Edmund Halley

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Edmund Halley
Edmund Halley
Edmund Halley
Narození 8. listopadu 1656
Londýn
Úmrtí 14. ledna 1742 (ve věku 85 let)
Greenwich
Místo odpočinku farní kostel St Margaret of Antioch
Alma mater Oxfordská univerzita
Povolání matematik, geofyzik, astronom, meteorolog, kartograf, filosof a demograf
Ocenění Člen Královské společnosti
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Busta Edmonda Halleyho v Muzeu Royal Greenwich Observatory

Edmond Halley (někdy Edmund, 8. listopadu 165614. ledna 1742) byl anglický astronom, geofyzik, matematik, meteorolog, fyzik a demograf.

Život[editovat | editovat zdroj]

Halley se narodil v Haggerstonu, Londýn, jako syn bohatého mydláře. Už jako dítě se hodně zajímal o matematiku. Studoval v St Paul's School a od roku 1673 na The Queen's College v Oxfordu. Ještě jako nedostudovaný publikoval práci o sluneční soustavě a slunečních skvrnách.

Když opouštěl Oxford v roce 1676, navštívil jihoatlantický ostrov Svatá Helena s úmyslem studovat tam hvězdy z jižní polokoule. Do Anglie se vrátil v listopadu 1678. Následující rok vydal Catalogus stellarum australium, který obsahoval detaily o 341 jižních hvězdách. Tyto jeho dodatky do hvězdné mapy mu zajistily srovnávání s Tycho Brahem. Svůj titul získal na Oxfordu a byl zvolen členem Royal Society.

V roce 1668 Halley vydal druhou část svojí expedice, šlo o pojednání a mapy o pasátech a monzunech. V této práci také označuje sluneční ohřívání jako příčinu pohybů atmosféry. Také zjistil vztah mezi barometrickým tlakem a nadmořskou výškou. Jeho tabulky se staly důležitým přínosem pro nově vznikající obor vizualizace informací.

Halley se oženil v roce 1682 a usadil se v Islingtonu. Většinu času strávil pozorováním Měsíce, ale také se zajímal o problematiku gravitace. Jeden z problémů, který ho zaujal, byl Keplerův zákon o pohybu planet. V srpnu 1684 odjel do Cambridge aby to prodiskutoval s Isaacem Newtonem. Dověděl se, že Newton už problém vyřešil, ale nic o tom nesepsal. Halley ho přesvědčil aby napsal Principia mathematica philosophiae naturalis (1687), kniha potom vyšla na Halleyovy náklady.

V roce 1693 napsal článek o životních rentách (důchodech), který obsahoval rozbor věku blízkého smrti. Údaje získal ve Vratislavi (Breslau) ve Slezsku (tehdy součást České koruny, resp. Habsburské monarchie; dnes v Polsku), díky tomu, že město si vedlo velmi pečlivé záznamy. Tímto umožnil anglické vládě prodávat životní důchod za odpovídající cenu založenou na věku kupujícího. Halleyova práce silně ovlivnila nauku o pojišťovnictví. Sestrojení životní tabulky pro Vratislav, které následovalo po mnohem primitivnější práci Johna Graunta, je dnes považováno za hlavní událost v historii demografie.

V roce 1690 dokončil plány na potápěčský zvon, přístroj, který umožňoval dlouhodobý pobyt pod vodou s oknem pro podmořský výzkum. V Halleyově plánu je vzduch doplňován barely se vzduchem, které jsou posílány z hladiny dolů.

V roce 1698 byl pověřen kapitánem lodě Paramore, aby vykonal rozsáhlá pozorování zemského magnetismu. Tento úkol splnil při výpravě v Atlantiku od 52 stupňů severní šířky po 52 stupňů jižní šířky, která trvala dva roky. Výsledky publikoval v díle Obecná mapa o odchylkách kompasu (1701). Byla to první mapa, na které se objevily izogony, Halleyovy čáry.

V listopadu 1703 byl jmenován profesorem geometrie na Oxfordské univerzitě a v roce 1710 získal čestný titul doktora práv. V roce 1705 s použitím historických astronomických metod vydal titul Synopsis astronomia cometicae, kde vyslovil svou domněnku o tom, že v případě pozorování komet v letech 1456, 1531, 1607 a 1682 šlo o stejné těleso, o kterém předpověděl, že v roce 1758 vrátí. Když se tak opravdu stalo, kometě se začalo říkat Halleyova kometa.

V roce 1716 Halley navrhl přesné změření vzdálenosti Země od Slunce pomocí měření doby přechodu Venuše. V roce 1718 objevil pohyb „stálých“ hvězd tím, že porovnal svá astrometrická měření s poznatky Řeků.

V roce 1720 vystřídal Johna Flamsteeda na místě královského astronoma a tuto pozici si udržel až do smrti. Byl pochován v kostele sv. Markéty v Lee v jihovýchodním Londýně.

Dutá Země[editovat | editovat zdroj]

V roce 1692 Halley předložil myšlenku o duté Zemi. Zem se měla skládat ze skořápky silné asi 800 km, dvou vnitřních soustředných skořápek a nejniternějšího jádra podobně velkých jako průměry planet Venuše, Marsu a Merkuru. Skořápky od sebe dělila atmosféra a každá také měla vlastní magnetické póly. Tyto koule měly rotovat různou rychlostí. Halley nabízel tuto myšlenku jako vysvětlení neobvyklých měření kompasem. Předpokládal, že vnitřní atmosféry svítí (a jsou možná obydlené), a domníval se, že unikání těchto atmosfér způsobuje polární záři.

Pojmenováno po Halleyovi[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Sagan C.:Komety - tajemní poslové z hvězd, Eminent, Praha 1998, str. 39 - 67, ISBN 80-85876-44-2

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]