Přeskočit na obsah

Pesvice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Pesvice
Pohled z jihozápadu
Pohled z jihozápadu
Znak obce PesviceVlajka obce Pesvice
ZnakVlajka
Lokalita
Statusobec
Pověřená obecJirkov
Obec s rozšířenou působnostíChomutov
(správní obvod)
OkresChomutov
KrajÚstecký
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice50°27′48″ s. š., 13°29′6″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel197 (2025)[1]
Rozloha3,84 km²[2]
Katastrální územíPesvice
Nadmořská výška337 m n. m.
PSČ431 11
Počet domů70 (2021)[3]
Počet částí obce1
Počet k. ú.1
Počet ZSJ1
Kontakt
Adresa obecního úřaduPesvice 7
431 11 Jirkov 1
ou_pesvice@volny.cz
StarostaBc.Julius Šabler
Oficiální webwww.pesvice.cz
Pesvice na mapě
Pesvice
Pesvice
Další údaje
Kód obce546062
Kód části obce116971
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pesvice (německy Pöswitz) jsou obec se 197[1] obyvateli v Ústeckém kraji v okrese Chomutov. Nacházejí se 4,5 km východně od okresního města Chomutov ve východní části okresu a nadmořské výšce okolo 340 metrů. Po většinu své historie byly součástí chomutovského a později červenohrádeckého panství. Ve druhé polovině dvacátého století patřily jako místní část k Otvicím a samostatnou obcí se znovu staly roku 1990.

Název

[editovat | editovat zdroj]

Původní název vesnice vznikl pravděpodobně z osobních jmen Bož nebo Božej ve významu ves lidí Božových (Božejových). V historických pramenech se jméno vesnice vyskytuje ve tvarech: Beswicz (1290), Pezewicz (1371), Besbycz (1402), Bezwicz (1405), Pezwicze (1571), Pöschwicz (1591), Peswicze (1606), Pöszwicze (1622), Pöswitz nebo Peswitz (1787) a Pößwitz nebo Peßwitz (1846).[4]

Historie

[editovat | editovat zdroj]

Vesnice vznikla u obchodní stezky zvané Míšeňská silnice, která spojovala Chomutovsko s Litoměřicemi. Její průběh sleduje účelová komunikace, která vede po rozvodí mezi Chomutovkou a Bílinou jižně od Pesvic, Všestud a Sušan. Cesta dále pokračovala k Moravěvsi, u které se stočila na sever k Lovosicím a Litoměřicím.[5] Cesta tvoří jižní hranici katastrálního území.[6]

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1290, kdy chomutovský měšťan Jindřich Wüstehove odkázal platy z pesvických statků chomutovské komendě řádu německých rytířů.[7] S odkazem souhlasila vdova Adléta i další příbuzní.[8] Roku 1325 je uváděn pesvický rychtář Konrád, do jehož obvodu působnosti patřily kromě dalších také Všehrdy.[7] Pesvice patřily řádu většinu čtrnáctého století, ale od roku 1371 byla vesnice zastavována a zpět vyplacena až v roce 1405. Po bitvě u Grunwaldu v roce 1410 řád nebyl schopen splácet své závazky. Jeho oslabení využil král Václav IV., a zabavil mu téměř celý majetek. Vesnici spravovala královská komora, která ji zastavovala různým majitelům.[9] Ve druhé polovině patnáctého století vesnice patřila Janu Caltovi z Kamenné Hory. Vesničané zřejmě museli vyzbrojit a zaplatit rotu šestnácti vojáků, kteří bojovali v Caltově žoldnéřském vojsku.[10] Ke svým panstvím ji postupně připojili také páni z Veitmile i Lobkovicové, kteří sídlili v blízkém Chomutově.[9]

