Loučenská hornatina
| Loučenská hornatina | |
|---|---|
 Přírodní park Loučenská hornatina u Háje u Duchcova | |
| Nejvyšší bod | 993 m n. m. (Jelení hora) |
| Rozloha | 805 km² |
| Nadřazená jednotka | Krušné hory |
| Sousední jednotky | Klínovecká hornatina Děčínské stěny Chomutovsko-teplická pánev Doupovské hory |
| Podřazené jednotky | Přísečnická hornatina Bolebořská vrchovina Rudolická hornatina Novoveská hornatina Flájská hornatina Cínovecká hornatina Nakléřovská vrchovina |
| Světadíl | Evropa |
| Stát |  Česko |
| Horniny | fylit, svor, pararula, ortorula, žula, ryolit, ignimbrit |
| Povodí | v ČR: Bílina, Ohře → Labe |
| Souřadnice | 50°35′8″ s. š., 13°28′11″ v. d. |
| Identifikátory | |
| Kód geomorf. jednotky | IIIA-2B |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Loučenská hornatina je jeden ze dvou geomorfologických podcelků Krušných hor. Její severní hranice sleduje hranici s Německem, na jihu je oddělena od prostoru Podkrušnohorských pánví tzv. Krušnohorským zlomem. Na západě hraničí s Klínoveckou hornatinou, přibližně v linii Perštejn – České Hamry a na východě končí Nakléřovským průsmykem, který ji odděluje od Děčínské vrchoviny.
Zatímco jižní svahy pokrývají především zachovalé bučiny, smrkové porosty na hřebenu vinou neúnosného emisního zatížení z elektráren v podhůří většinou odumřely. Nyní probíhá jejich nákladná obnova. Důležitou složku zdejší přírody tvoří rašeliniště vrchovištního typu (např. NPR Novodomské rašeliniště).
Vrcholy
[editovat | editovat zdroj]Pro Loučenskou hornatinu je charakteristické, že žádný z vrcholů nepřesahuje 1000 m n. m. Nejvyšším vrcholem je Jelení hora (993 m),[1] ale pojmenována byla podle Loučné (956 m). Další významné body: Medvědí skála (923 m), Jedlová (853 m), Střelná (868 m), Stropník (856 m), Bouřňák (869 m), Pramenáč (910[2] m), Komáří hůrka (808 m) a Špičák u Krásného Lesa (723 m). Celá hornatina má podobu náhorní plošiny, nad níž vystupují ojedinělé vrcholy, a od pánve je oddělená výrazným svahem, dosahujícím místy až 500 metrového převýšení.
Geomorfologické členění
[editovat | editovat zdroj]Loučenská hornatina (v členění Jaromíra Demka označená jako IIIA-2B) se dělí na okrsky pojmenované podle sídelních útvarů:
- Přísečnická hornatina
- Rudolická hornatina
- Novoveská vrchovina
- Flájská hornatina
- Cínovecká hornatina
- Nakléřovská vrchovina
- Bolebořská vrchovina
Podrobné dělení včetně podokrsků je vidět v následující tabulce:
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Loučenská hornatina na Wikimedia Commons
- ↑ BÍNA, Jan; DEMEK, Jaromír. Z nížin do hor. Geomorfologické jednotky České republiky. 1. vyd. Praha: Academia, 2012. 344 s. ISBN 978-80-200-2026-0. Kapitola IIIA-2B Loučenská hornatina, s. 116–117.
- ↑ Geoprohlížeč: Základní topografická mapa ČR 1 : 25 000 [online]. Zeměměřický úřad [cit. 2023-07-07]. Dostupné online.