Spořice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Spořice
Kostel svatého Bartoloměje
Znak obce SpořiceVlajka obce Spořice
znakvlajka
Lokalita
Status obec
LAU (obec) CZ0422 563340
Kraj (NUTS 3) Ústecký (CZ042)
Okres (LAU 1) Chomutov (CZ0422)
Obec s rozšířenou působností a pověřená obec Chomutov
Historická země Čechy
Katastrální výměra 16,66 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 1 512 (2018)[1] (e)
Nadmořská výška 333 m n. m.
PSČ 431 01
Zákl. sídelní jednotky 2
Části obce 1
Katastrální území 2
Adresa obecního úřadu Lipová 201
43101 Spořice
Starosta Ing. Roman Brand
Oficiální web: www.obecsporice.cz
Email: sporice@volny.cz
Spořice v rámci okresu a obvodu obce s rozšířenou působností
Spořice
Spořice
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obec Spořice (německy Sporitz) se nachází v okrese Chomutov, kraj Ústecký, při potoce Hačka zhruba 3 km jihozápadně od Chomutova. Žije zde přibližně 1 500[1] obyvatel.

K území obce Spořice nepatří sousedící Nové Spořice, část města Chomutova. Naopak součástí Spořic je územně nesouvisející jihozápadněji položené katastrální území Krbice, dnes hnědouhelný lom na místě zaniklé obce.

Název[editovat | editovat zdroj]

Název obce je odvozen z osobního jména Spor ve významu „malý, sporý“ a přenesen na vesnici znamená „ves lidí Sporových“. Vyvíjel se z varianty Sporicz (1281, 1469), přes Sparitz (1497), Schporicz (1511), Sparitz (1563), Ssporitze (1571), Sparycz (1587), Sporžicz (1654) a Sporitz (1787).[2]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Záchranný archeologický výzkum při stavbě dálnice D7[pozn. 1] odkryl jihovýchodně od Spořic osídlení ze starší doby bronzové. Dále zachytil sídliště z halštatskélaténské kultury, ze které pochází kostrový hrob s osobními šperky.[3]

První písemná zmínka pochází z roku 1281 ze záznamů majetkových převodů řádu německých rytířůchomutovské komendy, k jejímuž panství patřily. Do šlechtických rukou se dostaly až po roce 1411, kdy král Václav IV. zabavil veškerý řádový majetek. V 15. století se v držení chomutovského panství vystřídala řada zástavních majitelů, např. Mikuláš Chudý z Lobkovic, Jakoubek z Vřesovic, Jan Calta z Kamenné Hory. Poslední z nich, Beneš z Veitmile, vyplatil nároky německých rytířů a získal tak panství do svého vlastnictví. Jeho potomci vlastnili Spořice až do roku 1560, kdy je od nich koupil Ferdinand II. Tyrolský a od něj v roce 1571 Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic. V roce 1591 daroval Jiří Popel z Lobkovic spořický hospodářský dvůr jezuitské koleji v Chomutově. Po jeho odsouzení ke ztrátě majetku v roce 1594 přešla správa rozsáhlého panství na královskou komoru, která ho rozdělila na části a prodala je.

Spořice koupil v roce 1606 Adam Hrzán z Harasova. Soupis majetku ve Spořicích tehdy uváděl 63 poddaných, 15 potahů a filiální kostel, které ocenil na 23 706 kop a 36 grošů a 3 denáry. Poddaní ročně odváděli na poplatcích 44 kop a 41 grošů a 3 denáry, museli odpracovat 158 dní roboty a 6 dní roboty na poli a v naturálních dávkách odevzdat 278 strychů žita, 284 strychů ovsa, 668 vajec a 130 slepic. Hospodářský dvůr však dál patřil jezuitům až do roku 1660, kdy jej koupil Jan Hrzán z Harasova.[4]

Berní rula z roku 1654 ve vesnici uvádí 13 selských gruntů (z toho tři pusté), dále 38 chalup (z nich 11 pustých). Na obecním majetku žili dva domkáři. V roce 1683 došlo ve Spořicích k morové epidemii, kterou údajně přežilo jen šest obyvatel. Pamětní sloup, který událost připomínal, je uložen v lapidáriu Oblastního muzea v Chomutově.[4] Od poloviny 17. století byla ve vsi škola.

