Soběsuky (Chbany)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Soběsuky
Pohled od Roztyl
Pohled od Roztyl
Základní informace
Charakter sídla malá vesnice
Počet obyvatel 16 (2011)
Domů 9 (2009)
Nadmořská výška 265 m
Lokalita
PSČ 431 57
Obec Chbany
Okres Chomutov
Historická země Čechy
Katastrální území Soběsuky nad Ohří (2,26 km²)
Zeměpisné souřadnice
Soběsuky
Soběsuky
Další údaje
Kód části obce 50750
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a částem obce.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Soběsuky (německy Sobiesak) jsou malá vesnice, část obce Chbany v okrese Chomutov. Nachází se asi 2 km na sever od Chban. V roce 2009 zde bylo evidováno 9 adres.[1]

Soběsuky leží v katastrálním území Soběsuky nad Ohří o rozloze 2,26 km².[2]

Název[editovat | editovat zdroj]

Slovo suk, které je částí názvu, znamená v přeneseném významu svéhlavého nebo neústupného člověka. V německých variantách bylo zaměněno za slovo Sack (pytel). V historických pramenech se jméno vyskytuje ve tvarech: de Sobesuc (1281), Sobyesuk (1369), v Soběsucích (1477), na Soběsucích (1615), Sobiesak (1699), Sobiesuk (1787) nebo Sobiesuk a Soběsuky (1846).[3]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Rozsáhlý archeologický výzkum prováděný u Soběsuk v letech 1985–1992 prozkoumal rozsáhlé keltské sídliště včetně šedesáti hrobů. Na lokalitě však byla doložena řada dalších kultur od neolitu po dobu hradištní.[4]

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1281.[5]

Historie hornictví začala u Soběsuk už ve 30. letech 19. století, kdy zde majitel panství Karel L. Stieber otevřel vrchnostenský hnědouhelný důl Anna a Karel. Z hloubky až 40 m se v něm těžila 1,2 m mocná sloj. Po ukončení provozu byl důl později krátce obnoven a v 90. letech 19. století definitivně uzavřen. Množství vytěženého uhlí se odhaduje až na 60 000 tun. Druhým velkým dolem u vesnice byl důl Magdaléna otevřený v letech 19181922. Třicet metrů hlubokými šachtami se v něm těžily tři sloje mocné 1,3 m, 1,2 m a údajně až 10 m. Před uzavřením v něm pracovalo 150 horníků. Uhlí, kterého se zde vytěžilo až 70 000 tun, se odváželo do železniční stanice v Žaboklikách. Posledním dolem byla Viktoria otevřená na konci první světové války v meandru Ohře mezi Soběsuky a Číňovem. Bylo v něm vytěženo jen několik tisíc tun uhlí.[6]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 257 obyvatel (z toho 162 mužů), z nichž bylo 32 Čechoslováků, 224 Němců a jeden cizinec. Kromě pěti židů a tří lidí bez vyznání se hlásili k římskokatolické církvi.[7] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 190 obyvatel: 28 Čechoslováků, 160 Němců a dva cizince. S výjimkou devíti lidí bez vyznání byli členy římskokatolické církve.[8]

Vývoj počtu obyvatel a domů mezi lety 1869 a 2011[5][9]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Obyvatelé 221 213 202 193 162 257 190 117 41 63 36 18 20 16
Domy 36 38 34 39 36 36 35 29 . 10 8 5 5 5
Počet domů z roku 1961 je zahrnut v celkovém počtu domů místní části Vikletice.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Zámek – zbořen v roce 1990
  • Kostel svatého Martina
  • Sloup se sochou Panny Marie datovaný letopočtem 1694 stojí na čtyřhranném soklu položeném na dvou pískovcových stupních. Samotnou sochu Panny Marie s Ježíškem v levé ruce nese hlavice zdobená volutami.
  • Socha svatého Jana Nepomuckého u vchodu na hřbitov stojí na mohutném půlkulatém soklu, který je na čelní straně zdoben erbem a datován letopočtem 1724. Vlastní socha stojí na velké pískovcové kouli zdobené plastikou svržení Jana z mostu. Vedle koule jsou dva andělé, kteří drží měšec a zámek. Anděl se zámkem si prstem na pravé ruce ukazuje na ústa.[10]
  • Soběsukský akát - stojí na místě zbořeného zámku, je starý 200 let[11]
  • Svatojosefský dub v Soběsukách

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2009-10-10 [cit. 2009-10-22]. Dostupné online. 
  2. Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné online. 
  3. PROFOUS, Antonín; SVOBODA, Jan. Místní jména v Čechách: Jejich vznik, původní význam a změny (S–Ž). Svazek IV. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1957. 868 s. S. 127. 
  4. HOLODŇÁK, Petr. Výstava „Podzemní překvapení“ otevřena. Památky, příroda, život. 1999, roč. 31, čís. 4, s. 97–98. ISSN 0231-5076. 
  5. a b Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 376, 377. 
  6. BÍLEK, Jaroslav; JANGL, Ladislav; URBAN, Jan. Dějiny hornictví na Chomutovsku. Chomutov: Vlastivědné muzeum v Chomutově, 1976. 192 s. S. 153–154. 
  7. Státní úřad statistický. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Čechy. 2. vyd. Svazek I. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 232. 
  8. Státní úřad statistický. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Země česká. Svazek I. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 403. 
  9. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 289. 
  10. BINTEROVÁ, Zdena. Umělecké památky okresu Chomutov. Památky, příroda, život. 1979, roč. 11, čís. 1, s. 13–18. 
  11. JANÁČ, Marek; TUMLÍŘ, Pavel; HARVALÍK, Milan. Divnopis 2. Praha: Radioservis, 2008. 310 s. ISBN 978-80-86212-61-6. Kapitola Soběsuky, s. 96. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]