Kompas

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Kompas

Kompas je zařízení k určování světových stran. Typický kompas obsahuje volně pohyblivou magnetickou střelku, která se vlivem zemského magnetického pole natáčí ve směru magnetického severu a jihu. Existují ale i složitější kompasy založené na jiných fyzikálních principech, například gyrokompas.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Model starověkého čínského kompasu

Prvním kompasem byl patrně kus magnetovce, plovoucí na dřevěné podložce v nádobě s vodou. Kompasy jsou známy ze starověké Číny. První zmínka o kompasu pochází ze 4. století.

Klasický kompas, používaný ve středověku a novověku hlavně v námořní dopravě, se skládá ze střelky tvaru štíhlého kosočtverce, umístěné v pouzdře, na jehož dně je nakreslena kompasová růžice.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Kulový lodní kompas

Běžné kompasy sestávají z magnetické střelky s barevně (červeně) označeným koncem směřujícím k severu a pouzdra, které střelku chrání, umožňuje její otáčení kolem svislé osy a je v horní části průhledné, aby bylo možné odečítat směr. Pouzdro bývá naplněno tekutinou, která zpomaluje pohyb střelky a tím zkracuje dobu jejího ustálení. Na spodní části pouzdra bývá směrová růžice a případně i úhlová stupnice, které umožňují (po natočení pouzdra ve směru střelky) pohodlněji odečítat světové strany nebo přibližný azimut.

Existují i mírně odlišné konstrukce, například kulový kompas, který umožňuje měření při větším náklonu a mívá rysku pro odečet azimutu pro navigaci například na lodích a v letadlech.

Doplňkové funkce[editovat | editovat zdroj]

Kompas doplněný otočným úhloměrem pro určování azimutu se nazývá buzola. Ta je zpravidla doplněna i stupnicí magnetické deklinace, která umožňuje korigovat odchylku magnetického a geografického severu a kterou je potřeba zohlednit pro přesnější navigaci a v oblastech se zvýšenou deklinací.

Kompasy složitější konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]