V období náboženské reformace se v okolí začalo rozšiřovat luteránství. Arcivévoda Ferdinand II. Tyrolský, kterému chomutovské panství patřilo v letech 1560–1571,[11] luterány potlačoval. Další majitelé, Bohuslav Felix Hasištejnský z Lobkovic a jeho syn Bohuslav Jáchym, však sami byli luterány, a jejich víra se znovu začala šířit. Vesnické hospodářství tehdy postihlo chomutovské výlučné právo prodávat pivo ve vesnicích, které patřily k panství. V roce 1588 vesnici získal spolu s Chomutovem Jiří Popel z Lobkovic, který zahájil důslednou rekatolizaci. Podporovali ji chomutovští jezuité, kterým museli Pesvice odvádět roční dávku 27 kop a pěti grošů.[12] Po mocenském pádu Jiřího Popela z Lobkovic v roce 1593 byl jeho majetek rozdělen a rozprodán. Pesvice v té době byly součástí Všestud a žilo v nich 18 poddaných. Vesnice byla ohodnocena částkou přesahující 3 602 grošů. Spolu s dalšími statky ji koupil Adam Hrzán z Harasova a připojil ji k červenohrádeckému panství. Jeho synové podpořili v roce 1619 krále Fridricha Falckého a o rok později byli po bitvě na Bílé hoře odsouzeni ke ztrátě celého majetku.[13] Zdislav Haras z Harasova si však dokázal naklonit císařského komisaře knížete Karla z Lichtenštejna, díky kterému většina majetku obou bratrům zůstala.[14]

Berní rula z roku 1654 zaznamenala špatný stav vesnice. Domy byly zchátralé a žili v nich pouze čtyři sedláci a deset chalupníků. Dohromady měli šestnáct potahů, 29 krav, sedmnáct jalovic, devatenáct ovcí, třicet prasat a dvacet koz. Jeden ze sedláků provozoval šenk. Zemědělství bylo dominantním hospodářským odvětvím a z poloviny osmnáctého století pochází zmínka o pěstování chmele.[14] Až do začátku dvacátého století obyvatelé pěstovali dubové remízky. Stromy jednou za osm až deset let pokáceli a z kůry se potom vyrábělo tříslo používané při zpracování kůží.[15] Z poslední čtvrtiny 18. století pochází krátká zmínka o zdejší těžbě kamenečných břidlic. Významná nebyla u Pesvic ani těžba hnědého uhlí. Z poslední třetiny 19. století tu jsou známé pouze dva malé doly Jana a Pavlína.[16]

Jeden z domů u silnice

Po první světové válce měřilo pesvické katastrální území 431 hektarů. Vodu lidé čerpali ze dvaceti studní, ale pouze tři obecní studny dokázaly zajistit vodu i v suchých letech.[17] Po roce 1950 ve vesnici vzniklo jednotné zemědělské družstvo[18] a ve stejné době na nedalekém chomutovském letišti přistálo několik sovětských letadel Polikarpov Po-2, která pomáhala práškováním bramborových polí při potlačování mandelinky bramborové.[19] K výraznějšímu rozvoji vesnice došlo až po roce 1990. V průběhu devadesátých let dvacátého století byla postavena kanalizace napojená na všestudskou čistírnu odpadních vod a opravena elektrická rozvodná síť.[18]

Přírodní poměry

[editovat | editovat zdroj]

Vesnice leží 4,7 km východně od Chomutova a stejně daleko jihovýchodním směrem od Jirkova ve stejnojmenném katastrálním území s rozlohou 3,84 km².[20] Sousedí s Vrskmaní na severu, Strupčicemi a Všestudy na východě, Údlicemi na jihu a Chomutovem a Otvicemi na západě.[6] Většinu rozlohy katastrálního území tvoří zemědělská půda: 313 hektarů orná půda a patnáct hektarů zahrady, sady a trvalé travní porosty. Lesy porůstají pouze deset hektarů. Zbytek území zabírají zastavěné a ostatní plochy. Koeficient ekologické stability je pouze 0,07,[21] což území řadí mezi oblasti s velkým narušením přírodních struktur a nezbytnými technickými zásahy k nahrazení základních ekologických funkcí krajiny.[22] Ve vesnici pramení Hošnický potok, který je pravostranným přítokem Srpiny.[23]

Geologické podloží Pesvicka je tvořené miocenními písky, štěrky, jíly a podřadně uhelnými slojemi. Celá oblast leží v geomorfologickém celku Mostecká pánev, podcelku Chomutovsko-teplická pánev a okrsku Jirkovská pánev. Nejvyšší bod se nachází západně od vesnice v nadmořské výšce okolo 350 metrů. Z půd převažují černozemě na jihu a pelozemě na severu. Při okrajích katastrálního území se vyskytují také smonice.[6]

Obyvatelstvo

[editovat | editovat zdroj]

