Drahonice (Chbany)
| Drahonice | |
|---|---|
,_historick%C3%A1_ortofotomapa_(50._l%C3%A9ta).jpg) Letecký snímek vesnice z 50. let 20. století | |
| Lokalita | |
| Charakter | zaniklá vesnice |
| Obec | Chbany |
| Okres | Chomutov |
| Kraj | Ústecký kraj |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 50°21′15″ s. š., 13°23′11″ v. d. |
| Základní informace | |
| Katastrální území | Vadkovice (2,73 km²) |
| Nadmořská výška | 240 m n. m. |
  Drahonice | |
| Další údaje | |
| Zaniklé obce.cz | 15 |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Drahonice (německy Drahnitz) jsou zaniklá vesnice v okrese Chomutov. Ležely asi 8,5 kilometru jihovýchodně od Kadaně na pravém břehu řeky Ohře. Hlavním zdrojem obživy obyvatel bývalo zemědělství, přestože zdejší pole bývala méně úrodná než v okolních vesnicích. Pěstovalo se na nich zejména žito, oves a chmel.[1] Vesnice zanikla v roce 1967 zatopením v důsledku výstavby vodní nádrže Nechranice.[2]
Název
[editovat | editovat zdroj]Název vesnice je odvozen z osobního mužského jména Drahoň ve významu ves lidí Drahoňových. V průběhu dějin se český tvar neměnil (Drahonicze, Druhonicze, Drahoniczy, Drahnicze aj.) a v němčině se objevovaly tvary podobné.[3]
Historie
[editovat | editovat zdroj]První písemná zmínka o Drahonicích pochází z roku 1360, kdy vesnice patřila k manskému statku Pětipsy, které od krále Jana Lucemburského získal roku 1332 Fridrich z Egerberka. Podle Jaroslava Schallera však vesnici ve třináctém století vlastnil řád pražských křižovníků s červenou hvězdou, což jim roku 1253 potvrdil panovník. Okolo vesnice měla také vést obchodní cesta, po které se dopravovala sůl. U Drahonic překračovala Ohři, přes niž údajně vedl most zničený během třicetileté války, u kterého se vybíralo clo.[1]
Vesnice byla částí lobkovického panství zabaveného Jiřímu Popelovi z Lobkovic.[4] Ještě předtím císař císař Rudolf II. na jeho žádost v roce 1590 zakázal formanům překračovat řeku do vzdálenosti tři čtvrtě míle po i proti proudu a upravil výši cel za použití mostu. Například jezdec na koni za přejetí mostu zaplatil jeden míšeňský groš, stejnou částku platil prázdný vůz se dvěma koni, zatímco u naloženého vozu se platil groš za každého tažného koně. Menší poplatek (dva penízy) platili pěší, ale pro Židy byla cena dvojnásobná.[5]
Roku 1605 (nebo 1606[1]) vesnici koupil Linhart starší Štampach ze Štampachu. Ves se 24 poddanými byla při té příležitosti oceněna na 13 097 kop a 55 grošů.[4] Při koupi byla uvedena v soupisu hasištejnského panství, ale Štampachové ji připojili k Ahníkovu. Po smrti Linharta staršího († 1608) vesnici získal jeho nezletilý synovec Zdislav Štampach, za něhož majetek spravoval Linhartův syn Matyáš sídlící Felixburgu. Za Zdislava Drahonice spadaly k panství Poláky.[1] Zdislav jako evangelík přišel o majetek za účast na stavovském povstání, ale protože zůstal věrný Ferdinandovi II., byl mu majetek nakonec roku 1628 navrácen.[6] Pro své náboženské přesvědčení ve stejném roce panství prodal Jindřichu Šlikovi. Od té doby Drahonice patřily k Polákům až do zrušení poddanství.[1]
Podle berní ruly z roku 1654 ve vsi žilo pět sedláků, dvanáct chalupníků a osm rodin bez pozemkového majetku. Sedláci měli dohromady třináct potahů a chovali deset krav, třináct jalovic, 31 ovcí, 28 prasat a tři kozy. Chalupníkům patřilo jen čtrnáct krav, devět jalovic, sedmnáct ovcí, osm prasat a pět koz. Jeden sedlák navíc vlastnil násadní rybník, další hospodu a jiný mlýn. Mezi chalupníky byli dva rybáři, zedník, švec a jeden míval malý násadní rybník. Domy byly ve špatném stavu, a chalupy bezzemků byly označeny jako pusté. Na polích se pěstovalo žito. O necelých sto let později tereziánský katastr z roku 1748 v Drahonicích uvádí 102 obyvatel. Ve vsi stál mlýn se třemi koly a stoupou, vrchnostenská pila, kde se řezalo dřevo plavené po řece, a nacházely se u ní výtažní rybníky. Řemeslo ve vsi provozoval švec, tkadlec, kožešník a dva nádeníci. Mlýn fungoval i v roce 1895.