Přeskočit na obsah

Pětipsy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Pětipsy
Náves s kaplí
Náves s kaplí
Lokalita
Statusobec
Pověřená obecKadaň
Obec s rozšířenou působnostíKadaň
(správní obvod)
OkresChomutov
KrajÚstecký
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel208 (2025)[1]
Rozloha5,09 km²[2]
Katastrální územíPětipsy
Nadmořská výška268 m n. m.
PSČ431 53
Počet domů69 (2021)[3]
Počet částí obce2
Počet k. ú.1
Počet ZSJ2
Kontakt
Adresa obecního úřaduPětipsy 20
431 53 Pětipsy
obec@petipsy.cz
StarostkaIrena Kumprichtová
Oficiální webwww.petipsy.cz
Pětipsy na mapě
Pětipsy
Pětipsy
Další údaje
Kód obce563293
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pětipsy (německy Fünfhunden) jsou obec v okrese Chomutov v Ústeckém kraji. Vesnice se nachází asi 8,5 kilometru jihovýchodně od Kadaně na levém břehu Liboce. V obci žije 208[1] obyvatel.

Podle Antonína Profouse vznikl název vesnice ze spojení U Pěti psů, jak místo nazývali okolní obyvatelé. V průběhu dějin je vesnice uváděna například pod názvy Petipezy (1226), Fumfehunden (1332), Pietipes (1387), Pyetipess (1404), Pietipsy (1545) nebo Fünfhunden (1787).[4]

První písemná zmínka o Pětipsech je z roku 1226, kdy patřily doksanskému klášteru. Později se staly královským majetkem a v roce 1322 je od Jana Lucemburského jako léno získal Fridrich (též Bedřich nebo Frycek) z Egerberka, který zde postavil tvrz. Rodu Pětipeských z Chýš a Egerberka vesnice patřila téměř 200 let.[5] Karel IV. panství, které tvořilo pět vesnic (Drahonice, Nechranice, Břežany, Vikletice ad.),[5] potvrdil Fridrichu mladšímu a povolil mu ze zdejších úroků vyplácet jeho čtyři sestry, které žily v klášterech. Je obtížné sestavit přesný sled dalších majitelů, protože křestní jména se v rodě často opakovala a z dochovaných zpráv není jasné, k jaké osobě se přesně vztahují. Jeden z nich, Odolen mladší Pětipeský, vedl po roce 1403 spory s okolními zemany, a Vlada z Polák dokonce na své tvrzi po tři roky věznil.[6] Odolen zemřel v roce 1412[7] a zůstaly po něm nezletilí synové Jan a Hynce, jejichž poručníkem se stal Hynce z Kaufunku.[6]

V roce 1500 prodali Pětipeští panství Jiřímu a Felixovi Oplům z Fictumu, ale brzy je získali zpět, protože v roce 1504 je znovu prodali Václavu Hasištejnskému z Lobkovic. Ten panství připojil k Hasištejnu. Václav Hasištejnský zemřel v roce 1518 a jeho dědic Zikmund Hasištejnský z Lobkovic prodal Pětipsy Oplovi z Fictumu, kterému patřily až do roku 1530, kdy utekl ze země před hrozbou trestu za penězokazectví. Jeho zabavený majetek královská koruna nejprve zastavila a později (1545) prodala Albrechtu Šlikovi. Od té doby byly Pětipsy svobodným statkem, v jehož držení se vystřídali Eliška Šliková, rozená Berková z Dubé, a Ondřej Šlik, od kterého je v roce 1559 koupili Jeroným Hrobčický z Hrobčic a Bernart Koštický z Koštic. Bernart však hned následujícího roku svou polovinu Jeronýmovi přenechal.[6] Hrobčičtí vzápětí tvrz přestavěli na renesanční zámek.[5] Pětipsy po Jeronýmovi zdědil syn Vladislav a po něm Oldřich Hrobčický z Hrobčic. Oldřich za účast na stavovském povstání o Pětipsy v roce 1623 přišel a o sedm let později statek koupil nejvyšší královský hofmistr hrabě Kryštof Šimon z Thunu.[6] Klášterečtí Thunové Pětipsy vlastnili až do pozemkové reformy v roce 1923. Na pětipeském zámku však sídlila jen správa statku.[5]

Zámek v Pětipsech

Podle berní ruly z roku 1654 ve vsi žilo sedm sedláků a šestnáct chalupníků. K největším selským statkům patřilo až 72 strychů půdy, chalupníci až na jednu výjimku hospodařili každý na pozemcích o rozloze devíti strychů. Zápis neuvádí žádné živnosti, zahrady, vinice ani chmelnice.[8]

Po polovině 19. století došlo k rozvoji silniční sítě. V roce 1854 byla postavena silnice z Kadaně do Podbořan (II/224), na kterou v roce 1882 navázala silnice do Žatce (II/225).[9]