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 364 obyvatel (z toho 189 mužů), z nichž bylo 37 Čechoslováků, 324 Němců a tři cizinci. Kromě dvou evangelíků a dvanácti lidí bez vyznání byli římskými katolíky.[24] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 374 obyvatel: 83 Čechoslováků a 291 Němců. S výjimkou tří evangelíků, pěti příslušníků církve československé a 29 lidí bez vyznání se hlásili k římskokatolické církvi.[25]

Vývoj počtu obyvatel a domů mezi lety 1869 a 2011[26][27][28]
186918801890190019101921193019501961197019801991200120112021
Obyvatelé 22325528627131336437422017614510592104121189
Domy 363741465249676650413646456671

Průměrný věk obyvatel vesnice v prosinci 2015 dosahoval 38,7 roku.[29]

Obecní správa a politika

[editovat | editovat zdroj]

Po zrušení poddanství v devatenáctém století se vesnice stala místní částí Všestud, u kterých zůstaly do roku 1890. V období 1900–1950 byly samostatnou obcí a v letech 1961–1990 patřily k Otvicím.[30] Samostatnou obcí se znovu staly 24. listopadu 1990.[31]

Dne 22. května 1938 se konaly volby do obecních zastupitelstev. Z rozdělených 237 hlasů v Pesvicích získaly 158 hlasů Sudetoněmecká strana, 27 hlasů Německá sociální demokracie, Komunistická strana Československa nezískala žádný hlas a 52 hlasů dostaly jiné české strany.[32]

Doprava

[editovat | editovat zdroj]

Vesnicí vede silnice druhé třídy II/251 z Jirkova přes Havraň směrem k Postoloprtům. Končí u Bitozevsi, kde se napojuje na silnici II/250. Nejbližší železniční stanicí je Jirkov zastávka vzdálená 3,5 kilometru. Přímo ve středu vesnice stojí zastávka autobusové linkové dopravy.[23]

Asi jeden kilometr severozápadně od vesnice se nachází letiště Chomutov. Vzniklo jako provizorní vojenské letiště v říjnu 1938. Během druhé světové války ho využívala vojenská letadla a po jejím skončení se zde školili začínající piloti.[33]

Společnost

[editovat | editovat zdroj]

Školství

[editovat | editovat zdroj]

Pesvické děti chodily do školy ve Všestudech.[15] Ve vesnici však v roce 1926 vznikla česká škola a navštěvovaly ji také děti z Všestud a Okořína. Během druhé světové války byla uzavřena, ale po jejím skončení obnovena jako jednotřídka s osmnácti žáky.[17] V roce 2014 ve vesnici žádné školské zařízení nebylo.[21]

Kultura

[editovat | editovat zdroj]

Ve vesnici funguje veřejná knihovna.[21]

Pamětihodnosti

[editovat | editovat zdroj]

