Vintířov (Radonice)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Vintířov

Náves s kostelem svaté Markéty
Základní informace
Charakter sídla vesnice
Počet obyvatel 107 (2011)
Domů 72 (2016)
Nadmořská výška 337 m
Lokalita
PSČ 432 01
Součást obce Radonice
Okres Chomutov
Historická země Čechy
Katastrální území Vintířov u Radonic (6,26 km²)
Zeměpisné souřadnice 50°18′17″ s. š., 13°16′24″ v. d.
Vintířov
Vintířov
Další údaje
Kód části obce 182443
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a částem obce.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vintířov (německy Winteritz) je vesnice, část obce Radonice v okrese Chomutov. Nachází se asi jeden kilometr na severozápad od Radonic. V roce 2016 zde bylo evidováno 72 adres.[1] Vintířov leží v katastrálním území Vintířov u Radonic o rozloze 6,26 km²,[2] ve kterém leží také Ždov.

Název[editovat | editovat zdroj]

Původní název vesnice je odvozen ze jména Vintera ve významu ves lidí Vinterových. Později došlo k záměně písmene „r“ na „ř“, ale v německé variantě Winteritz se původní jméno udrželo. V historických pramenech se jméno vesnice vyskytuje ve tvarech: de Wintheritz (1295), de Wintritz (1344), Wyntierzow (1352), de Winezyerzow (1360), Winezierzow (1417), Winthierzow (1431) nebo Wintritz (1544).[3]

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1295 a připomíná Vlka z Vintířova. Pravděpodobným zakladatelem však byl ve dvanáctém století vladyka Vintíř, jehož synové v roce 1196 podepsali darovací listinu mašťovského kláštera.[4] V polovině čtrnáctého století byl Vintířov farní vsí a stála v něm rytířská tvrz.[5] Jméno Vlk se v rodu vintířovských vladyků často opakovalo, protože další Vlk je zmiňován v roce 1360.[6] Jeho manželkou byla Eufenie z Kolovrat,[5] se kterou měli dceru Elišku. V roce 1403 Eliščin syn Vlček uplatňoval své patronátní právo ke zdejšímu kostelu, přičemž se dostal do sporu s Arnoštem ze Šumburka, kterému v té době patřila část vesnice s vlastní tvrzí.[6] V roce 1415 Vlčkův podíl koupil Vlašek z Kladna, který již o čtyři roky dříve koupil Kojetín, ale brzy poté panství získal Pechanec starší z Očedělic. Jeho syn, Pechanec mladší z Očedělic, prodal panství v roce 1461 Heřmanovi ze Zhořce. V držení druhé části vesnice se postupně vystřídali Vilém ze Šumburka, Aleš ze Šumburka a jeho syn Bedřich starší ze Šumburka, kterému se nejspíše podařilo získat do svého vlastnictví i vlčkovskou část. Od Bedřichova syna Jana ze Šumburka vintířovské panství v roce 1505 koupil Albrecht z Kolovrat, ale už o tři roky později je prodal Oplovi z Fictumu.[4] Cena za panství, ke kterému patřil Kojetín, Ratiboř, Dolany, Úhošť a části ŽaboklikKrbové, činila 3500 kop pražských grošů.[7]

Opl žil na tvrzi vladyků z Vintířova a podařilo se mu shromáždit značný majetek. Kromě vintířovského panství mu patřily také Radonice, Pětipsy a hrad Šumburk, na kterém provozoval penězokazeckou dílnu. Za falšování peněz byl v roce 1530 odsouzen, a před trestem musel uprchnout ze země. Jeho majetek zabavila královská komora a v roce 1532 ho zastavila Šlikům. Albrecht Šlik potom v roce 1547 vintířovské panství koupil a připojil k němu řadu okolních menších panství (Vojnín, HájBlov). Také nechal zbourat starou tvrz a na jejím místě v letech 15441556 postavit renesanční zámek.[4]

Posledním Šlikem ve Vintířově byl Jeroným Šlik, po kterém panství v roce 1612 zdědil Jindřich Matyáš Thurn, který se stal jedním z velitelů stavovského vojska během bitvy na Bílé hoře. Po porážce musel uprchnout ze země, a v nepřítomnosti byl odsouzen k trestu smrti a ztrátě majetku. Vintířov však v roce 1622 získala zpět jeho manželka Alžběta Thurnová, rozená z Tiefenbachu. Ta jej však prodala veliteli císařského vojska Ferdinandovi z Nagarolu, který k panství připojil ZahořanyVidolice. Od roku 1625 panství užíval a od roku 1628 také vlastnil španělský generál Vilém Verdugo, pán na Mašťově a Doupově. Jeho nevlastní syn Jan Šebestián z Pöttingu panství prodal Janu Antonínu Losymu z Losynthalu v roce 1644.[4] Příslušníci jeho rodu panství zvelebili. V roce 1669 vybudovali ovčín a sýrárnu pro zpracování mléka, které připomíná dochovaný nápis a letopočet na bráně hospodářského dvora. Nechali také postavit kapli na Vintířovském vrchu[8]radonický zámek a přestavět radonickývintířovský kostel. V roce 1709 postavili nový ovčín u silnice ke Kojetínu a hospodářský dvůr se sýpkami, ve kterém o dvacet let později přibyl ještě pivovar.[9]