Gustav Hodek v roce 1866 postavil ve vsi cukrovar,[10] ve kterém byla o dva roky později poprvé zavedena technologie účinného lapače šťáv v odparkách.[11] V cukrovaru se zpracovávala cukrová řepa, která se pěstovala v okolí Vintířova, Polák a Ahníkova. Hodkové si žili na zámku, který si pronajímali od Thunů, dokud ho Zdeněk Hodek v roce 1926 i s dvorem nekoupil. Jeho rodině patřil až do roku 1948.[12]

Pětipeská hnědouhelná pánev

[editovat | editovat zdroj]

Pětipsy jsou centrem méně významné pětipeské hnědouhelné pánve, která je jižním pokračováním hlavní podkrušnohorské pánve. Její hlavní část se nachází podél Liboce mezi Radonicemi a Libědicemi, ale jižně od Pětipes je rozdělena čedičovými výlevy na menší pánvičky, ve kterých uhelné sloje vystupují až na povrch. Hlavní uhelná sloj je mocná devět až dvacet metrů a ve směru na východ a severovýchod se mocnost zmenšuje a zhoršuje se kvalita uhlí. To se v ní začalo těžit již na konci 18. století. Nejstarší těžební lokalita se uvádí u Stranné v roce 1786 a oblast mezi Mory a Širokými Třebčicemi se připomíná v roce 1780. Uhlí se těžilo v menších dolech a větší byly jen podniky hraběta Černína jihozápadně od Pětipsů a knížete Salma u Širokých Třebčic. K prvnímu útlumu těžby došlo během hospodářské krize po roce 1873, kdy mnoho dolů zaniklo. Rozvoj místních cihelen, pivovarů a cukrovarů si však vyžádal větší spotřebu uhlí, a proto došlo na počátku 80. let 19. století k oživení těžby. Druhý útlum způsobilo vybudování Doupovské dráhy, která umožnila dopravu levného a mnohem kvalitnějšího uhlí z Mostecka. Zvýšený zájem o zdejší uhlí se objevil až na konci první světové války, kdy ostatní těžební lokality nestačily pokrývat stoupající spotřebu. Vznikly nebo byly obnoveny nové doly, z nichž nejdéle přetrvaly doly radonické Stamm a Juliána uzavřené během hospodářské krize v roce 1933. Posledním producentem uhlí na Pětipesku byl důl Františka u Radonic.[13]

Ulice k Polákům
Hrázděný dům s kaplí

V katastrálním území vesnice existovalo v průběhu 19. století dvacet dolů. Největší z nich patřil knížeti Černínovi a vznikl roku 1862 vykoupením tří menších dolů Vojtěch, Karel a Ferdinand mezi Vilémovem a Pětipsy. Těžila se zde 5,5 metru mocná sloj uložená v hloubce dvacet až třicet metrů. Důlní vody odčerpával parní stroj o výkonu osm koňských sil. Těžba postupně vzrostla z jednoho tisíce tun ročně až na dvacet tisíc tun v roce 1868. Denní pracovní doba v dolech činila 15 hodin. Poměrně kvalitní uhlí s vyšším obsahem popela se používalo jako palivo knížecích továrnách a cukrovarech. V roce 1869 poklesly ceny uhlí, a proto byl celý závod uzavřen a převeden na pětipeské těžařstvo Union. Celková produkce dolů se odhaduje až na 150 000 tun uhlí.[13]

Druhým velkým dolem byl Ondřej v majetku rodiny Stammů na jižním okraji katastrálního území. Fungoval s krátkou přestávkou od poloviny 19. století do roku 1904. Zaměstnával dvacet až třicet horníků a celkem v něm bylo získáno asi 100 000 tun uhlí. Na jižním okraji jeho dolového pole se uhlí těžilo po dobu asi jednoho desetiletí v menších dolech Václav a Augusta s celkovou produkcí asi 10 000 tun. Severně od vesnice byl na konci první světové války otevřen důl Sidonia, ale velké množství podzemní vody a finanční obtíže vedly k jeho uzavření ještě před započetím těžby. Posledním větším dolem byla šachta Bruno u Liboce mezi Pětipsy a Vilémovem. Důl byl v provozu od šedesátých do sedmdesátých let 19. století a z šest metrů mocné sloje se zde vytěžilo až 40 000 tun uhlí.[13]

Dvacáté století

[editovat | editovat zdroj]

V letech 1902–1903 byla postavena železniční trať Kadaň–Vilémov. Na jaře roku 1904 ve vesnici otevřeli c. k. četnickou stanici. Pracovali v ní tři četníci, kteří měli na starost celou oblast mezi Ohří a Radonicemi.[9] Během pozemkové reformy v roce 1926 byla většina půdy zdejšího velkostatku rozdělena mezi jeho zaměstnance. K podobnému rozdělování půdy došlo i v okolních vesnicích, kde byly pozemky přiděleny přistěhovalcům z českého vnitrozemí. Na jejich hospodářství začali přicházet další čeští zaměstnanci, pro jejichž děti byly otevírány české školy. V Pětipsech byla česká škola zřízena od roku 1928.[14]