Na návsi stávala kaple Panny Marie (podle jiných zdrojů byla zasvěcena svatému Josefovi[34]) postavená v první polovině devatenáctého století. Měla obdélný půdorys s trojbokým presbytářem a fasády členěné slepými pilastrovými arkádami. Nad průčelním štítem byla sanktusová vížka. Uvnitř býval pozdně barokní oltář se sochou Madony a obrazem svatého Josefa.[35] Zbořena byla v šedesátých letech dvacátého století.[36] U Míšeňské silnice stávala poblíž zaniklého hostince Buschenpelz (Pošumpelec) gotická boží muka, která byla přemístěna do lapidária Oblastního muzea v Chomutově.[5]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. 1 2 Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2025. Praha: Český statistický úřad. 16. května 2025. Dostupné online. [cit. 2025-05-18].
  2. ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
  3. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
  4. ↑ PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách: Jejich vznik, původní význam a změny (M–Ř). Svazek III. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1951. 632 s. S. 347.
  5. 1 2 PACHNER, Jaroslav; SEDLÁČEK, Hugo. Staré cesty na Chomutovsku. 1. vyd. Chomutov: Oblastní muzeum v Chomutově, 2013. 86 s. ISBN 978-80-87898-00-0. Kapitola Míšeňská silnice, s. 70.
  6. 1 2 3 CENIA. Katastrální mapy, geomorfologická a geologická mapa ČR [online]. Praha: Národní geoportál INSPIRE [cit. 2016-10-07]. Dostupné online.
  7. 1 2 LISSEK, Petr; NOVÝ, Miroslav; SÝKORA, Milan. Záchranný archeologický výzkum v Chomutově na Žižkově náměstí. Most: Ústav archeologické památkové péče severozápadních Čech v Mostě, 2009. 132 s. Dostupné online. S. 15, 17.
  8. ↑ ŽEMLIČKA, Josef. Království v pohybu. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2014. 672 s. (Česká historie; sv. 29). ISBN 978-80-7422-333-4. Kapitola Majetky jako půda, alod, beneficium, léno, s. 37.
  9. 1 2 BINTEROVÁ, Zdena. Pesvice a Všestudy. Chomutov: Okresní muzeum Chomutov, 2002. 40 s. ISBN 80-238-9793-4. Kapitola Pesvice, s. 6. Dále jen Binterová 2002.
  10. ↑ TRESP, Uwe. Jan Calta z Kamenné Hory. Pozdněstředověký válečnický podnikatel jako pán Chomutova. In: RAK, Petr. Comotovia 2005. Chomutov: Město Chomutov, 2005. ISBN 80-86971-20-1. S. 34–35.
  11. ↑ BINTEROVÁ, Zdena, a kol. Dějiny Chomutova. Chomutov: Městský úřad Chomutov, 1997. 116 s. S. 16.
  12. ↑ Binterová 2002, s. 8
  13. ↑ Binterová 2002, s. 9
  14. 1 2 Binterová 2002, s. 10
  15. 1 2 Binterová 2002, s. 11
  16. ↑ BÍLEK, Jaroslav; JANGL, Ladislav; URBAN, Jan. Dějiny hornictví na Chomutovsku. Chomutov: Vlastivědné muzeum v Chomutově, 1976. 192 s. S. 119, 182.
  17. 1 2 Binterová 2002, s. 12
  18. 1 2 Binterová 2002, s. 15
  19. ↑ Binterová 2002, s. 16
  20. ↑ Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. [cit. 2016-10-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-05-05.
  21. 1 2 3 Pesvice [online]. Regionální informační servis [cit. 2016-10-07]. Dostupné online.
  22. ↑ Koeficient ekologické stability [online]. Mendelova univerzita v Brně [cit. 2016-10-07]. Dostupné online.
  23. 1 2 Seznam.cz. Turistická mapa [online]. Mapy.cz [cit. 2016-10-05]. Dostupné online.
  24. ↑ Státní úřad statistický. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Čechy. 2. vyd. Svazek I. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 211.
  25. ↑ Státní úřad statistický. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Země česká. Svazek I.. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 101.
  26. ↑ Český statistický úřad, a kol. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 380, 381.
  27. ↑ Český statistický úřad, a kol. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 293.
  28. ↑ Základní údaje podle částí obce vybraného SO ORP – Chomutov [PDF online]. Český statistický úřad [cit. 2023-08-25]. Dostupné online.
  29. ↑ Český statistický úřad. Pesvice (okres Chomutov) [online]. Český statistický úřad [cit. 2016-10-07]. Dostupné online.
  30. ↑ Český statistický úřad, a kol. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (2. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 624 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1311-1. S. 394.
  31. ↑ Pesvice [online]. Obec Pesvice [cit. 2016-10-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-10-09.
  32. ↑ RŮŽEK, Vlastislav. „Přijde den“ (Es Kommt der Tag…). Památky, příroda, život. 1994, roč. 26, čís. 1, s. 10, 14. ISSN 0231-5076.
  33. ↑ Binterová 2002, s. 15–16
  34. ↑ Kaple sv. Josefa [online]. Poškozené a zničené kostely, kaple a synagogy v České republice [cit. 2015-11-14]. Dostupné online.
  35. ↑ POCHE, Emanuel, a kol. Umělecké památky Čech: P/Š. Svazek III. Praha: Academia, 1980. 540 s. Heslo Široké Třebčice, s. 498–499.
  36. ↑ BINTEROVÁ, Zdena, a kol. Obce chomutovského okresu. Chomutov: Okresní muzeum v Chomutově, 2002. 302 s. ISBN 80-7277-173-6. Kapitola Pesvice, s. 197–198.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • BINTEROVÁ, Zdena, a kol. Obce chomutovského okresu. Chomutov: Okresní muzeum v Chomutově, 2002. 302 s. ISBN 80-7277-173-6. Kapitola Pesvice, s. 197–198. 
  • BINTEROVÁ, Zdena. Pesvice a Všestudy. Chomutov: Okresní muzeum Chomutov, 2002. 40 s. ISBN 80-238-9793-4. Kapitola Pesvice, s. 3–20. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Pesvice&oldid=23729619“