Cordierit

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Cordierit
Cordierit

Cordierit

Obecné
Chemický vzorec (Mg)2Al3(AlSi5)O18
Identifikace
Barva modrá
Soustava kosočtverečná
Tvrdost 7
Lesk skelný, mastný
Štěpnost 110, nedokonalá



Cordierit je minerál ze skupiny cyklosilikátů bohatý na hliník, který tvoří hojný horninový minerál. Pojmenován podle francouzského geologa P. Louise Cordiera (1777-1861), který ho objevil v roce 1813.

Obecné[editovat | editovat zdroj]

  • Kategorie: minerál
  • Skupina: cordierity – koncové členy cordierit (Mg) a sekaninait (Fe)
  • Chemický vzorec: (Mg)2Al3(AlSi5)O18

Identifikace[editovat | editovat zdroj]

Nm- 1, 524- 4, 574 Ng- 1, 527- 1, 578

Historie[editovat | editovat zdroj]

Podle legend využívali silného Pleochorismu cordieritu Vikingové. Stejně jako kalcit totiž umožňoval navigovat lodě. Při každém počasí, i při bouři a zamračené obloze jim umožnil pozorovat slunce. Mohli tedy s jeho pomocí zjistit, kolik je hodin, nebo kde je sever.

Vznik[editovat | editovat zdroj]

Cordierit vzniká v magmatických a kontaktně metamorfovaných horninách (pararula, migmatit).

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Cordierit se vyskytuje v rulách a migmatitech moldanubika. V Česku se vyskytuje především na Šumavě a v Novohradských horách. Naleziště v České republice jsou také na Českomoravské vrchovině - Horní Bory, na Jihlavsku - Dlouhá Stěna, nebo v kamenolomu Vanov u Telče.

V zahraničí se vyskytuje především v následujících zemích: Madagaskar, Brazílie, Srí Lanka, Indie (stát Madras), Tanzanie, Namibie, USA (Wyoming, Kalifornie, Connecticut), Rusko (Poloostrov Kola), Finsko, Španělsko, Švédsko.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Dana, E.S. (1892) Dana's systemof mineralogy, (6th edition), 419–421
  • Bertoldi, C., Proyer, A., Garbe-Schönberg, D., Behrens, H., & Dachs, E. (2004). Comprehensive chemical analyses of natural cordierites: implications for exchange mechanisms. Lithos78(4), 389-409.
  • DUĎA, Rudolf; REJL, Luboš. Minerály. Fotografie Dušan Slivka. 1., české vyd. Praha: AVENTINUM, 1997. 520 s. (Velký průvodce). ISBN 80-7151-030-0. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]