Marie Svobodová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Marie Svobodová
Marie Svobodová 1921.jpg
Narození 9. září 1871
Praha
Úmrtí 7. dubna 1960 (ve věku 88 let)
České Budějovice
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marie Svobodová, rozená Paulová (9. září 1871 Praha – 7. dubna 1960, České Budějovice) byla česká herečka.

Mládí, divadelní začátky[editovat | editovat zdroj]

Narodila se v rodině strojvůdce, jako desáté (poslední) dítě. Matce bylo v tu dobu 49 let, otec zemřel v roce 1875. Matka musela pracovat, takže Marii vychovávala její o 16 let starší sestra, která však v roce 1876 také zemřela. Matka měla později obchod na Malé Straně v Praze a Marii si vzala zpět k sobě. Bydlely v Křemencové ulici na Novém Městě.

Otec byl po svém otci německé národnosti, byl však českým vlastencem. Marie si po příchodu k divadlu počeštila jméno na Pavlová.[1]

Již v mládí milovala divadlo a chodila často do divadla Aréna na Smíchově, kde na jevišti obdivovala např. Eduarda Vojana, Marii Ryšavou a Marii Hübnerovou (vystupující tehdy ještě pod pseudonymem Slatinská). Později ráda navštěvovala Národní divadlo, když bylo po požáru z roku 1881 opraveno.

Hodiny herectví brala u Jana Kubíka, ředitele Švandova divadla U Libuše, člena Švandova souboru. Poprvé vystoupila na jevišti na podzim roku 1891 ve hře F. F. Šamberka Josef Kajetán Tyl.

Kočovné divadlo[editovat | editovat zdroj]

V roce 1894, po třech letech u ředitele Kubíka, odešla na venkov ke společnosti ředitele Faltyse, kde tehdy hostoval i Jindřich Mošna.

V roce 1895 získala nové angažmá u společnosti ředitele Antoše Frýdy. U této společnosti působil také Václav Vydra a Oldřich Svoboda, herec a později režisér, její budoucí manžel.

Na konci roku 1896 přešla i s manželem ke společnosti Antonína Chlumského a následně ke společnosti ředitele Choděry na Moravu. Další angažmá absolvovala u divadelní společnosti ředitele Hanuše a ředitele Postla, kde hrála celých 6 let.

V roce 1908 se Svobodovi odstěhovali do Prahy, kde získala Marie angažmá u ředitelky Grossové-Kučerové v Libni a její manžel byl angažován v kabaretu „U Rozvařilů“, kde recitoval básně.

Po krachu společnosti Grossové hrála v souboru ředitele J. E. Sedláčka, kde byli angažováni mj. také Zdenka Gräfová a Bedřich Karen. Následovalo angažmá u ředitelky Procházkové-Malé a znovu u ředitele Postla, dále ve společnosti řed. Klečkové a řed. Blažka, kde hráli v tu dobu také František Roland a Karel Jičínský.

Následovalo působení u společnosti ředitele Františka Franzla-Lešanského, kde působil v tu dobu také František Smolík (do konce ledna 1911). Smolík se s rodinou Svobodových sblížil a opatroval také jejich děti, které Marie a Oldřich Svobodovi po všech štacích vozili s sebou[2]. Poté znovu u řed. Václava Choděry a od r. 1914 ve společnosti řed. Tuttra.

Během 1. světové války byl manžel Oldřich odveden. Na podzim 1918 pak Marie i s manželem nastoupili ke společnosti ředitelky Sukové-Kramuelové, jejíž společnost pak Oldřich Svoboda dva roky řídil.

Citát[editovat | editovat zdroj]

Jak s dojetím a láskou nevzpomenout svých drahých přátel a kolegů, manželů Marie a Oldřicha Svobodových! Jsou to vzpomínky na má učednická léta, neboť je to už 42 let, když jsem byl s nimi u venkovské společnosti Františka Lešanského. Přilnuli jsme záhy k sobě a oba manželé byli mými nejlepšími rádci. Byl jsem pyšný na jejich krásné přátelství a vážil si nesmírně rad a poučení staršího kolegy. Jako dnes je oba vidím: štíhlou tmavovlasou Marii Svobodovou a urostlého Oldřicha Svobodu, oba výtečné charakterní herce, kteří již tehdy byli realističtí herci, upřímní a prostí jako jejich srdce.
— František Smolík[3]

Stálé angažmá[editovat | editovat zdroj]

Prvním stálým angažmá pro Marii Svobodovou i jejího manžela a také pro dcery Annu a Růženu Novákovou s manželem Kamilem se stalo v srpnu roku 1921 Jihočeské národní divadlo v Českých Budějovicích. Po řediteli Kauckém vedl toto divadlo tři roky Karel Veverka (18711945), bývalý člen ND a ředitel plzeňského divadla, po něm hudební skladatel Rudolf Piskáček a následně Stanislav Langer. V sezoně 1929/1930 pak Jan Škoda.

