Izolinie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Izohypsy (vrstevnice) jako příklad izolinií spolujících místa se stejnou nadmořskou výškou

Izolinie (z řeckého isos - stejně) jsou druhem liniové mapové značky nebo prvkem některých dalších druhů diagramů. Jsou to čáry na mapě nebo v grafu, které spojují místa se stejnými hodnotami dané fyzikální, sociometrické nebo jiné veličiny. Izolinie se nemohou křížit a jejich vzdálenosti jsou nepřímo úměrné gradientu daného prvku. Nejznámějším typem izolinie je vrstevnice.

Někdy bývají izolinie kombinovány s barevným rozlišením ploch mezi nimi, tzv. izopásem – tedy tak, že určité hodnotě nebo rozmezí veličiny přísluší určitá barva, barevný odstín, sytost barvy, šrafování nebo jiná struktura atd. Například vrstevnice v mapě bývají někdy kombinovány nebo nahrazovány hnědými barvami ploch pro výše položená místa zemského povrchu, žlutějšími barvami pro níže položená místa a zelenými barvami pro nížiny. Izolinie pak nemusí být znázorněna přímo čarou, ale je tvořena rozhraním mezi plochami různého provedení.

V trojrozměrném prostoru se souhrn míst se stejnými hodnotami čtvrté veličiny nazývá izoplocha. Má tvar uzavřeného obalu.

Pravé izolinie[editovat | editovat zdroj]

Pravé izolinie zobrazují pouze spojité jevy, tj. takové, jejichž hodnoty se bod od bodu mění plynule. Proto se používají téměř výhradně pro znázorňování přírodních jevů: tlaku vzduchu, magnetické deklinace, salinity a podobně. Jednotlivé izolinie mají vlastní názvy, jichž je okolo dvou set (např. ekvideformáty, izotermy, izochrony). Nejznámějšími izoliniemi jsou vrstevnice, vznikají spojením bodů o stejné nadmořské výšce [1]

Nepravé izolinie[editovat | editovat zdroj]

Kromě pravých izolinií existují ještě tzv. pseudoizolinie neboli nepravé izolinie, znázorňující nespojité jevy. Pseudoizolinie mají pouze význam areálových čar a jejich označování jako izolinií je nesprávné; např. evidentně neplatí, že by na všech bodech ekvidenzity (čáry stejné hustoty zalidnění) žil stejný počet lidí. Lze však říci, že ekvidenzita ohraničuje areál o stejné průměrné hustotě [1]. Pseudoizolinie vznikají interpolací v sekundárním bodovém poli, získaném z kartogramové osnovy, kdy relativní údaj platný pro každý areál přisoudíme jednomu bodovému prvku z tohoto areálu tzv. definičnímu bodu plochy [2].

Druhy izolinií[editovat | editovat zdroj]

Izolinie se dále dělí na:

  • základní
  • zesílené
  • doplňkové
  • pomocné

Vlastnosti těchto druhů izolinií závisí na zobrazovaném jevu.

Podle umístění lze izolinie dělit na:

  • izolinie v mapě
  • izolinie v grafu

Konstrukce izolinií[editovat | editovat zdroj]

Pro konstrukci izolinií používáme obvykle interpolací lineární, tj. úseky mezi jednotlivými body rozdělujeme pravidelně. Příslušné okrouhlé hodnoty můžeme získat výpočtem nebo graficky. Můžeme k tomu použít milimetrového papíru nebo dvojice trojúhelníků. Existuje též speciální přístroj – interpolátor; v něm lze posunovat fólií potištěnou nomogramem tak, abychom mohli nastavit příslušný počet dílků na měřítku [3].

Izolinie se vždy konstruují pro zaokrouhlené hodnoty v určitém, předem stanoveném intervalu. Velikost hodnoty se udává číselným popisem izolinií. Často není udána přímo, nýbrž vyplývá z barevného nebo jiného odlišení ploch mezi sousedními izoliniemi [1]. Plochy mezi izoliniemi se nazývají izoplety a jsou analogií metody hypsometrie [2].

Předběžnou neznalost spádových poměrů zobrazované plochy při interpolaci izočar nahrazujeme topografickým citem, neboť průběh statistických ploch je, v porovnání s terénem, zpravidla poklidný, bez zlomů a prudkých spádů. Byla vyvinuta i řada algoritmů, úspěšně řešících interpolaci a kresbu izočar pomocí počítačů [2].

Historie izolinií[editovat | editovat zdroj]

1584 – Peter Bruinss mapa (graf) s liniemi spojujícími místa se stejnou hloubkou – mapa nebyla publikována •

1701 – Edmond Halley publikoval mapu Atlantického oceánu s izoliniemi míst se stejnou magnetickou deklinací (původně tzv. Halleian lines) [4]

Jiné čáry v mapách[editovat | editovat zdroj]

Kromě uvedených druhů čárových značek, dělených podle účelu, se v mapách používají některé další čáry, které lze těžko někam jednoznačně zařadit. Tak např. čáry souřadnicových sítí sice spojují místa stejných hodnot (např. zeměpisné šířky) a čáry mapového rámu ohraničují území zobrazené na mapě, není však běžné chápat první jako izolinie a druhé jako areálové značky [1].

