Pryšec sladký
 Pryšec sladký | |
|---|---|
 Pryšec sladký (Euphorbia dulcis) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | malpígiotvaré (Malpighiales) |
| Čeleď | pryšcovité (Euphorbiaceae) |
| Podčeleď | Euphorbioideae |
| Rod | pryšec (Euphorbia) |
| Binomické jméno | |
| Euphorbia dulcis L., 1753 | |
| Synonyma | |
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
.jpg)
Pryšec sladký (Euphorbia dulcis) je vytrvalá, planě rostoucí rostlina, původní druh české přírody. Je bylinou vyrůstající do výše 30 až 50 cm a kvetoucí počátkem léta nenápadnými, zelenkavými květy v cyathiích obklopenými žlutozelenými listeny. Rostlina při poranění, jako většina pryšců, roní toxické bílé mléko.[1][2]
Rozšíření[editovat | editovat zdroj]
Roste téměř po celé Evropě, vyjma Skandinávie a Pobaltí. Jeho původní areál zabírá široký pás od severního Španělska přes Střední Evropu po západní Ukrajinu. Na severu je ohraničen jižními břehy Baltského moře a na jihu Itálii a Řeckem. Druhotně byl rozšířen do přírody na Britských ostrovech.
V České republice vyrůstá ostrůvkovitě po celém území, v termofytiku i mezofytiku roste s větší četností, kdežto v nižších polohách oreofytika pouze nahodile. Nejvýše byl zaznamenán u Deštné v Orlických horách v nadmořské výšce 670 m n. m. Nevyskytuje se vůbec v sušších oblastech jihovýchodní Moravy.[1][3][4][5]
Ekologie[editovat | editovat zdroj]
Stínomilný druh rostoucí v listnatých, řídce i ve světlých jehličnatých, stejně jako v lužních lesích a křovinách. Nejlépe se mu daří na půdách živných, humusem bohatých, které mohou být bazické i slabě kyselé. Vytrvalý hemikryptofyt vykvétající v květnu a červnu. Počet chromozomů 2n = 20, stupeň ploidie x = 2.
Pryšec sladký je na prvý pohled zaměnitelný za vzácnější pryšec hranatý, který se odlišuje lodyhami hranatými po celé délce a ve zralosti lysými tobolkami. Mnohé nejasnosti může způsobit svou variabilitou, která se projevuje především v proměnlivé velikosti a zbarvení listů, stejně jako v ochlupení tobolek a barvě žlázek v cyathiích.[1][2][3][4]
Popis[editovat | editovat zdroj]
Vytrvalá bylina s přímou nebo pozvolna vystoupavou lodyhou vysokou 30 až 50 cm. Lodyha, vyrůstající z plazivého, nepravidelně hlízovitě ztlustlého oddenku, je na průřezu oblá, slabě rýhovaná, u báze šupinatá, roztroušeně chlupatá a po poranění roní toxické mléko. Je řídce porostlá střídavými, celistvými, obvejčitými až eliptickými listy, které mají čepel dlouhou asi 3 cm a širokou 2 cm. Jsou krátce řapíkaté či přisedlé, na vrcholu tupé nebo okrouhlé, po obvodě celistvé a někdy v horní části jemně pilovité, na svrchní straně bývají zelené až světle zelené a na spodní modravé.
Listeny lichookolíků jsou podobné listům lodyžním, nejčastěji bývají podlouhlé kopinaté a stejně dlouhé jako větve lichookolíků. Květenství cyathia jsou v koncových i úžlabních lichookolících s pěti až osmi větvemi, zpravidla dále ještě rozvětvených. Zákrovní listeny vidlanů jsou široce trojúhelníkovité, vejčité či srdčité, obvykle delší než širší a navzájem nesrostlé. Žlázky s nektarem jsou zprvu žlutavě zelené, později purpurové. Bezobalné květy jsou během kvetení nazelenalé, opylovány jsou hmyzem.
Plody jsou suché, kulovité, trojpouzdré tobolky asi 4 mm velké, které jsou hluboce žlábkované, roztroušeně chlupaté a pokryté drobnými válcovitými či polokulovitými bradavkami. Tobolky obsahují asi 2,5 mm velká, hnědá semena vejčitého tvaru. Semena mají dužnatý přívěsek (masíčko) a bývají pro něj šířena mravenci. Rostlina se v přírodě rozmnožuje rozrůstáním oddenků i rozptylováním semen, není však považována invazní druh.[1][2][3][6][7]
Význam[editovat | editovat zdroj]
Pryšec sladký se ojediněle pěstuje jako okrasná rostlina, vysazuje se na záhonech nebo také v květináčích jako pokojová rostlina. K tomuto účelu byl vyšlechtěn kultivar 'Chameleon' s nafialovělými listy. Mléčná bílá šťáva z rostliny dráždí poraněnou kůži, oči i otevřené rány. Všechny části rostliny, i suché, jsou pro savce nevhodné k požití.[1][3]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d e MRÁZEK, Tomáš. BOTANY.cz: Pryšec sladký [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 20.07.2011 [cit. 2010-11-30]. Dostupné online.
- ↑ a b c HEJNÝ, Slavomír; SLAVÍK, Bohumil. Květena ČR, díl 3. Praha: Academia, 1992. 542 s. ISBN 80-200-1090-4. Kapitola Euphorbia dulcis, s. 328.
- ↑ a b c d DVOŘÁK, Václav. Natura Bohemica: Pryšec sladký [online]. Natura Bohemica, Olomouc, rev. 24.05.2017 [cit. 2010-11-30]. Dostupné online.
- ↑ a b HRONEŠ, Michal. Portál české flory: Květena: Pryšec sladký [online]. PřF, Univerzita Palackého, Olomouc [cit. 2010-11-30]. Dostupné online.
- ↑ POWO: Euphorbia dulcis [online]. Board of Trustees of the Royal Botanic Gardens, Kew, UK, rev. 2020 [cit. 2010-11-30]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ CHYTRÝ, Milan; PYŠEK, Petr; LEPŠ, Jan et al. PLADIAS: Euphorbia dulcis [online]. Botanický ústav AV ČR, Masarykova univerzita v Brně, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, rev. 2014–2018 [cit. 2010-11-30]. Dostupné online.
- ↑ Plant Finder: Euphorbia dulcis [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO, USA [cit. 2010-11-30]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu pryšec sladký na Wikimedia Commons 
Taxon Euphorbia dulcis ve Wikidruzích