Losyové také zahájili stavbu nového zámku, ale jejich projekt dokončil až Josef Mikuláš Windischgrätz, který panství získal po dlouhých sporech v roce 1785. Posledním šlechtickým rodem, který v roce 1868 koupil místní velkostatek, byli Lobkovicové, kterým patřil až do roku 1948.[4]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 398 obyvatel (z toho 186 mužů). Většina z nich byla německé národnosti (352 lidí), Čechů bylo 41 a pět obyvatel patřilo k jiné národnosti. Všichni byli členy římskokatolické církve.[10] Podle sčítání lidu z roku 1930 zde žilo 335 obyvatel z nichž se čtrnáct hlásilo k československé, 320 k německé a jeden k jiné národnosti. Většina obyvatel patřila k římskokatolické církvi, ale žili zde také tři evangelíci jeden člen církve československé a tři lidé hlásící se k jiné víře.[11]

Vývoj počtu obyvatel a domů mezi lety 1869 a 2011[12][13]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Obyvatelé 354 446 459 437 381 398 335 218 253 185 172 106 120 107
Domy 54 65 67 71 69 70 75 64 76 52 53 52 50 50
Počet domů z roku 1961 zahrnuje domy Kojetína a Vlkaně.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Ve vsi se nachází zámecký areál sestávající z torza starého zámku, nového zámku a hospodářského dvora. Oba zámky jsou v současnosti (rok 2014) v havarijním stavu.
  • Na návsi stojí barokní kostel svaté Markéty z roku 1730.[14] Na vrchu nad Vintířovem stojí poutní kaple Panny Marie Pomocné postavená v letech 17251727 na místě starší svatyně z roku 1649. Za vlády císaře Josefa II. byla kaple zrušena a zpustla, obnovena byla v roce 1833 a po opětovném zpustnutí ve druhé polovině dvacátého století pak znovu po roce 2000.[15]
  • V okolí Vintířova stojí několik menších kaplí. Na samém okraji katastrálního území nedaleko od křižovatky mezi Radonicemi, Radechovem a Hájem je torzo zděné kapličky s propadlou klenbou.[16] Druhá kaple, která je v lepším stavu, ale bez dochované výzdoby, stojí téměř na okraji Radonic.[17] Památkově chráněná kaple Panny Marie[18] se nachází u silnice z Radonic do Miřetic v místech, kde odbočuje cesta do zámeckého parku. Menší kaple stojí u stejné silnice asi o 300 metrů jižněji. Roste u ní lípa malolistá chráněná jako památný strom.[19] Další skupina památných stromů roste v zámeckém parku.[20]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2016-03-18, [cit. 2016-03-20]. Dostupné online.  
  2. Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. [cit. 2016-03-20]. Dostupné online.  
  3. PROFOUS, Antonín; SVOBODA, Jan. Místní jména v Čechách: Jejich vznik, původní význam a změny (S–Ž). Svazek IV. Praha : Nakladatelství Československé akademie věd, 1957. 868 s. S. 551.  
  4. a b c d e ANDĚL, Rudolf, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku: Severní Čechy. Svazek III. Praha : Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. S. 512–514.  
  5. a b VALEŠ, Vladimír. Radonice, Mašťov a okolí. Chomutov : Okresní muzeum v Chomutově, 2001. 96 s. Kapitola Vintířov, s. 26. Dále jen Valeš 2001. 
  6. a b SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého: Litoměřicko a Žatecko. Svazek XIV. Praha : Jiří Čížek – ViGo agency, 2000. 446 s. Kapitola Vyntířov zámek, s. 444–445.  
  7. Valeš 2001, str. 27
  8. Valeš 2001, str. 31
  9. Valeš 2001, str. 34 a 36
  10. Státní úřad statistický. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Čechy. 2. vyd. Svazek I. Praha : Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 249.  
  11. Státní úřad statistický. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Země česká. Svazek I.. Praha : Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 134.  
  12. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha : Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 380, 381.  
  13. Český statistický úřad. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha : Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 293.  
  14. POCHE, Emanuel. Umělecké památky Čech: T/Ž. Svazek IV. Praha : Academia, 1982. 640 s. Kapitola Vintířov, s. 238.  
  15. VALEŠ, Vladimír. Poutní kaple na Vintířovském vrchu. Památky, příroda, život. 2000, roč. 32, čís. 1, s. 25–29.  
  16. Kaple [online]. Poškozené a zničené kostely, kaple a synagogy v České republice, [cit. 2016-03-20]. Dostupné online.  
  17. Kaple [online]. Poškozené a zničené kostely, kaple a synagogy v České republice, [cit. 2016-03-20]. Dostupné online.  
  18. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav, [cit. 2016-03-20]. Katalogové číslo 130701 : Kaple P. Marie. Památkový katalog. MonumNet: [1]. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ: [2].  
  19. AOPK ČR. Lípa u Vintířova [online]. [cit. 2016-03-20]. Dostupné online.  
  20. AOPK ČR. Stromy ve Vintířovském parku [online]. [cit. 2016-03-20]. Dostupné online.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]