Příklady izolinií[editovat | editovat zdroj]

  • Hloubnice
  • Izalobara
  • Izalohypsa
  • Izalolinie
  • Izaloterma - spojnice míst se stejnými změnami teploty
  • Izamplituda - spojnice míst se stejnými rozdíly krajních hodnot nějakého jevu, zejména teploty vzduchu, nebo středních hodnot nejteplejšího a nejchladnějšího měsíce v roce
  • Izanomála - spojnice míst se stejnými hodnotami anomálií (např. magnetické)
  • Izlumchrona - spojnice míst stejné délky osvětlení pro určitý časový interval
  • Izentropa
  • Izoamplituda - spojnice míst se stejnými rozdíly krajních hodnot nějakého jevu, zejména teploty vzduchu, nebo středních hodnot nejteplejšího a nejchladnějšího měsíce v roce
  • Izoanomála
  • Izoatma - spojnice míst stejného výparu
  • Izoaurora - spojnice míst se stejnou četností výskytu polární záře
  • Izobara
  • Izobata
  • Izobáza - spojnice míst se stejnou intenzitou epeirogenetických pohybů, izolinie zdvihů se nazývají izoanabáze, izolinie poklesů izokatabázy
  • Izoblaba - spojnice míst stejných škod při zemětřesení
  • Izobronta
  • Izocerauna
  • Izočára
  • Izodensa - spojnice míst se stejnou hustotou
  • Izodiafora - spojnice míst se stejnými rozdíly skutečného tlaku vzduchu v lednu a červenci
  • Izodiafora
  • Izodóza
  • Izodrosoterma
  • Izodynama - spojnice míst stejné intenzity magnetismu
  • Izoecho
  • Izofema
  • Izofena - spojnice míst se stejným začátkem fenologické fáze
  • Izofota - spojnice míst stejné intenzity osvětlení krajiny, plochy nebo světlosti oblohy
  • Izofytochrona
  • Izogama - spojnice míst stejných tížnicových odchylek
  • Izogeoterma
  • Izoglacihypsa - spojnice míst se stejnou nadmořskou výškou klimatické sněžné čáry resp.počínajícího zalednění
  • Izoglosa
  • Izogona - spojnice míst se stejnou magnetickou deklinací; v angl. literatuře značí izogony spojnice míst se stejnými směry větru, pro znázornění deklinace je rezervován termín izogonály
  • Izogrády
  • Izograma
  • Izohalina - spojnice míst se stejnou slaností mořské vody v určité hloubce
  • Izohélie - spojnice míst se stejnou dobou slunečního svitu
  • Izohumida
  • Izohydrohypsa
  • Izohydropieza
  • Izohyeta
  • Izohygromena - spojnice míst se stejným počtem humidních resp. aridních měsíců v roce
  • Izohygroterma
  • Izohyomena
  • Izochalaza - spojnice míst se stejným počtem krupobití za určité období
  • Izochasma
  • Izochimena - spojnice míst se stejnými středními zimními teplotami, pro letní teploty jsou zavedeny izotery
  • Izochiona - spojnice míst se stejnou tloušťkou sněhové pokrývky někdy se používá i pro vyjádření délky trvání sněžného pokryvu, četnosti sněhových srážek nebo výšek sněžné čáry (také ekvinivaly a izolacihypsy)
  • Izochrona
  • Izokona
  • Izokoniorta
  • Izokontinentála
  • Izolumchrona
  • Izoluxa
  • Izomegáta - spojnice míst stejným středních rozměrů sedimentárního materiálu
  • Izomena - spojnice míst se stejnými středními měsíčními teplotami
  • Izomera - spojnice míst se stejnými podíly srážek určitého měsíce na celkovém množství ročních srážek
  • Izomonima - spojnice míst stejného trvání teploty nad nebo pod určitou mezí
  • Izonefa - spojnice míst stejným stupněm oblačnosti
  • Izonifa
  • Izonotida - spojnice míst téhož dešťového faktoru
  • Izoohma
  • Izoombra
  • Izopacha - čáry spojující místa stejných mocností geologické vrstvy
  • Izopauza
  • Izopieza
  • Izopira - spojnice míst stejné srážkové kontinentality (také izokontinentály)
  • Izopleta
  • Izopluvie
  • Izopora - spojnice míst se stejnými ročními změnami magnetické deklinace nebo jiného geomagnetického elementu
  • Izopykna - spojnice míst stejné hustoty vzduchu nebo vody
  • Izorhachie - spojnice míst se stejnými počátky přílivu
  • Izoryma - spojnice míst se stejným počtem mrazových dní
  • Izorypa
  • Izoseista
  • Izosféra
  • Izostera
  • Izotacha
  • Izotalantóza
  • Izotendence
  • Izoterma
  • Izovapora
  • Izovela - spojnice míst se stejnou rychlostí proudění vzduchu
  • Izovola
  • Sněžná čára
  • Vrstevnice (Izohypsa)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d ČAPEK, Richard; MIKŠOVSKÝ, Miroslav. Geografická kartografie. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1992. ISBN 8004251536.  
  2. a b c HOJOVEC, V.. Kartografie. Praha : GKP, 1987.  
  3. MURDYCH, Z.; NOVÁK, V.. Kartografie a topografie. Praha : SPN, 1988.  
  4. ČERBA, Otakar. Izolinie (přednáška z předmětu Tematická kartografie) [online]. [cit. 2016-05-02]. Dostupné online.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Slovníkové heslo isolinie ve Wikislovníku