Pararula

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Pararula
Pararula z oblasti Bystrá, Nízké Tatry
Pararula z oblasti Bystrá, Nízké Tatry
Zařazení metamorfovaná hornina
Hlavní minerály křemen, slídy (převládá biotit), živce (hlavně plagioklas)
Akcesorie granáty, staurolit, andalusit
Textura pásková
Barva(y) šedá, hnědá

Pararula je přeměněná hornina, typ ruly, která vznikla vysokostupňovou přeměnou sedimentů.

Termín pararula (paragneiss) zavedl v roce 1891 Karl Heinrich Rosenbusch.

Vznik[editovat | editovat zdroj]

Pararula vznikla přeměnou sedimentárních, zejména pelitických a drobových hornin v amfibolitové facii[1]. Patří k nejrozšířenějším regionálně přeměněným horninám.

Složení a vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Hlavními minerály pararul jsou křemen, živce, s vysokým podílem plagioklasu a slídy, z nichž většinou převládá biotit[1], při vyšším stupni přeměny může obsahovat i značný podíl aluminosilikátů jako jsou kyanit, andalusit a sillimanit, též cordierit, staurolit a granáty. Podle obsahu dalších minerálů se rozlišuje svorová pararula (s nízkým obsahem živců), pararula grafitová, dvojslídnatá, amfibol-biotitová atd. Kinzigit je označení granáto-grafitické pararuly[2].

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Úhlová diskordance mezi prvohorními vrstvami pararuly a křídovými usazeninami (pískovec, slepenec) v lomu Práchovna, Kutná Hora-Žižkov

V Českém masivu tvoří pararuly hlavní masu hornin moldanubika. Vyskytují se v Alpách, Schwarzwaldu a jinde. V Západních Karpatech jsou součástí veporického i tatrického krystalinika, kde většinou jde o pararuly s obsahem sillimanitu a granátu. Jsou známy z Považského Inovce, Malé Fatry, ve Vysokých a Nízkých Tatrách, stejně jako vystupují v krystaliniku zemplinika. Plagioklasové pararuly vystupují především v Slovenském rudohoří[3].

Použití[editovat | editovat zdroj]

Pararuly nemají žádné významnější praktické použití ani větší ekonomický význam. Mohou být využity jako kamenná drť a stavební kámen.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pararula na slovenské Wikipedii.

  1. a b Putiš, M.; Petrografia metamorfovaných hornín. Univerzita Komenského, Bratislava, 2004, 131 s.
  2. http://www.geologie.estranky.cz přístup: 28.8.2008
  3. Vladár, J., 1981; Encyklopédia Slovenska V. zväzok R - Š. Veda, Bratislava, s. 173

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]