Následně bylo budějovické divadlo spojeno s Českým divadlem v Olomouci[4]. V Olomouci se stali jejich kolegy pozdější známí čeští herci a režiséři, např. Jaroslav Průcha, E. F. Burian, František Salzer, František Vnouček, Emil Bolek, Jarmila Kurandová, sestry Jarmila a Zdeňka Švabíkovy, Jára Pospíšil, Jiří Vasmut a další.

V Olomouci působila Marie Svobodová s manželem do roku 1932, kdy oba odešli do důchodu. Její poslední vystoupení bylo ve hře Tchán Kondelík a zeť Vejvara při zájezdu divadla do Ústí nad Labem dne 11. září 1932.

Činnost po odchodu do důchodu[editovat | editovat zdroj]

Důchod trávili manželé Svobodovi v Českých Budějovicích a Marie Svobodová spolupracovala s divadelním kroužkem závodního klubu při Československém rozhlase v Českých Budějovicích, vedeným Miroslavem Kalným. Zde hostovala např. v roli babičky, provázející slovem dramatizaci pohádek Boženy Němcové. Rovněž nastudovala roli Savišny ve hře A. N. Arbuzova Šest zamilovaných.

V závěru života se dočkala také hostování v pražském Národním divadle kdy vystoupila dne 6. prosince 1952 ve sté repríze Jiráskovy hry Vojnarka v roli staré Havlové („Jeho matka“)[5] a začátkem roku 1954 ještě dvakrát v Jiráskově hře Samota v roli Barbory Vejrové[6].

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Vdala se dne 18. února 1896 v Duchcově za Oldřicha Svobodu (?–1939), herce a režiséra, se kterým měla šest dětí. Dcera Božena (18961917), herečka, syn Oldřich (18981922), syn Zdeněk (19011902), dcera Helena (1906–?), dcera Marie (1909–?). U divadla se však nejvíce prosadily především dcery Anna provd. Letenská (19041942), pozdější členka souboru Divadla na Vinohradech, která hrála také ve filmu a byla popravena nacisty za 2. světové války a dcera Růžena provd. Nováková (18991984), která byla divadelní herečkou.

Film[editovat | editovat zdroj]

V roce 1929 vystoupila poprvé, společně i se svým manželem Oldřichem, ve filmové roli. Za život účinkovala v menších rolích v šesti filmech, naposledy v roce 1954 ve filmu Otakara Vávry Jan Hus. V tomtéž roce byl o ní natočen i životopisný film.[7]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

  • 1952 Zlatá medaile „Divadelní žatvy 1951–1952“ za roli Barbory Vejrové v Jiráskově hře Samota[8][9]
  • 1953 Státní cena

Divadelní role, výběr[editovat | editovat zdroj]

  • 1891 F. F. Šamberk: Josef Kajetán Tyl, společnost Jana Kubíka
  • 1895 Victorien Sardou: Madame Sans-Gêne, titul. role, společnost Antoše Frýdy
  • 1902 Josef Kajetán Tyl: Mistr Jan Hus, společnost ředitele Hanuše (titulní roli hrál Oldřich Svoboda)
  • 1902 F. F. Šamberk: Karel Havlíček Borovský, společnost ředitele Hanuše (titulní roli hrál Oldřich Svoboda)
  • 1910 Jaroslav Vrchlický: Noc na Karlštejně, Eliška, společnost ředitelky Klečkové
  • 1914 August Strindberg: Otec, Laura, společnost řed. Tuttra, režie Fr. Zvíkovský
  • 1923 Bedřich Smetana: Dvě vdovy, Jihočeské národní divadlo v Českých Budějovicích, režie Karel Veverka
  • 1923 F. X. Svoboda: Čekanky, šafářka, Jihočeské národní divadlo v Českých Budějovicích
  • 1923 Otto Ernst: Flachsmann vychovatel, Alžběta Sturhahnová, Jihočeské národní divadlo v Českých Budějovicích, režie Oldřich Svoboda (v roli Gisely Holmové vystoupila Anna Svobodová, v roli prof. Preela pak Oldřich Svoboda)
  • 1924 Ladislav Stroupežnický: Zvíkovský rarášek, Jihočeské národní divadlo v Českých Budějovicích, režie Oldřich Svoboda (v roli Markétky vystoupila Růžena Nováková, v roli Petra vystoupila Anna Svobodová, v roli Mikuláše Dačického z Heslova Oldřich Svoboda)[10]
  • 1924 Ladislav Stroupežnický: Paní mincmistrová, klíčnice Salomena, Jihočeské národní divadlo v Českých Budějovicích, režie Oldřich Svoboda (v roli Zdeňky z Elkuše vystoupila Růžena Nováková, v roli paní Žofky Anna Svobodová, v roli Tobiáše Třísky vystoupil Kamil Novák)[11]
  • 1951 Alois Jirásek: Samota, Barbora Vejrová, Krajské oblastní divadlo v Českých Budějovicích, režie Jiří Bělka (soubor se účastnil s tímto představením v roce 1952 soutěže „Divadelní žatva 1951–1952“ v pražském Tylově divadle)
  • 1952 Josef Kajetán Tyl: Jan Hus, Husova matka, Krajské oblastní divadlo v Českých Budějovicích
  • 1952 Jaroslav Janovský: Mikoláš Aleš, Tetka Mikšíčková z Mirotic, Krajské oblastní divadlo v Českých Budějovicích
  • 1952 Alois Jirásek: Vojnarka, Jeho matka, Národní divadlo, režie Antonín Dvořák (pohostinské vystoupení dne 6. prosince 1952)
  • 1954 Alois Jirásek: Samota, Barbora, Tylovo divadlo/Národní divadlo, režie Antonín Dvořák (pohostinské vystoupení dne 11. ledna 1954 a 23. ledna 1954[12])