V roce 1934 byla ve vesnici Františkem Sommerem založena organizace Sudetoněmecké strany, která výraznou většinou dvanácti mandátů vyhrála obecní volby v roce 1938. Česká volební skupina získala jen dva mandáty a Komunistická strana Československa jeden mandát. Národností napětí rostlo a dne 14. září došlo k incidentu, kdy se část četníků podílela na ostraze hranice u Výsluní. Toho využil pětipeský řezník Reichl a pokusil přepadnout četnickou stanici, ale byl včas odhalen a zatčen.[15] Během druhé světové války byla část zámku upravena na zajatecký tábor. V roce 1940 v něm žilo 130 francouzských zajatců, kteří byli postupně rozdělení do sousedních vesnic k práci na polích. V samotných Pětipsech jich zůstalo jen 35, ale v průběhu války se tu vystřídalo okolo 150 zajatců.[16]

Přírodní poměry

[editovat | editovat zdroj]

Do západního cípu katastrálního území Pětipsy zasahuje část přírodní památky Vinařský rybník.

Obyvatelstvo

[editovat | editovat zdroj]

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 625 obyvatel (z toho 288 mužů), z nichž bylo osmdesát Čechoslováků, 535 Němců, dva příslušníci nezjišťovaných národností a osm cizinců. Kromě sedmi evangelíků, pěti židů a jednoho člověka bez vyznání patřili k římskokatolické církvi.[17] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 560 obyvatel: 76 Čechoslováků, 480 Němců a čtyři cizince. Převažovala římskokatolická většina, ale žilo zde také patnáct evangelíků, pět členů církve československé, čtyři židé, jeden člen nezjišťovaných církví a šestnáct lidí bez vyznání.[18]

Vývoj počtu obyvatel a domů mezi lety 1869 a 2021[19][20][21]
186918801890190019101921193019501961197019801991200120112021
Obyvatelé 688804717670602625560332391259187168168182176
Domy 76889495929010010975605452536063
Data z roku 1961 zahrnují i domy z místní části Vidolice.

Části obce

[editovat | editovat zdroj]

Od 1. ledna 1981 do 23. listopadu 1990 k obci patřily i Čejkovice a Libědice.[22]

Pamětihodnosti

[editovat | editovat zdroj]
Socha Panny Marie v poli severovýchodně od vesnice
  1. 1 2 Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2025. Praha: Český statistický úřad. 16. května 2025. Dostupné online. [cit. 2025-05-18].
  2. ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
  3. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
  4. ↑ PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách: Jejich vznik, původní význam a změny (díl III. M–Ř). Praha: Česká akademie věd a umění, 1951. 632 s. S. 348.
  5. 1 2 3 4 Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Rudolf Anděl. Svazek III. Severní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Pětipsy – zámek, s. 372–373.
  6. 1 2 3 4 SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek XIV. Praha: Jiří Čížek – ViGo agency, 2000. 445 s. Kapitola Tvrze v okolí Mašťova, s. 383–384.
  7. ↑ VALEŠ, Vladimír. Pětipsy, Vidolice a Račetice. Chomutov: Okresní muzeum Chomutov, 2002. 40 s. Kapitola Pětipsy, s. 6. Dále jen Valeš 2002.
  8. ↑ Valeš 2002, str. 8–9
  9. 1 2 Valeš 2002, str. 11
  10. ↑ Obce chomutovského okresu. Příprava vydání Zdena Binterová. Chomutov: Okresní muzeum v Chomutově, 2002. 302 s. ISBN 80-7277-173-6. Kapitola Pětipsy, s. 199–201.
  11. ↑ HOUDEK, František. Dobyvatelé bílého zlata [online]. Vesmír, 2014-12-23 [cit. 2015-01-22]. Dostupné online.
  12. ↑ Valeš 2002, str. 9
  13. 1 2 3 BÍLEK, Jaroslav; JANGL, Ladislav; URBAN, Jan. Dějiny hornictví na Chomutovsku. Chomutov: Vlastivědné muzeum v Chomutově, 1976. 192 s. S. 142–145, 148–150.
  14. ↑ Valeš 2002, str. 13
  15. ↑ Valeš 2002, str. 15
  16. ↑ Valeš 2002, str. 25
  17. ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 247.
  18. ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 132.
  19. ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-12-15. ISBN 80-250-1310-3. S. 380, 381.
  20. ↑ Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-04-17. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 293.
  21. ↑ Základní údaje podle částí obce vybraného SO ORP – Kadaň [PDF online]. Český statistický úřad [cit. 2023-11-18]. Dostupné online.
  22. ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Díl IV. Abecední přehled obcí a částí obcí. Praha: Český statistický úřad, 2015-12-21. Dostupné online. S. 61, 287.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]