Voluta

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Volutové konzoly

Voluta (latinsky volutus = svinutý) je spirálovitý motiv různých soustav výzdoby, který konstrukčně vychází z Archimédovy spirály. Tento motiv je v architektuře využíván od pravěku v mnoha různých formách, polohách a způsobech umístění. Nejčastěji byl využíván v sestavě hlavic, palmet a ant v iónském sloupovém řádu a korintském sloupovém řádu a v sestavě volutového štítu.[1] [2]

Využití volut v jednotlivých slozích[editovat | editovat zdroj]

Iónský sloupový řád (antika)[editovat | editovat zdroj]

Voluta je charakteristickým prvkem hlavic sloupů tohoto řádu.

Korintský sloupový řád (antika)[editovat | editovat zdroj]

Voluty jsou součástí složitých hlavic sloupu tohoto řádu. Voluty tvoří na těchto hlavicích především rohové články, svinující se pod deskou abaku, k těmto čtyřem rohovým volutám přistupují často další vřazené voluty.

Volutový ornament (pozdní renesance)[editovat | editovat zdroj]

Objevuje se ve vrcholné renesanci od poloviny 16. století (po roce 1570) v nizozemském a německém manýrismu (Florisův styl) na fasádách radnic a měšťanských domů v oblasti řeky Vezery (odtud vezerská renesance).[2]

Volutový štít (renesance, baroko)[editovat | editovat zdroj]

Dynamický domovní štít, typický pro období baroka a rokoka. Voluty se zde využívaly k vyřešení přechodu mezi svislými a vodorovnými částmi stavby.

Voluty ve světové architektuře[editovat | editovat zdroj]

Voluty v české architektuře[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. BLAŽÍČEK, O. J.; KROPÁČEK, J. Slovník pojmů z dějin umění. Názvosloví a tvarosloví architektury, sochařství, malby a užitého umění. Praha: Odeon, 1991. ISBN 80-207-0246-6. 
  2. a b KOCH, W. Evropská architektura. Encyklopedie evropské architektury od antiky po současnost. Praha: Ikar, 1998. ISBN 80-7202-388-8. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]