Cordierit
| Cordierit | |
|---|---|
 Cordierit | |
| Obecné | |
| Chemický vzorec | (Mg)2Al3(AlSi5)O18 |
| Identifikace | |
| Barva | modrá |
| Soustava | kosočtverečná |
| Tvrdost | 7 |
| Lesk | skelný, mastný |
| Štěpnost | 110, nedokonalá |
| Hustota | 2,6-2,66[1] g ⋅ cm−3 |
Cordierit je minerál ze skupiny cyklosilikátů bohatý na hliník, který tvoří hojný horninový minerál. Pojmenován podle francouzského geologa P. Louise Cordiera (1777-1861), který ho objevil v roce 1813.
Obecné[editovat | editovat zdroj]
- Kategorie: minerál
- Skupina: cordierity – koncové členy cordierit (Mg) a sekaninait (Fe)
- Chemický vzorec: (Mg)2Al3(AlSi5)O18
Identifikace[editovat | editovat zdroj]
- Barva: Modrý, existují i odrůdy nazelenalé, nažloutlé, šedé či hnědé
- Vzhled krystalů: Krátké prismatické krystaly
- Soustava: kosočtverečná
- Tvrdost: 7
- Lesk: Skelný, mastný
- Štěpnost: (110) nedokonalá
- Index lomu: Np- 1, 660- 1, 682
Nm- 1, 524- 4, 574 Ng- 1, 527- 1, 578
- Dvojlom: 0, 005- 0, 018
- Lom: lasturnatý, nerovný
- Pleochorismus: velmi silný, tmavofialový- světle modrý
- Chemismus: stálý v kyselinách
- Podobné minerály: safír, akvamarín
- Odrůdy: iolit (polodrahokamová odrůda cordieritu)
Historie[editovat | editovat zdroj]
Podle legend využívali silného Pleochorismu cordieritu Vikingové. Stejně jako kalcit totiž umožňoval navigovat lodě. Při každém počasí, i při bouři a zamračené obloze jim umožnil pozorovat slunce. Mohli tedy s jeho pomocí zjistit, kolik je hodin, nebo kde je sever.
Vznik[editovat | editovat zdroj]
Cordierit vzniká v magmatických a kontaktně metamorfovaných horninách (pararula, migmatit).
Výskyt[editovat | editovat zdroj]
Cordierit se vyskytuje v rulách a migmatitech moldanubika. V Česku se vyskytuje především na Šumavě a v Novohradských horách. Naleziště v České republice jsou také na Českomoravské vrchovině - Horní Bory, na Jihlavsku - Dlouhá Stěna, nebo v kamenolomu Vanov u Telče.
V zahraničí se vyskytuje především v následujících zemích: Madagaskar, Brazílie, Srí Lanka, Indie (stát Madras), Tanzanie, Namibie, USA (Wyoming, Kalifornie, Connecticut), Rusko (Poloostrov Kola), Finsko, Španělsko, Švédsko.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Dana, E.S. (1892) Dana's systemof mineralogy, (6th edition), 419–421
- Bertoldi, C., Proyer, A., Garbe-Schönberg, D., Behrens, H., & Dachs, E. (2004). Comprehensive chemical analyses of natural cordierites: implications for exchange mechanisms. Lithos, 78(4), 389-409.
- DUĎA, Rudolf; REJL, Luboš. Minerály. Fotografie Dušan Slivka. 1., české vyd. Praha: AVENTINUM, 1997. 520 s. (Velký průvodce). ISBN 80-7151-030-0.