Filmografie[editovat | editovat zdroj]

  • 1929 Osud tří srdcí, manželka průmyslníka, režie Stáňa Skřivánek (v roli průmyslníka vystoupil manžel Marie Svobodové Oldřich)[13] (natočeno na jevišti divadla v Českých Budějovicích[14])
  • 1938 Vandiny trampoty, úřednice, režie Miroslav Cikán
  • 1939 Paní Kačka zasahuje, Pepina Součková, režie Karel Špelina
  • 1939 Venoušek a Stázička, role: ?, režie Čeněk Šlégl
  • 1954 Nejlepší člověk, babka, režie Václav Wasserman, Ivo Novák
  • 1954 Jan Hus, stařenka, režie Otakar Vávra
  • 1954 Marie Svobodová (životopisný film), režie Oldřich Kříž

Osobnosti divadla vzpomínají na Marii Svobodovou[editovat | editovat zdroj]

František Smolík

  • Vzpomínám, co to bylo starostí, jezdit ze štace na štaci, bez stálého přístřeší, udržovat domácnost, vychovávat kupu dětí a při tom hrát divadlo! Neslyšel jsem ji však nikdy naříkat, všechno dělala s láskou, s poctivým úsilím, tiše, nenápadně a znamenitě. Byla vzornou matkou, manželkou, kamarádkou a v neposlední řadě nadšenou a výtečnou herečkou...Naše drahá paní Svobodová se může hrdě ohlédnou zpět. Vykonala krásný a záslužný kus práce, střežila odkaz naší tradice![15]

Bedřich Karen

  • Vím naprosto jistě, že jsem vždy k Svobodovým pociťoval velikou úctu a měl jsem je upřímně rád. Bylo to vzorné herecké manželství a paní Svobodová byla nejen velmi dobrou herečkou, také však znamenitou hospodyní, manželkou a matkou.[16]

František Kreuzmann

  • Teprve dnes si plně uvědomuji, že naše prababička Svobodová mi tehdy u Tuttrovy společnosti nahradila péči mé matky, od níž jsem rovnou přišel ke společnosti jako benjamínek.[17]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Miroslav Kalný: Paměti Marie Svobodové, Orbis, Praha, 1953, str. 118
  2. František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 20–21
  3. Miroslav Kalný: Paměti Marie Svobodové, Orbis, Praha, 1953, str. 138
  4. Miroslav Kalný: Paměti Marie Svobodové, Orbis, Praha, 1953, str. 74, 144
  5. Miroslav Kalný: Paměti Marie Svobodové, Orbis, Praha, 1953, str. 171, foto 24
  6. Archiv Národního divadla: Marie Svobodová v archivu Národního divadla
  7. Marie Svobodová v Česko-Slovenské filmové databázi
  8. Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 19451955, Academia, Praha, 2007, str. 320, ISBN 978-80-200-1502-0
  9. Miroslav Kalný: Paměti Marie Svobodové, Orbis, Praha, 1953, str. 171
  10. Miroslav Kalný: Paměti Marie Svobodové, Orbis, Praha, 1953, str.140
  11. Miroslav Kalný: Paměti Marie Svobodové, Orbis, Praha, 1953, str.140
  12. Archiv Národního divadla: Marie Svobodová v archivu Národního divadla
  13. Marie Svobodová v Česko-Slovenské filmové databázi
  14. Jaroslav Brož, Myrtil Frída: Historie československého filmu v obrazech 18981930, Orbis, Praha, 1959, str. 217
  15. Miroslav Kalný: Paměti Marie Svobodové, Orbis, Praha, 1953, str. 138
  16. Miroslav Kalný: Paměti Marie Svobodové, Orbis, Praha, 1953, str. 136
  17. Miroslav Kalný: Paměti Marie Svobodové, Orbis, Praha, 1953, str. 139

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]