Štampachové ze Štampachu
| Štampachové a Kagerové ze Štampachu | |
|---|---|
| Země | |
| Mateřská dynastie | rytíři z Kageru |
| Tituly | rytíři, baroni, hrabata |
| Rok založení | 14. století |
| Konec vlády | 19. století |
| Větve rodu | Kagerové ze Štampachu, Globnarové z Globenu a Štampachu, Planknarové z Kynšperka |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Štampachové ze Štampachu a Kagerové ze Štampachu (německy Kager von Stampach; Stampach; Steinbach) byli český šlechtický rod s německými kořeny. Pocházeli z Loketského kraje a vzestupu dosáhli na přelomu 16. a 17. století. Většina členů rodu se zúčastnila stavovského povstání, po jehož porážce pozbyla konfiskací majetek a emigrovala.[1] Pouze linie Kagerů ze Štampachu zůstala v českých zemích a dosáhla panského stavu a pak i hraběcího titulu, ale vymřela na konci 19. století.[2]
Dějiny
[editovat | editovat zdroj]
Štampachové byli původně německým rodem, jehož nejstarším sídlem byla Kamenice (dříve též Steinbach) u Sokolova. Jejich příbuznými byli a stejný erb používali Planknárové z Kyšperku a Globnárové z Globenu. Nejstaršími známými členy rodu byli Enderlin mladší ze Štampachu, který na počátku 15. století dostal od Zikmunda Lucemburského do zástavy hrad Hartenberg, a Ondřej ze Štampachu, který měl od roku 1426 v zástavě hrad Kynšperk nad Ohří i s přilehlým městem.[3] Sedm synů Jiljího Štampacha, jenž zemřel na začátku 16. století, založilo několik rodových větví. Mezi jeho potomky patřil Linhart starší Štampach ze Štampachu, který rozšířil rodový majetek a jako sídlo si vybral zámek v Ahníkově na Chomutovsku.[4]
Za stavovského povstání působil Linhart mladší († 1634) ve stavovském vojsku jako inspektor žateckého kraje. Po porážce na Bílé hoře přišel o majetek, zastřelili jej ve švédské armádě. Stejně dopadl i jeho syn Jindřich Bedřich, statky zkonfiskovali i jeho bratrům Adamovi a Vilémovi, další bratři Engelhart Vilém a Bedřich emigrovali. Kryštof Abrahám byl odsouzen k zabavení majetku a taktéž odešel z vlasti. Tudíž císařská komise málem vymazala Štampachy z řad české šlechty.
Jediný Václav Kager ze Štampachu (1567–1658)[2] unikl nejpřísnějším trastům císařské komise za účast ve stavovském povstání, když byl vězněn a odsouzen ke ztrátě majetku, ale získal jej zpět na přímluvu Jaroslava Bořity z Martinic, a to jen proto, že Václavova manželka v mládí byla katoličkou a směla majetek odkoupit zpět. Václav s prokazatelně dvěma dětmi emigroval pro svou evangelickou víru v roce 1628 a zemřel v zahraničí.[5] Jeho synové, kteří zůstali v Čechách pak založili tři linie Kagerů ze Štampachu, které postupně dosáhly v letech 1629 a 1741 panského stavu baronů i stavu hraběcího v letech 1676 a 1756. Jejich významných sídlem bylo mimo jiné karlovarské panství a zámek Valeč. Politicky nejvýznamnějším z potomků byl František Václav hrabě Kager ze Štampachu (1742–1804). Rod vymřel roku 1897.[2]
Exil
[editovat | editovat zdroj]
- Ludmila, vdova ze Štampachu (Stambachin) byla v roce 1640 na seznamu exulantů v Žitavě.
- Manželé Ester († 8. března 1690) a Jan Rudolf ze Štampachu († 5. prosince 1706, 85 let) byli pohřbeni v kostele v Satzungu, ačkoli zemřeli v Minicích na panství Schönů ze Schönau. V kostele se jejich náhrobek nedochoval.
- Dorota, vdova po Albertovi ze Štampachu na Všebořicích a Chuderově († 16. května 1644, 79 let) byla pohřbena v kostele v Hosterwitz u Drážďan.
- Václav Štampach ze Štampachu, bývalý žatecký hejtman, v roce 1618 se podílel na českém stavovském povstání. Po Bílé hoře mu byl v roce 1622 zkonfiskován majetek a v roce 1628 emigroval (jeho manželka Barbora zůstala ve Valči). V roce 1628 s ním odešel i jeho nejstarší syn Jiří, v exilu žila i dcera Rozina. Prošli těmito místy: Dippoldiswalde, Altenberg, Drážďany, Erfurt, Altenburg, aby nakonec zakotvili v Annabergu. Ve stáří pečovala o svého otce Václava dcera Rozina.
- V Marienbergu byl v prosinci 1636 pořízen seznam českých exulantů, který dokládá, že Štampachové ze Štampachu zde našli trvalý domov.[5]
Další osobnosti rodu
[editovat | editovat zdroj]- svobodný pán Jan Kryštof Kager ze Štampachu
- Jan Rejchart Štampach ze Štampachu (kolem 1550 – před 1615), vyslanec Rudolfa II. v Konstantinopoli (1591) a v Moskvě (1593)[3]
Erb
[editovat | editovat zdroj]
Společným rodovým znakem všech linií byl červeným štít se stříbrnou krokví a třemi červenými růžemi. Přilbovým klenotem pak rohy ozdobené peřím a krokví s růžemi. V polepšeném hraběcím erbu byl tento znak uprostřed čtvrceného štítu s vojenskými přilbami a praporci, drženém štítonoši v podobě dvou gryfů. Totéž jako klenoty na čtyřech přilbách.
Příbuzenstvo
[editovat | editovat zdroj]Spojili se s Fictumy, Údrckými z Údrče, Kekuly ze Stradonic, Kolovraty, Pachty z Rájova či Lažanskými z Bukové.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ MAŠEK, Petr. Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti. Díl II. N–Z. Praha: Argo, 2010. ISBN 978-80-257-0294-9. S. 343.
- 1 2 3 MAŠEK, Petr. Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti. Díl I. A–M. Praha: Argo, 2008. ISBN 978-80-257-0027-3. S. 430.
- 1 2 RYANTOVÁ, Marie. Z Čech až do Konstantinopole a Moskvy. Neznámý štambuch téměř neznámého šlechtice Jana Rejcharta ze Štampachu z let 1589 až 1610. Studie o rukopisech. 2014, roč. 44, čís. 1, s. 205. Dále jen Ryantová (2014). Dostupné online. ISSN 0585-5691.
- ↑ Ryantová (2014), s. 206.
- 1 2 ŠTĚŘÍKOVÁ, Edita. Exulantská útočiště v Lužici a Sasku. 1. vyd. Praha: Kalich, 2004. 549 s. ISBN 80-7017-008-5. S. 74, 90, 180, 258.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- HALADA, Jan. Lexikon české šlechty. Praha: Akropolis, 1992. ISBN 80-901020-3-4. Kapitola Štampachové ze Štampachu, s. 156.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Štampachové ze Štampachu na Wikimedia Commons