Železniční trať Liberec–Zittau

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Liberec–Zittau
Schéma vedení trati
Schéma vedení trati
Číslo 089 (ČD), 235, 235.1,
237.2 (DB)
Provozovatel dráhy SŽDC (CZ), PKP PLK (PL) a DB Netz AG (SRN)
Technické informace
Délka 26,615 km
Rozchod koleje 1435 mm (normální)
Napájecí soustava neelektrizovaná trať
Maximální sklon 13 ‰
Minimální poloměr oblouku 397 m
Maximální rychlost 90 km/h
Externí odkazy
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Průběh trati
Legenda
trať z Drážďan
26,75 Zittau
trať do Görlitze
úrovňové křížení s Žitavskou úzkorozchodnou drahou
bývalá úzkorozchodná trať do Heřmanic
úzkorozchodná trať do Oybina a Jonsdorfu
24,73 viadukt přes Lužickou Nisu (749 m); st.hr. Německo/Polsko
24,35 Správní hranice DB/PLK
Porajów(plánovaná zast.)
22,30 Kopaczów(zrušena 12.1945)
21,77 státní hranice Polsko/Česko a správní hranice PLK/SŽDC
20,20 Hrádek nad Nisou
17,53 Chotyně
13,92 most Bílý Kostel (77 m)
13,39 Bílý Kostel nad Nisou
11,02 most přes Nisu (58 m)
10,54 Chrastava
10,15 most přes Nisu (51 m)
8,60 Chrastava-Andělská Hora
6,94 most přes Nisu (133 m)
Machnín hrad
6,27 viadukt přes Nisu (225 m)
5,87 Machnín
5,25 most Machnín (39 m)
trať ze Zawidówa
0,00 Liberec
Liberec nákladní n.
trať do České Lípy (býv. ATE)
trať do Tanvaldu (býv. RGTE)
trať do Pardubic (býv. SNDVB)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Železniční trať Liberec–Zittau je jednokolejná hlavní trať spojující severočeský Liberec se saskou Žitavou. Trať vede údolím Lužické Nisy, krátký úsek se od roku 1945 nachází na území Polska.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První úvahy o železničním spojení Žitavy s Libercem se objevily již na počátku čtyřicátých let devatenáctého století, Rakouské císařství však návrhům saských investorů nebylo příliš nakloněno. Mezinárodní smlouva na výstavbu trati byla podepsána až v roce 1853. Trať byla trasována jako hlavní, důsledkem je řada mostů a hlubokých zářezů. Viadukt přes Lužickou Nisu mezi Žitavou a Porajówem (Großporitsch) se svou délkou 741 metrů dodnes patří mezi nejdelší saské železniční mosty. Slavnostní otevření trati proběhlo 1. prosince 1859.

Provoz na trati nenaplňoval původní očekávání, na což mělo vliv i složité trasování navazující trati z Liberce přes Turnov dále na Vídeň a po roce 1875 také dokončení spojení Berlína s Vídní přes Frýdlant. K chystanému zdvojkolejnění trati tak nikdy nedošlo.

Viadukt přes Lužickou Nisu u Žitavy
Úrovňové křížení s Žitavskou úzkorozchodnou drahou

Trať vystavěla a provozovala soukromá Zittau-Reichenberger Eisenbahn, v roce 1905 ji (včetně českého úseku) převzaly Saské státní dráhy. Po roce 1920 trať připadla na Německé říšské dráhy (DR). Připomínkou saské minulosti trati jsou například ostrovní nástupiště v Chrastavě a v Hrádku nad Nisou, což na českých tratích srovnatelného významu není obvyklé.

Po roce 1945 připadl saský úsek s jednou výhybnou a jednou zastávkou ležící východně od Lužické Nisy státním polským drahám (PKP), českou část převzaly Československé státní dráhy. Přeshraniční provoz byl zastaven, ČSD obsluhovaly jen úsek Liberec – Hrádek nad Nisou. Po dlouhém vyjednávání byl v roce 1951 s velkou slávou obnoven provoz mezi Hrádkem a Varnsdorfem.[1] Na polském a německém území vlaky nestavěly. Ve výhybně Porajów byly v sedmdesátých letech sneseny výhybky a následně i kolej včetně vlečky do areálu nedalekého zdravotnického zařízení.

Po zavedení bezvízového styku mezi ČSSR a NDR byly v roce 1972 zavedeny dva páry vlaků mezi Libercem a Žitavou, které byly využívány především pro malý pohraniční styk. V osmdesátých letech byl zaveden provoz rychlíku 480/481 „Kriváň“ na trase DrážďanyKošice.

V jízdním řádu Českých drah je trať součástí tratě 089 Liberec – Zittau – Rybniště. V jízdním řádu 2007/2008 však nebyl ani jeden vlak, který by trať 089 projížděl celou. Vlaky z Liberce končily ve Varnsdorfu. Trať Liberec – Žitava využívají též spoje Drážďany – Liberec, na českém a polském území jsou motorové jednotky společnosti Deutsche Bahn obsluhovány českými posádkami, a vlaky společnosti Railtransport do Seifhennersdorfu. Vlaky společnosti Connex, která v předchozím období provozovala přepravu mezi Chotěbuzí a Libercem, nebyly do jízdního řádu 2007/2008 zařazeny.

Dnešní provoz[editovat | editovat zdroj]

Od jízdního řádu 2010/2011 došlo k velkým změnám. Spěšné spoje jsou zajišťovány motorovými jednotkami řady Siemens Desiro, v případě osobních vlaků se též jedná o motorové vozy Siemens Desiro. Osobní vlaky na této trati provozuje společnost Vogtlandbahn pod názvem Trilex. Spěšné spoje do Drážďan zajišťovaly ČD / DB jako linku RE1, obvykle soupravami Siemens Desiro společnosti DB. Osobní vlaky Trilex jsou vedeny jednou za dvě hodiny v trase Liberec – Rybniště jednou za dvě hodiny v trase Liberec – Seifhennersdorf. To znamená, že mezi Libercem a Zittau je provozována taktová doprava každou hodinu a to denně bez omezení.

V současnosti je doprava zajišťována motorovými jednotkami řady Siemens Desiro

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. SCHREIER, Pavel. Zrození železnic v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. [s.l.]: Baset, 2004. ISBN 80-7340-034-0. S. 69. Včetně fotografie parní lokomotivy vyzdobené portréty J. V. Stalina, W. Piecka, K. Gottwalda a B. Bieruta. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]