce

Hnízdí 1×, výjimečně 2× ročně v dutinách stromů vytesaných datlem nebo žlunou, případně i v budkách. Podestýlkou bývá jen vrstva ze zbytků kořisti a vývržků. Snůška čítá 4-7 (2-8) čistě bílých vajec o velikosti 32,5 x 26,5 mm. Inkubační doba trvá 26-27 dnů, na vejcích sedí pouze samice, které samec přináší do hnízda potravu. Většinou sám obstarává potravu i pro mláďata, kterou u vchodu nebo v dutině předává samici. Mláďata hnízdo opouští obvykle po 30-35 dnech.[3][6]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2017.2. 14. září 2017. Dostupné online. [cit. 2017-09-23]
  2. SVENSON, L. a kol.. Collins Bird Guide (2nd edition). London : HarperCollins Publishers, 2010. ISBN 9780007267262.  
  3. a b c d e f g HUDEC, Karel; ŠŤASTNÝ, Karel a kol.. Fauna ČR Ptáci 2/II. Praha : Academia, 2005. ISBN 80-200-1114-5.  
  4. ŠŤASTNÝ, Karel; BEJČEK, Vladimír; HUDEC, Karel. Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice 2001-2003. Praha : Aventinum, 2006. ISBN 80-86858-19-7.  
  5. Seznam zvláště chráněných druhů ptáků v ČR [online]. Česká společnost ornitologická, [cit. 2011-12-17]. Dostupné online.  
  6. DUNGEL, Jan; HUDEC, Karel. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha : Academia, 2001. ISBN 978-80-200-0927-2.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]