Vladimír Valeš

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Vladimír Valeš, Ph.D.
Narození 8. dubna 1941
Louny
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Úmrtí 30. července 2005 (ve věku 64 let)
Chomutov
ČeskoČesko Česko
Povolání malíř, scénograf, publicista a pedagog
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Vladimír Valeš (8. dubna 1941 Louny30. července 2005 Chomutov[1][2]) byl malíř, výtvarník, pedagog, publicista, režisér. a scénograf.

Život a dílo[editovat | editovat zdroj]

Ukázka díla Vladimíra Valeše

Narodil se v Lounech, kam tehdy patřil Pochvalov, obec ležící na rozhraní Rakovnicka a Lounska. Tady prožíval dětská léta, pět roků v místní jednotřídce, potom tři roky na osmiletce v nedalekém Řevničově. Do tajů výtvarné malby jej zasvětil profesor výtvarné výchovy Ladislav Leitgeb, který jej brával s sebou na malování k slepým ramenům Labe. Po maturitě v roce 1959 nastoupil na své první učitelské místo v Rynholci na Novostrašecku, pak přišly dva roky vojny v Táboře. Poté se oženil a přestěhoval se do Rynholce, kde učil a později řediteloval na základní škole. Po vojně pak vystudoval výtvarný obor na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Doktorát (Ph.D.) získal roku 1998 na FF UK za disertační práci Sen o simplifikaci – procesy diferenciace a integrace v proměnách moderního umění a výtvarné výchovy.[3]

Velkým impulsem pro něj byla účast na 18. světovém kongresu výtvarných pedagogů INSEA 1966 v Praze, která mu pootevřela dveře do světa a ukázala, jak se tam výtvarná výchova vyrovnává s podněty současného výtvarného umění. Účastnil se skupinových výstav v Rakovníku, s Archclubem v Kutné Hoře, Mělníku a Praze. První samostatnou výstavu měl v roce 1963 v Rakovníku, Křivoklátě a Berouně.

Další z obrazů V. Valeše

Po společné výstavě s Vlastimilem Černovským v rakovnickém muzeu měl v květnu 1968 výstavu deskových obrazů v divadle Laterna magika. Od dr. Jaromíra Adamce na vernisáži zaznělo: „Jeho komorně laděné práce jsou rozpjaté mezi postojem nezúčastněného komentátora světa, nahlížejícího zvnějšku pod povrch věcí na jedné straně, a aktivní účastí na překotném bujení přírodních sil ve formě vášnivě hnětených struktur na straně druhé“.

Výstava měla značný ohlas a začala se otevírat cesta do zahraničí. Mladý německý galerista H. Leibich nabídl výstavu v Mnichově a Dachau a část obrazů tam i prostřednictvím Art centra putovala. Avšak přišel jednadvacátý srpen 1968 a vše bylo jinak. Vladimír Valeš se ještě účastnil obnoveného I. rakovnického výtvarného salonu a jako nejmladší výtvarník se octnul vedle proslulých výtvarníků z Rakovnicka (V. Tittelbacha, J. Anderleho, R. Koláře, M. Pangráce, Q. Fojtíka, V. Markupa, F. Nonfrieda, Z. Baláže, F. Lexy, V. Váchy, V. Černovského.) Za angažovanost v tzv. obrodném procesu a nesouhlas s „bratrskou pomocí“ byl odejit z místa ředitele školy, donucen k vystěhování z bytu a během roku třikrát přeložen. Spolu s manželkou Jaroslavou pak hledali učitelské uplatnění v jiných okresech, až je našli na Chomutovsku, místo ve Vilémově a byt v Radonicích v roce 1971.