[1] Ve třicátých letech dvacátého století byl vybaven turbínovým válcovým strojem a podnikové nákladní auto bylo jediným motorovým vozem ve vsi. Kromě kupeckého obchodu v té době fungovala jen Zöfertova hospoda. Pekař z Dolan přijížděl jednou týdně s chlebem a maso lidé nakupovali ve Vikleticích, kde byla také škola. Lékař byl k dispozici v Čachovicích.[7]
Přírodní poměry
[editovat | editovat zdroj]Drahonice stávaly na pravém břehu Ohře v nadmořské výšce okolo 240 metrů a jejich katastrální území měřilo 192 hektarů.[1] Místo, kde vesnice stávala, se nachází v severní části katastrálního území Vadkovice zaplavené vodou nechranické přehrady v Mostecké pánvi.[8] Ze třicátých let dvacátého století se dochovaly zprávy o vytváření ledových bariér na Ohři, které způsobovaly záplavy okolní krajiny.[1]
Obyvatelstvo
[editovat | editovat zdroj]Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 121 obyvatel (z toho 63 mužů), z nichž byl jeden Čechoslovák a 120 Němců. Kromě jednoho člověka bez vyznání patřili k římskokatolické církvi.[9] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 140 obyvatel: jednoho Čechoslováka a 139 Němců. Všichni se hlásili k římskokatolické církvi.[10]
| 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Obyvatelé | 117 | 111 | 116 | 138 | 113 | 121 | 140 | 53 | 57 |
| Domy | 26 | 26 | 26 | 26 | 26 | 28 | 26 | 18 | . |
Obecní správa
[editovat | editovat zdroj]Po zrušení patrimoniální správy se Drahonice roku 1850 staly samostatnou obcí, ale při sčítání lidu v roce 1869 byly uvedeny jako osada obce Poláky, u které zůstaly až do svého zániku. Úředně byla osada zrušena 1. dubna 1967.[12]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e f g h BINTEROVÁ, Zdena. Zaniklé obce Chomutovska. Díl III. Pod vodami vodní nádrže Nechranice. Chomutov: Okresní muzeum v Chomutově, 1995. 34 s. Kapitola Drahonice, s. 21–22.
- ↑ BINTEROVÁ, Zdena. Zaniklé obce okresu Chomutov. Památky, příroda, život. 1995, roč. 27, čís. 2, s. 44. ISSN 0231-5076.
- ↑ PROFOUS, Antonín; SVOBODA, Jan. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Díl I. A–H. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1957. S. 402.
- ↑ a b BINTEROVÁ, Zdena. Březno. Chomutov: Okresní muzeum Chomutov, 2001. 80 s. ISBN 80-239-4167-4. Kapitola Březno, s. 7.
- ↑ MERTLOVÁ, Kateřina. O mostu novém v vsi Drahonicích…. Památky, příroda, život. 2003, roč. 35, čís. 2, s. 21–22. ISSN 0231-5076.
- ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Rudolf Anděl. Svazek III. Severní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Poláky – zámek, s. 387–388.
- ↑ DĚD, Stanislav. Drahonice nad Ohří. Památky, příroda, život. 2003, roč. 35, čís. 2, s. 27. ISSN 0231-5076.
- ↑ CENIA. Katastrální mapy, chráněná ložisková území, geomorfologická mapa, geologická a půdní mapa ČR [online]. Praha: Národní geoportál INSPIRE [cit. 2020-11-09]. Dostupné online.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Čechy. 2. vyd. Svazek I. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 248.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Země česká. Svazek I. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 132.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2016-12-11]. Kapitola Okres Chomutov. Dostupné online.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Abecední přehled obcí a částí obcí [PDF online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2019-07-13]. S. 107. Dostupné v archivu pořízeném dne 2024-03-06.
