Bouře (meteorologie)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Bouře na moři. Obraz ruského malíře Ivana Ajvazovského, 1894

Bouře je soubor atmosférických jevů vázaných na hlubokou cyklónu (tlakovou níži) nebo též označení pro samotnou cyklónu, v níž se tyto jevy vyskytují, jedná se především o silné větry přesahující stupeň vichřice, které vyvolávají na moři velké a nebezpečné vlny a při pobřeží bouřlivé přílivy; na pevnině vyvrací stromy a poškozuje budovy; jsou provázeny rozsáhlými oblastmi konvekčních bouří s intenzívními srážkami a bouřkami na studené frontě. Bouře jsou na povětrnostních mapách charakteristické zhuštěnými izobarami, které odpovídají oblastem se silnými větry.

Příkladem takových bouří jsou Anatol (2. – 4. prosinec 1999), Lothar (24. – 27. prosinec 1999) a Martin (25. – 28. prosinec 1999), tyto bouře způsobily škody za 13 miliard euro[1].

Dělení bouří podle struktury[editovat | editovat zdroj]

Nejčastěji se setkáváme s klasifikací bouří podle struktury. Typ bouře je odvislý od instability a na střihu větru. Rozeznávají se tři základní typy: unicela, multicela a supercela.

  • jednobuněčné bouře (single cell storms, unicell storms)
  • vícebuněčné bouře (multicell storms)
    • shlukové multicely (multicell cluster storms)
    • liniové multicely (multicell line storms)
  • supercely (supercells)

Unicely jsou bouřky s jednoduchým životním cyklem, přičemž délka jejich trvání se uvádí okolo 30 minut od začátku pozorování srážek.

V multicele jsou buňky spojeny do většího systému, ale mohou se nacházet v různém stádiu životního cyklu. Tento útvar má oblasti se sestupnými a výstupné proudy, jenž jsou od sebe odděleny gust frontou, řekněme „nárazovou frontou“, která se může při zemi rozbíhat i do větších vzdáleností, přičemž sebou přináší zesílení větru a tlaku vzduchu, naopak se ochlazuje a mění se směr větru - má tedy charakter jakési malé studené fronty. V mnoha případech se stává, že se vyvine nedospělé stádium multicely v podobě flanking line - pásu konvektivní oblačnosti.

Supercela je nejnebezpečnějším typem bouře s typicky silnými nárazy větru, kroupami a devastujícími tornády. To je způsobeno abnormálně velkou instabilitou nebo velkou helicitou (helicity) v tocích vyživujících supercelu. Supercely mají na radiolokačním odrazu charakteristický hák - hook echo, který ukazuje na rotaci celého systému, supercela má tedy charakter mezocyklóny. Supercela na rozdíl od multicel nemá takový počet přestřelujících vrcholů - overshooting top.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]