Přísečnická hornatina

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Přísečnická hornatina
Vodní nádrž Přísečnice a okolní krajina z Jelení hory
Vodní nádrž Přísečnice a okolní krajina z Jelení hory

Nejvyšší bod 993,5 m n. m. (Jelení hora)
Rozloha 225,45 km²

Nadřazená jednotka Loučenská hornatina
Sousední
jednotky
Jáchymovská hornatina
Rudolická hornatina
Bolebořská vrchovina

Světadíl Evropa
Stát Česko
Přísečnická hornatina
Přísečnická
hornatina
Povodí Ohře, Bílina, Zschopau
Souřadnice
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Přísečnická hornatina je geomorfologický okrsek na střední části Krušných horokrese Chomutov.

Poloha a sídla[editovat | editovat zdroj]

Přísečnická hornatina se nachází ve střední části Krušných hor. Její severní hranice je administrativně stanovena hranicí s Německem. Nejsevernější bod se nachází u zaniklé vesnice Pohraniční, odkud hranice vede směrem k samotě Nový Dům, a za ním ji přibližně tvoří tok Bíliny, která nedaleko odtud pramení. Od Mezihoří se hranice stáčí na jih k Blatnu a dále k vodní nádrži Kamenička, bývalému Třetímu Mlýnu v Bezručově údolí a Domině. Od ní směrem k jihozápadu hranici vymezuje pás sídel Lideň, Vysoká Jedle, Louchov, Domašín, Horní Halže. Za Horní Halží pokračuje k severozápadu okolo KovářskéČeským Hamrům. Dalšími významnějšími sídly jsou zejména Vejprty a podstatně menší Měděnec, Výsluní a Hora Svatého Šebestiána.[1]

Geologie[editovat | editovat zdroj]

Z hornin převažují starohorníprvohorní svory, pararuly a ortoruly krušnohorského krystalinka.[2] Až patnáct metrů vysoké výchozy ortoruly lze pozorovat v přírodní památce Sfingy.[3] Místy se nachází vložky granitového porfyru, amfibolitu a skarnu a ojedinělé proniky třetihorních vulkanických hornin.[2]

Geomorfologie[editovat | editovat zdroj]

Louky u zaniklé vesnice Jilmová

Hornatina se nachází v západní části podcelku Loučenská hornatina a převyšuje sousední Bolebořskou vrchovinu asi o 200 metrů. Ve vrcholové části se přímo pod Jelení horou nachází rozsáhlá denudační sníženina s vodní nádrží Přísečnicí. V geomorfologickém členění má okrsek označení IIIA-2B-1.[2] Sousedí s geomorfologickými okrsky Jáchymovskou hornatinou na západě, Rudolickou hornatinou na východě a Bolebořskou vrchovinou na jihovýchodě.[4]

Významné vrcholy[editovat | editovat zdroj]

Nejvyšším vrcholem Přísečnické hornatiny je Jelení hora (993,5 m n. m.) východně od vodní nádrže Přísečnice.[2] Další významné vrcholy jsou

  • Velký Špičák (965 m),
  • Komáří vrch (906 m),
  • Mědník (910 m),
  • Novoveský vrch (885 m),
  • Přísečnická hora (854 m),
  • Menhartický vrch (849 m),
  • Poustevna (826 m),
  • Klenovec (757 m),
  • Volyňský vrch (727 m).

Hydrosféra[editovat | editovat zdroj]

Prunéřovský potok
Kýšovický vodopád

Oblast je odvodňována zejména do povodí Ohře krátkými prudkými potoky, které protékají hluboce zaříznutá údolí. Místy se na nich vyskytují vodopády. Největší z vodních toků jsou Chomutovka a Prunéřovský potok. Vodu ze severní části odvádějí Černá voda a Přísečnice a hraniční toky jako Polava a Černá do německé řeky Zchopau. Voda z nejvýchodnější části odtéká do řeky Bíliny. Na přítocích Chomutovky byly vybudovány vodní nádrže Křimov a Kamenička, ale největší vodní plochou je vodní nádrž Přísečnice.[1]

Ochrana přírody[editovat | editovat zdroj]

V oblasti Přísečnické hornatiny se nachází několik maloplošných zvláště chráněných území a dva přírodní parky:[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b CENIA. Geomorfologická mapa ČR [online]. Praha: Národní geoportál INSPIRE [cit. 2016-09-03]. Dostupné online. 
  2. a b c d e Zeměpisný lexikon ČR. Hory a nížiny. Příprava vydání Jaromír Demek, Peter Mackovčin. 2. vyd. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2006. 582 s. ISBN 80-86064-99-9. Heslo Přísečnická hornatina, s. 366–377. 
  3. Chráněná území ČR. Ústecko. Příprava vydání Peter Mackovčin. Svazek I. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 1999. 352 s. ISBN 80-86064-37-9. Kapitola Sfingy, s. 99. 
  4. BÍNA, Jan; DEMEK, Jaromír. Z nížin do hor. Geomorfologické jednotky České republiky. 1. vyd. Praha: Academia, 2012. 344 s. ISBN 978-80-200-2026-0. Kapitola IIIA-2B Loučenská hornatina, s. 116. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]