Přísečnická hornatina
| Přísečnická hornatina | |
|---|---|
 Vodní nádrž Přísečnice a okolní krajina z Jelení hory | |
| Nejvyšší bod | 993 m n. m. (Jelení hora) |
| Rozloha | 225,45 km² |
| Nadřazená jednotka | Loučenská hornatina |
| Sousední jednotky | Jáchymovská hornatina Rudolická hornatina Bolebořská vrchovina |
| Světadíl | Evropa |
| Stát |  Česko |
  Přísečnická hornatina | |
| Povodí | Ohře, Bílina, Zschopau |
| Souřadnice | 50°29′0″ s. š., 13°11′25″ v. d. |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Přísečnická hornatina je geomorfologický okrsek na střední části Krušných hor v okrese Chomutov.
Poloha a sídla[editovat | editovat zdroj]
Přísečnická hornatina se nachází ve střední části Krušných hor. Její severní hranice je administrativně stanovena hranicí s Německem. Nejsevernější bod se nachází u zaniklé vesnice Pohraniční, odkud hranice vede směrem k samotě Nový Dům, a za ním ji přibližně tvoří tok Bíliny, která nedaleko odtud pramení. Od Mezihoří se hranice stáčí na jih k Blatnu a dále k vodní nádrži Kamenička, bývalému Třetímu Mlýnu v Bezručově údolí a Domině. Od ní směrem k jihozápadu hranici vymezuje pás sídel Lideň, Vysoká Jedle, Louchov, Domašín, Horní Halže. Za Horní Halží pokračuje k severozápadu okolo Kovářské k Českým Hamrům. Dalšími významnějšími sídly jsou zejména Vejprty a podstatně menší Měděnec, Výsluní a Hora Svatého Šebestiána.[1]
Geologie[editovat | editovat zdroj]
Z hornin převažují starohorní až prvohorní svory, pararuly a ortoruly krušnohorského krystalinka.[2] Až patnáct metrů vysoké výchozy ortoruly lze pozorovat v přírodní památce Sfingy.[3] Místy se nachází vložky granitového porfyru, amfibolitu a skarnu a ojedinělé proniky třetihorních vulkanických hornin.[2]
Geomorfologie[editovat | editovat zdroj]
Hornatina se nachází v západní části podcelku Loučenská hornatina a převyšuje sousední Bolebořskou vrchovinu asi o 200 metrů. Ve vrcholové části se přímo pod Jelení horou nachází rozsáhlá denudační sníženina s vodní nádrží Přísečnicí. V geomorfologickém členění má okrsek označení IIIA-2B-1.[2] Sousedí s geomorfologickými okrsky Jáchymovskou hornatinou na západě, Rudolickou hornatinou na východě a Bolebořskou vrchovinou na jihovýchodě.[4]
Významné vrcholy[editovat | editovat zdroj]
Nejvyšším vrcholem Přísečnické hornatiny je Jelení hora (993 m n. m.) východně od vodní nádrže Přísečnice.[2] Další významné vrcholy jsou
- Velký Špičák (965 m),
- Komáří vrch (906 m),
- Mědník (910 m),
- Novoveský vrch (885 m),
- Přísečnická hora (854 m),
- Menhartický vrch (849 m),
- Poustevna (826 m),
- Klenovec (757 m),
- Volyňský vrch (727 m).
Hydrosféra[editovat | editovat zdroj]
Oblast je odvodňována zejména do povodí Ohře krátkými prudkými potoky, které protékají hluboce zaříznutá údolí. Místy se na nich vyskytují vodopády. Největší z vodních toků jsou Chomutovka a Prunéřovský potok. Vodu ze severní části odvádějí Černá voda a Přísečnice a hraniční toky jako Polava a Černá do německé řeky Zchopau. Voda z nejvýchodnější části odtéká do řeky Bíliny. Na přítocích Chomutovky byly vybudovány vodní nádrže Křimov a Kamenička, ale největší vodní plochou je vodní nádrž Přísečnice.[1]
Ochrana přírody[editovat | editovat zdroj]
V oblasti Přísečnické hornatiny se nachází několik maloplošných zvláště chráněných území a dva přírodní parky:[2]
- národní přírodní rezervace Novodomské rašeliniště
- přírodní rezervace Na loučkách
- přírodní rezervace Buky nad Kameničkou
- přírodní rezervace Prameniště Chomutovky
- přírodní památka Lokalita břízy ojcovské u Volyně
- přírodní památka Sfingy
- přírodní památka Na loučkách II
- přírodní památka Podmilesy
- přírodní památka Bezručovo údolí
- přírodní park Údolí Prunéřovského potoka
- přírodní park Bezručovo údolí
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b CENIA. Geomorfologická mapa ČR [online]. Praha: Národní geoportál INSPIRE [cit. 2016-09-03]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e Zeměpisný lexikon ČR. Hory a nížiny. Příprava vydání Jaromír Demek, Peter Mackovčin. 2. vyd. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2006. 582 s. ISBN 80-86064-99-9. Heslo Přísečnická hornatina, s. 366–377.
- ↑ Chráněná území ČR. Ústecko. Příprava vydání Peter Mackovčin. Svazek I. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 1999. 352 s. ISBN 80-86064-37-9. Kapitola Sfingy, s. 99.
- ↑ BÍNA, Jan; DEMEK, Jaromír. Z nížin do hor. Geomorfologické jednotky České republiky. 1. vyd. Praha: Academia, 2012. 344 s. ISBN 978-80-200-2026-0. Kapitola IIIA-2B Loučenská hornatina, s. 116.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Přísečnická hornatina na Wikimedia Commons