Nemoci a průchody vojska způsobovaly škody i v 19. století. Nejprve to byly během napoleonských válek oddíly z vestfálska a roku 1813 také rakouské, rusképruské. V roce 1862 se rozšířila epidemie cholery a během prusko-rakouské války zde bylo v roce 1866 týden ubytované vojsko.[5]

Během šedesátých a sedmdesátých let 19. století u Spořic fungoval hnědouhelný důl Pomoc boží založený A. Gellertem.[6] V katastrálním území byla ve druhé polovině 19. století postavena část chomutovského nádraží a v roce 1917 pobočka Poldiny hutě. Od roku 1919 zde fungovala česká škola, později rozšířená o školku. Německá škola sídlila v současné školní budově z roku 1900.[5]

Během druhé světové války byl ve třech spořických hostincích od 1941 zřízen zajatecký tábor pro francouzské, anglické a řecké zajatce.[7] V dubnu 1945 bylo bombardováním zabito 107 lidí a zničeno 32 domů a dalších 22 poškozeno. V samotném závěru války, 5. května 1945, byli ve stodolách domu čp. 1 zastřeleni vězni z koncentračních táborů a pohřbeni v hromadném hrobě u domu čp. 2.[5]

V poválečném období došlo k rozmachu průmyslu, kdy mezi Spořicemi a Chomutovem vznikla nebo byla rozšířena řada podniků: Ferona, Vodohospodářské stavby a Železárny – Válcovny trub. Původně zemědělská vesnice se změnila na sídliště dělníků. V důsledku výstavby silničního obchvatu byla vesnice rozdělena na dvě části a zanikla řada historických budov. Místní kostel svatého Bartoloměje zchátral, a přišel dokonce o střechu.[5] Po roce 1990 se však vesnice začala úspěšně rozvíjet. Výrazně vzrostl počet obyvatel, bylo postaveno velké množství rodinných domů, otevřen penzion pro seniory se zdravotním střediskem a proběhla rekonstrukce kostela.[4]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 2616 obyvatel (z toho 1371 mužů). Převažovali Němci, ale 228 jich bylo české a dva jiné neuvedené národnosti. Zbývajících 45 lidí byli cizinci. Většinou patřili k římskokatolické církvi, ale 54 se jich hlásilo k evangelickým církvím, jeden k církvi československé, šest k izraelské, devět k neuvedeným církvím a 161 lidí bylo bez vyznání.[8] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 2748 obyvatel: 398 Čechů, 2317 Němců a 33 cizinců. Stále dominovala římskokatolická církev. K evangelickým církvím patřilo 66 lidí, 43 k církvi československé, dva k izraelské a 251 bylo bez vyznání.[9]

Vývoj počtu obyvatel a domů místní části Spořice[10]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Obyvatelé 666 798 1088 1629 2346 2616 2748 1839 1826 1249 984 810 876 1271
Domy 85 101 106 152 216 244 359 375 345 275 262 274 273 384

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. V té době pod označením rychlostní silnice R7

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích k 1.1.2018. 30. dubna 2018. Dostupné online. [cit. 2018-05-01]
  2. PROFOUS, Antonín; SVOBODA, Jan. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny (díl III. S–Z). Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1957. S. 148. 
  3. VURBAL, Miroslav. Výstavba úseku stavby R7 MÚK Droužkovice – MÚK Nové Spořice [online]. Ostrava: Konstrukce Media, 2014-05-27 [cit. 2014-10-27]. Dostupné online. 
  4. a b c PACHNER, Jaroslav. Spořice 2010. Spořice: Obec Spořice, 2010. 110 s. S. 21–35. 
  5. a b c d BINTEROVÁ, Zdena, a kol. Obce chomutovského okresu. Chomutov: Okresní muzeum v Chomutově, 2002. 302 s. ISBN 80-7277-173-6. Kapitola Spořice, s. 226–228. 
  6. BÍLEK, Jaroslav; JANGL, Ladislav; URBAN, Jan. Dějiny hornictví na Chomutovsku. Chomutov: Vlastivědné muzeum v Chomutově, 1976. 192 s. S. 129. 
  7. VALIŠ, Zdeněk. Pracovní a zajatecké tábory na Chomutovsku. Památky, příroda, život. 1984, roč. 16, čís. 4, s. 104. 
  8. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Čechy. 2. vyd. Svazek I. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 210. 
  9. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Země česká. Svazek I. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 100. 
  10. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2016-12-11]. Kapitola Chomutov. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PACHNER, Jaroslav. Spořice 2010. Spořice: Obec Spořice, 2010. 110 s. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]