S výstavami tak byl na dlouhou dobu konec. V suterénu paneláku sice dál maloval a dělal grafiku, plakáty, diplomy, psal kroniku, ale náhradní aktivity našel v amatérském divadle a v dětském souboru, kterému se pak věnovat dvacet let. Dělal scénografii, návrhy kostýmů, plakáty a pozvánky, později i režíroval a hrál. S dospělými se brzy dostali na národní přehlídky, pro dětské divadlo psal spolu s manželkou vlastní hry. Začal psát do tehdejšího Průboje, divadelní a výtvarné recenze do Zemědělských novin. V roce 1986 začal studovat češtinu a literaturu na filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Tady prožil i Listopad 89. Poté se mu znovu otevřela cesta k malování a výstavám. V roce 1991 s přáteli založil občanské sdružení Klub přátel historických památek Radonice k obnově drobných sakrálních staveb a především Kaple Panny Marie Pomocné (Vintířov) na Vintířovském vrchu. Na jeho prosbu sem chomutovská výtvarnice Marie Svobodová namalovala obraz Vintířovské madony. V letech 19951996 byl náměstkem a po dva další roky ústředním školním inspektorem ČR v Praze. Z této funkce musel odejít, protože upozorňoval na nedostatky v hospodaření. V letech 20002002 byl ředitelem Střediska knihovnických a kulturních služeb v Chomutově (bývalý jezuitský areál). Do správy tohoto kulturního zařízení se v této době dostal kostel svatého Ignáce, kde Vladimír Valeš uspořádal celorepublikovou soutěž Ignác ve výtvarné reflexi. V této době vystavoval v Chomutově, Kadani i Stuttgartu. Poté byl zvolen do zastupitelstva obce Radonice, kde se stal starostou. Zorganizoval pět ročníků Plenérů Vintířov (sochařských sympozií), kterých se zúčastnilo více než 60 výtvarníků z Čech i Německa. Díky těmto akcím byla oblast Radonicka obohacena o řadu sochařských děl, která jsou zde rozmístěna na veřejně přístupných místech. Rozvíjel se tak i duch vzájemné pospolitosti. Lidé, kteří jej znali, na něj vzpomínají jako na moudrého, čestného a velmi talentovaného člověka, který s pokorou dělal vše, co bylo v jeho možnostech.

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

  • 800 let Mašťova (1989)
  • Radonicko kulturní a historické (1992)
  • Návraty ke krajům mládí (1994) – monografie o B. Bernauovi
  • Radonice, Mašťov a okolí (2001)
  • Libědice a Čejkovice (2001)
  • Pětipsy, Vidolice, Račetice (2002)
  • Historie jezuitského areálu v Chomutově (2002)
  • Kadaňsko výtvarné 1900–2000 (2002)
  • Pochvalov, vesnička v Podlesí (2005)
  • Reminiscence, sbírka básní (2006)

Dále napsal sedm divadelních her pro děti a spolupodílel se na scénářích pro Českou televizi (Lapidárium, Poledník). Přispíval do vlastivědného čtvrtletníku Chomutovska Památky – příroda – život. Byl členem redakčního kruhu časopisu Výtvarná výchova, který vydává PedF UK Praha.

Samostatné výstavy[editovat | editovat zdroj]

  • Rakovník, Křivoklát, Beroun (1963)
  • Muzeum Rakovník s Vlastou Černovským (1968)
  • Laterna Magika Praha (1968)
  • Galerie Haimo Liebich Dachau, München, Karlsfeld (1968)
  • Klášterec nad Ohří (1969)
  • Radonice (1972)
  • Divadlo Žatec, Frýdlant v Č., Chomutov - Scénografické a kostýmní návrhy
  • KD Kadaň s Vojtěchem Krausem )1986)
  • Malé divadlo Ústí nad Labem - Scénografie (1987)
  • Radonice s Vojtěchem Krausem (1987)
  • Muzeum Nové Strašecí (1991)
  • Výstavní síň Chomutov (1991)
  • Hradní galerie Kadaň (1994)
  • Galerie Studia George Lemarca Praha (1997)
  • Galerie Lurago Chomutov (2001)
  • Galerie Annaberg-Buchholz (2002)
  • Galerie Stuttgart (2002)
  • Galerie Lurago Chomutov, výstava spojena s křestem básnické sbírky Reminiscence (2006 - k nedožitým 65. narozeninám)
  • Galerie Annaberg
  • Kytička vzpomínek - výstava obrazů, divadelních kronik, scénografických návrhů, knih (2011)

Účast na kolektivních výstavách:

  • Výtvarníci Rakovnicka - Rakovník (1963)
  • Středočeští výtvarníci - Kutná Hora, Galerie Mělník, Staroměstská radnice Praha (1966)
  • Obnovený Rakovnický salon - Rabasova galerie Rakovník (1971)
  • Členské výstavy výtvarníků Kadaňska - zámek Klášterec nad Ohří, Děčín, Jáchymov, Kadaň (1981-1986)
  • Retrospektivní výstava výtvarníků Kadaňska - Hradní galerie Kadaň (1989)
  • Malíři a sochaři Kadaňska - Galerie Kadaň (1998)

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Valeš, Vladimír, 1941–2005 [online]. Středočeská vědecká knihovna v Kladně [cit. 2015-04-24]. Dostupné online. 
  2. VALEŠ, Vladimír, PhDr., Mašťov, Radonice [online]. Databáze českého amatérského divadla [cit. 2015-04-24]. Dostupné online. 
  3. Sochařské sympozium Plenér Vintířov 2001 – Vladimír Valeš [online]. Vladimír Valeš [cit. 2015-05-03]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]